Citáty z knihy: Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty

Protože Krista nevidíme, nemůžeme mu tváří v tvář vypovědět, jak ho milujeme. Ale svého bližního vidíme a můžeme pro něho vykonat, co bychom rádi udělali pro Krista, kdyby byl viditelný.

…
V Melbourne v Austrálii jsem navštívila stařečka, o jehož existenci se nikdo nezajímal. Měl ve světnici velký nepořádek. Chtěla jsem tam uklidit, ale on odmítal. Podřídila jsem se. Ale nakonec přece jen o ten pořádek poprosil. Měl tam starou krásnou lampu. "Pročpak si ji nerozsvítíte?" ptala jsem se. "Pro koho? Ke mně nikdy nikdo nepřijde." "A kdyby k vám přišly sestřičky?" "Kdybych slyšel lidský hlas, rozsvítil bych..." A nedávno mi vyřizovali vzkaz od něho: "Řekněte mé přítelkyni, že lampa, kterou v mém životě rozsvítila, hoří a svítí." (s. 12)

…
Nevyhledávejte vzrušující akce. Jedině důležité je, abyste dávali sami sebe. To je míra lásky a tu musíte přiložit, máte-li měřit velikost svých činů. (s. 22)

…
Mají-li naši bratři hlad, není to proto, že by se Bůh o ně nestaral. Vinni jsme my, ty a já, že jsme jim nedali, co potřebují, že jsme nebyli nástrojem lásky v Božích rukou. Nepoznali jsme, že zase jednou přišel mezi nás Kristus v podobě bezmocného a usouženého člověka nebo jako opuštěné dítě.

…
Když Bůh postaví nějakou duši na vaši cestu, chce vám tím říci, že pro ni něco máte udělat.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 31)