Jsem šťastný, že patřím do té legrační rodiny církve - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
Seslání Ducha svatého/ Stůl slova - Aleš Opatrný

Seslání Ducha svatého

Rozbor textu

1. čtení
Sk 2,1-11
Velmi plodnou může být úvaha, ve které budeme sledovat paralelu tohoto vyprávění s textem o uzavření smlouvy na Sinaji (Ex 19). Tam Mojžíš vystoupil na horu aby odtud sestoupil s deskami Zákona. Zde Ježíš odchází k Otci, aby byl dán Duch. Tam byla hora zahalena dýmem, zde jen naplněn celý dům hukotem z nebe. Tam blesky, zde jazyky jako z ohně. Tak mohli právem pochopit první křesťané letnice jako uzavření nové smlouvy, jako sdělení nového zákona, zákona Ducha, který není zapsán na deskách, ale v srdcích (srov. Jer 31,33) těchto účastníků obnovené smlouvy. K účasti na této nové smlouvě jsou však pozváni lidé z různých národů, vlastně všichni. Není už omezena na jeden (vyvolený) národ. Tak začíná univerzalita církve.


2. čtení
1 Kor 12,3b-7.12-13
Různost darů, různost projevů Ducha, různost úkolů křesťanů jsou věci, které dělají potíže. Zdánlivě zdroje nejednoty. Pavel ale tuto všechnu různost v listu do Korintu sjednocuje poukazem na dva základní kameny jednoty: Duch - dárce, který je jeden a týž, ve všech působící, a jedno tělo (církve), do kterého jsou všichni obdarovaní vpojeni. Ideálem tedy pro něho není stejnost všech, ale živé tělo, skládající se z mnoha různých údů, s jednou hlavou - Kristem, oživované jedním Duchem.


Evangelium
Jan 20,19-23
V Janově evangeliu je seslání Ducha svatého na apoštoly dáváno do poněkud jiné souvislosti, než ve Skutcích apoštolů. V souvislosti se svými ostatními myšlenkami ukazuje Jan Ježíšovu smrt jako vítězství, jehož účinky se vzápětí ozřejmí. Moc hříchu je přemožena nejen obecně, ale i konkrétně v člověku. Naplňuje se úmysl prosby ze Ž 51,12-14 - hříšný stav člověka je napraven obnovením ducha, darem Ducha. Člověk je tak očištěn od \"ducha bezbožnosti\" a stává se novým stvořením. Odpuštění - obdarování Duchem - je zde viděno jako realizace spásy v konkrétním člověku. A právě k tomu jsou apoštolové zplnomocněni.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Je známou a už mnohde obehranou písničkou, že v západním křesťanstvu - na rozdíl od východního pravoslaví - není role Ducha svatého příliš patrná. Proto také život dobrý, který před Bohem obstojí, bývá mezi námi mnohdy chápán především jako výsledek naší správné cesty (zachovávání přikázání), podporované Boží milostí, tedy z velké části jako dílo člověka. Dnešní evangelium nás vede trochu jinou cestou. Ježíš učedníky vybavuje svým Duchem a s tím souvisejícím posláním odpouštět hříchy. Zatímco západnímu myšlení může odpuštění hříchů připadat především jako právní akt milosti, dluh je prostě zrušen, může tomu, kdo do hloubky promyslí poselství dnešního evangelia svitnout, že odpuštění hříchů je něčím mnohem větším a zásadnějším. Že je to dílo Ducha Božího, zprostředkované člověkem, který je zplnomocněn jménem církve, a tedy i jménem Božím, odpouštět. A toto dílo Ducha svatého není omezeno jen na lidskou právní a správní rovinu (dluh je smazán), ale je to tvůrčí čin Boží. Když Bůh odpouští, děje se nové stvoření. Je zde sice tentýž člověk jako před odpuštěním, ale jeho kvalita je nová. Je obnoven, je proměněno jeho věčné určení. A je schopen konat věci vycházející právě z tohoto Ducha Božího a z jeho obdarování.

Pokud vezmeme tyto myšlenky vážně, mělo by se to projevit mimo jiné tím, že se budeme odpuštění u Boha takřka horečně dožadovat. Že budeme znovu a znovu toužit po tom, aby se v nás tento tvůrčí čin Boží uskutečnil. Že budeme odpuštění opravdu slavit. Že dáme mnohem větší důvěru tvůrčí moci Ducha, která se projeví skrze odpuštění, než své vlastní píli, se kterou budeme shromažďovat seznam svých možných a nemožných poklesků. Nejde o to, že bychom měli svátost pokání konat nedbale, že bychom mohli či měli velkoryse přehlížet své hříchy. Jde o to, abychom viděli moc a sílu odpuštění tam, kde skutečně je - v působení Ducha Božího skrze víru a svátost v nás. A abychom na tomto působení stavěli vždy víc, než na našem perfektním \"provedení\" svátosti smíření.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Sobota 26.5.

Jak 5,13-20; Mk 10,13-16

Komentář k Jak 5,13-20: Záchrana a uzdravení, při kterém hraje významnou roli společenství církve. Kéž víc docením právě společenskou stránku uzdravování: společné udílení svátosti nemocných, ale i kající bohoslužby.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Prvé mená kapiel CampFestu 2018 zverejnené!

Prvé mená kapiel CampFestu 2018 zverejnené!
(24. 5. 2018) CampFest, ktorý sa koná 2.-5. augusta 2018 na Ranči Kráľova Lehota, ako predovšetkým hudobný festval, ponúka...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(23. 5. 2018) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2018) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Slavnost Nejsvětější Trojice

(22. 5. 2018) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2018) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu
(21. 5. 2018) Těšit se můžete na kapely různých žánrů, přednášky i chvály. Letošní ročník má zaměření na rodinu a děti.