Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty E Eschatologie, konec světa, věci posledníKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Co nás očekává? Je smrt koncem všeho? Také v těchto záhadách tušíme Boha, který je může řešit, a řeší je. Vždyť nikdo přece nemůže přijmout názor, že všechno je marné; že smrt a nenávist mají poslední slovo; že nemáme nic, več bychom mohli doufat; že všechny krásy našeho světa jsou pouze klamným přeludem.


A jak je to s peklem? Řekněme si zcela jasně, že peklo skutečně je. Peklo však není místo, které bychom mohli popsat, stejně jako nemůžeme popsat nebe. Peklo znamená odloučení od Boha, je to stav, který nastává v důsledku hříchu. Lze říci, že peklo začíná už hříchem samým, zde na zemi. Člověk však zjistí, kam ho přivedla jeho pýcha, teprve tehdy, setrvá-li ve hříchu, a tak i zemře. Při diskusi o vztahu hříchu a pekla si musíme uvědomit, že nemůžeme u žádného člověka posoudit, zda se skutečně úplně odvrátil od Boha - a tím méně můžeme zjistit, zda zůstal od něho odvrácen do posledního okamžiku. Proto nemůžeme o žádném člověku říci, že je v pekle. Ani se nemůžeme odvážit tvrdit, že v pekle jsou lidé, o kterých nám to naše cítění napovídá. Jako příklad můžeme uvést Jidáše, Hitlera či Stalina. Církev vždy učila, že peklo je, a1e nikdy netvrdila, že ten či onen člověk tímto způsobem trpí. Jeden současný teolog řekl: „Nikdo nepřijde do pekla, pokud sám nechce.“ Zní to překvapivě, ale je tomu naprosto tak.


Bůh nás přijímá takové, jací jsme, s našimi vinami a selháními. Proto se vposledku nemusíme hříchu bát. Musíme prostě jen zůstat s Bohem, který nás vždy znovu přijímá bez ohledu na všechno, co jsme kdy učinili špatného.

Tato základní pravda naší víry nám ještě jednou osvětluje otázku pekla: Co si má Bůh počít s člověkem, který je natolik pyšný, že si nechce dát odpustit své hříchy? Kdyby měl Bůh takového člověka přimět k pokání, musel by mu vzít svobodu. A to Bůh nechce. Toto Boží respektování svobody, kterou dal člověku s rizikem, že jí člověk zneužije, je důvodem pro existenci smutné možnosti, kterou nazýváme zatracení či peklo.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 86)


Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.11.

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64; Lk 18,35-43

Komentář k 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64: Spolu s novým stylem, vynuceným řeckou nadvládou, přichází: porušení zákona, oddání se modloslužbě. Nepřipadá ti, že jsou lidé stále stejní? Chci jít proti proudu!

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...