Modlitba otčenáš je souborem oblastí, které by měly zahrnovat naši modlitbu. - archív citátů

Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
28.12. - Svatých Mláďátek / Lectio divina

Kapitola z knihy: Lectio divina
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství




Lectio



První čtení: 1. list Janův 1,5-2,2

Milovaní! To je poselství, které jsme slyšeli od Ježíše Krista a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.


Svátek Mláďátek slavíme bezprostředně po oslavě Ježíšova narození, protože smrt nevinných dětí zjevuje vznešenost daru mučednictví a odkazuje na velikou pravdu: zloba hříšníka (jako byl Herodes) zasévá nenávist a smrt, kdežto láska spravedlivého a nevinného (jako je Ježíš) přináší ovoce života a spásy. Čtení z prvního Janova listu nám ukazuje svět rozdělený na dvě částí: svět světla patří Bohu, zatímco svět temnot je pod vládou ďábla. Kdo „žije ve světle“ a „je v něm pravda“ (v. 7-8), žije ve společenství s Bohem i lidmi a Ježíšova krev, prolitá na kříži, jej očišťuje od každého hříchu. Kdo ale „žije ve tmě“ a jeho „jednání není ve shodě s pravdou“ (v. 6.8), klame sám sebe, nežije ve společenství s Kristem ani s lidmi a nemá přístup ke spáse. Praví věřící uznávají před Bohem svůj hřích, vyznávají jej a s důvěrou ve „věrného a spravedlivého“ Pána (v. 9) docházejí spásy. Zlí lidé naopak své hříchy neuznávají a znevažují oběť Krista, a proto jeho slovo života nemůže proměňovat jejich nitro.
V závěru tohoto úryvku Jan všechny křesťany zve, aby se utíkali k Ježíši, „přímluvci u Otce“ (v. 1), který vykoupil hříchy těch, kdo v něho věří, i hříchy celého lidstva. Křesťan samozřejmě nesmí hřešit. Vždycky, když se však přece jen hříchu dopustí, má uznat, že je hříšník, a s důvěrou v milosrdenství Pána Ježíše, který jediný může osvobodit od hříchu, ihned obnovit své společenství s Bohem.



Evangelium: Matouš 2,13-18

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby je zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi se rozlítil a dal v Betlémě i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let – podle času, který si zevrubně zjistil od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‘V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti. Není k utišení – už nejsou.’


Matouš nás v tomto evangelijním úryvku seznamuje s jednou ze zkoušek, kterou musela projít Nazaretská rodina. Když odešli mudrci, Hospodinův anděl dává Josefovi ve snu příkaz, aby vzal Marii a Ježíše a odešel s nimi do Egypta, a tak se vyhnul vražednému běsnění krále Heroda, který se ve svém rozhořčení rozhodl zabít všechna novorozeňata v okolí Betléma (v. 14-16). Svatá rodina tak prožívá bolestnou zkušenost pronásledování a útěku z vlastní země, nejistotu o vlastní osud, vyhnanství a odmítnutí.

Strohý Matoušův styl ukazuje, že pro tuto rodinu neplatí žádná privilegia. Ježíš je sice vtělený Bůh, ale jeho sláva se skrývá pod rouškou neúspěchu. Nehledají ho pouze mudrci od východu, kteří se mu touží poklonit, ale také Herodes, jehož silně zneklidnila zpráva o narození nového krále. Ježíš je vždy znamením odporu: někteří se mu přicházejí poklonit, jiní ho chtějí zabít.

Kontext tohoto vyprávění nám předkládá ještě jedno téma. Už od dětství jde Ježíšův ve stopách života Mojžíše a celého vyvoleného národa. Mojžíšovo i Ježíšovo narození se odehrává v situaci zabíjení nevinných židovských dětí (Ex 1,8-2,10; Mt 2,13-18). Oba odcházejí do Egypta (Ex 3,10; 4,19; Mt 2,13-14). Na obou se uskutečňují slova „z Egypta jsem povolal svého syna“ (Ex 4,22; Oz 11,1; Mt 2,15). A konečně proroctví o Ráchel, která oplakává své syny, v němž se naplňují Boží zaslíbení a naděje lidstva, nám připomíná, že Ježíš je vytoužený a odmítnutý Mesiáš.







Meditatio



Abychom z biblického úryvku Ježíšův života správně pochopili, je důležité mít na paměti, že jej máme číst ve dvou rovinách: v rovině dějin a v rovině víry. Posvátný autor nepřekrucuje dějinná fakta, jako je např. zabití nevinných betlémských dětí a Ježíšův útěk do Egypta, ale vychází z nich, představuje je ve světle víry a poukazuje na hluboké tajemství, na které odkazují. Toto dítě, zcela vydané do lidských rukou, neutíká před nepřáteli ze strachu, ale jako pravý vítěz. Naprosto svobodně přišel Ježíš mezi lidi, aby jim zjevil pravou tvář Boha Otce a velkodušnou lásku, s níž se nám daroval. Svět svými hříchy Mesiáše odmítá, ale je právě tímto svým odmítnutím poražen, protože jeho pravým soudcem je Kristus. Odmítnutí a vyhnanství, které je zdánlivě Ježíšovým ponížením, je ve skutečnosti počátkem vítězství, kterým ho Bůh Otec oslaví.

Také křesťané mohou opustit Krista, upadnout do zajetí hříchu a odmítnout Boží lásku. Nikdy by však neměli přestat věřit, že hřích není definitivní a trvalou překážkou společenství s Bohem. Odloučení je možné proměnit v blízkost, neboť Boží milosrdenství má moc překonat všechno, co nás od Boha vzdaluje. Ježíš Kristus, jediný pravý přímluvce u Otce, se totiž sklání ke všem lidem, aby je vykoupil z otroctví hříchu.







Oratio



Pane Ježíši, ty jsi náš jediný přímluvce, který nás může obhájit před Otcem, kdykoliv se dopustíme hříchu a vzdálíme se od tebe. Kolikrát už lidstvo porušilo tvou smlouvu, a ty jsi ji vždy ve svém nekonečném milosrdenství a v nevýslovné dobrotě obnovil. Buď i nadále naším obhájcem, ačkoliv den co den velké množství nevinných této země prolévá svou krev, celá řada skandálních hříchů zraňuje naši mládež, rodiče i ostatní prosté lidi, a na tolik nevinných dopadá zloba všech možných Herodů, kterým jde pouze o moc, úspěch a hromadění majetku.

Pane, ty víš, co je to odsunutí na okraj společnosti, nepřijetí a nepohodlí spojené se ztrátou domova. Dej, ať z našeho středu vymizí všechny tyto zlořády a celé lidstvo v tobě najde pravý příklad bratrství a jednoty. Pouze ty můžeš sjednotit rozptýlené a darovat lidstvu dokonalou spravedlnost a svornost – mesiánský pokoj, který nám ohlašuješ. I my chceme přiložit ruku k dílu na budování spravedlivějšího a lidštějšího světa, aby byla rozlomena pouta sobectví, překonán veškerý zdánlivý pokoj a napravena falešná spravedlnost. Pane Ježíši, uschopni nás, abychom svým křesťanským životem budovali novou lidskou rodinu, založenou na opravdové lásce k bližním.








Contemplatio


Pronásledováním svatých se krutý tyran zesměšnil. Místo aby zničil ty, které dal zabít, zajistil jim lepší život. Nástroj smrti přinesl betlémským dětem požehnání: chvilkové utrpení se pro ně stalo rychlou cestou k dosažení dobrodiní věčného života. V jediném okamžiku se tato nemluvňátka stala mučedníky. Ježíšovo narození oslavovaly zástupy andělů v nebesích, ale jejich chvála byla dovršena ústy dětí a nemluvňat na zemi. Až do nebe zaznívá jejich vítězný hymnus. Nářek a pláč dětí se změnil v radost. Zástup nevinných nejde za hvězdou, ale následuje Beránka a nese slavnostní štít jeho vítězství. Když se znovu otevřely jejich oči, spatřily Světlo a v jediném okamžiku dostaly blaženost, zaslíbenou těm, kdo jsou mírumilovní a kdo mají čisté srdce.

Betlémské děti byly přeneseny k nebeské kolébce a staly se senátory a soudci nebeského soudního dvora. Mají účast na osvobozujících i trestajících Božích rozhodnutích a více svou mírností než hněvem a tvrdostí následují Beránka všude, kam jde (Ernaldo z Buonavalle, I misteri principali di Cristo, III: La uccisione degli innocenti).







Actio



Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
„Krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu“ (1 Jan 1,7).

Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.8.

Ez 24,15-24; Mt 19,16-22

Komentář k Ez 24,15-24: Ztráta milované osoby předchází bolesti ještě větší. Osobní tragédii následuje znesvěcení a nářek. Sounáležitost se společenstvím je v osobním utrpení jednotlivce krásně vyjádřená.

Zdroj: Nedělní liturgie

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy

(19. 8. 2018) 21.8.1968 vtrhly komunistické armády do tehdejšího Československa... Komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale...

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora
(15. 8. 2018) Při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie upozoňuejeme na krásné a ne příliš známé poutní místo Maková Hora

Modlitba v době sucha

(14. 8. 2018) Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2018) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2018) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2018) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...