Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty S Sebepřijetí, osobnost, láska k sobě, egoDelší texty Miluj sám sebe, W. Trobisch

Miluj sám sebe, W. Trobisch

NIKDO NEMILUJE SÁM SEBE

-Psychologové a duchovní přecházejí od slova "láska" stále více k výrazu "přijetí". ...Někoho milovat znamená přijmout ho takového, jaký je, ...brutto i s obalem.
"Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás." (Řím 15,7) /4/
Znehodnocení výrazu láska dnes. Sv. Pavel nepíše sboru v Římě: Milujte se navzájem, nýbrž: Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus přijal vás...
Slovo "přijetí" vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím zúžením na sexualitu...
Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.
Obtížné je to proto, protože nemáme rádi sami sebe, ..., nepřijali jsme cele sami sebe... /4/
Sebepřijetí je prvním krokem, startem k nutné změně...
/17/
Východiskem všeho je moje rozhodnutí, že přijímám sám sebe.
/5/
Mám souhlasit s tím, jaký jsem, s vlastnostmi, které mám, s hranicemi, ve kterých jsem.
Moderní hloubková psychologie tvrdí, že neexistuje žádná vrozená láska k sobě samému - přijetí sebe sama. ..Lásku k sobě buď získám, nebo ji postrádám. Kdo ji nezíská, není schopen mít rád druhé, ani Boha.
Výsledkem bývá obraz povinně milujícího, který nemiluje s radostí, a tak souží sebe i své okolí. Jakoby namáhavě šplhá a takto dlouho nevydrží.
Pavel říká: Přijímejte jeden druhého! Je to výzva pro nás, abychom na sobě pracovali: Přijal jsem sám sebe? Své vlohy, omezení, nebezpečí, životní cestu, pohlaví, sexualitu, stáří, říkám ano svému partnerovi, životu bez partnera, dětem, rodičům,
materiální situaci, nemoci, postavení, zaměstnání, svému vzhledu?! /5/

MILUJ SáM SEBE
- "Miluj svého bližního jako sám sebe." (Mat 22,39)
(Mk 12,31 Lk 10,27 Gal 5,14 Jak 2,8 Řím 13,9)
V bibli nestojí:"Miluj svého bližního místo sebe." Zdravá sebeláska se předpokládá a je měřítkem lásky k bližnímu. Bible zde předbíhá poznatky hloubkové psychologie, že totiž není lásky bez sebelásky. /6/
Ježíšovo přikázání má v sobě dvojí imperativ: miluj bližního a miluj sám sebe. Přijmi sám sebe. /7/
- "Jonatán si ho zamiloval jako své vlastní srdce." (1Sam 18,1). Miloval své srdce a to ho činilo schopným hlubokého přátelství.
/7/
- Ef 5,21-33
"...Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe...." /7/

SEBELáSKA A NESOBECKOST.
- "Kdo miluje svůj život, ztratí jej." (Jan 12,25)
"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci..." (Luk 14,26)
"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe." ((Mt 16,24).
-Je nám naočkován strach před každou údajně "egoistickou" pohnutkou... Kde ale leží hranice mezi sebeláskou a sobectvím, mezi sebepřijetím a egoismem?!
Potíž spočívá ve dvojím smyslu výrazu sebeláska. Může znamenat sebepřijetí, ale i sebezdůrazňování, sebevyvyšování (i na úkor druhých). /8/
- Existují dva způsoby vztahu k sobě samému: totiž nezištný a sobecký.... Narcis se zamiloval do svého obrazu v zrcadlení studně, nakonec do ní spadl a utopil se.
Sebeláska je pravým opakem narcisismu. Sebeláska předchází sebepřijetí. Jenom ten, kdo sám sebe přijal, může sám sebe vydat. Když však nenašel sám sebe, nedosáhl své vlastní identity, musí se neustále hledat, (točit se kolem sebe...).
Kdo sám sebe přijal,může i sám sebe vydat.
Kdo sám sebe nemiluje, je egoista, musí se stát zákonitě sobcem, člověkem sebe-hledajícím, sebe-středným
/9/
- "Láska nehledá svůj prospěch" (1Kor 13,5)
Nehledá svých věcí, neboť je již nalezla. Proto je může darovat. Mohu dát pouze to, co mám, pustit to, co držím, ztratit to, co vlastním... Předpokladem k tomu je sebeláska.
Sebeláska říká: Mám se rád, tedy sám sebe a je schopna hledět na jiné. Egoismus říká : Miluji své já, tedy své ego - a stále hledím sám na sebe.
Sebelásce se musíme naučit, egoismus je nám vrozený.
/10/

KDO JE NESOBECKý, PřIJíMá ZCELA SáM SEBE.
- Ježíš si byl plně vědom své identity, spočíval zcela sám v sobě, dokonale se ztotožňoval sám se sebou. (Jan 8,58; 10,30). V NZ jsou nejdříve zmínky o Ježíšově božství, a až pak o jeho sebeodevzdání... "Ježíš věděl, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat...a začal učedníkům umývat nohy..." (Jan 13,3-5) /11/
-Proto mohl sám sebe vydat. "...sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu služebníka, stal se jedním z lidí..." (Fil 2,7-8)
- Protože se Ježíš miloval, mohl milovat nás. Ale ať nikdo neříká: Tu se jedná o Ježíše, ale kdo jsme my? Této námitce bere Pavel vítr z plachet tím, že výroku o sebepřijetí a sebezapření předesílá výzvu: "Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši." (Fil 2,5)
/12/

UčENí SEBELáSCE
- Sebelásku se naučím tím, že se naučím - nechat se milovat. "Člověk přichází k sobě samému přes druhého." (Martin Buber). Když jsem zcela přijat, pak se teprve stávám sám sebou.
"Kdo miluje svou ženu, miluje sebe." (Ef 5,28)
/13/
- Toužíme po pocitu, že jsme přijati a milováni, vždy znovu a v různých situacích.
Působí na nás povzbudivé slovo, chvála či uznání, potřebujeme je jako denní chléb. Ale právě druhým tento chléb nedopřáváme. Říkáme si navzájem jen "kritiku", negativní věci a tak se navzájem jen znejisťujeme... Toto platí zvláště (pro církev), /pro křesťany/. Proto se zde setkáváme s postavou "povinně milujícího". Nedovede se sám milovat, protože nebyl nikdy milován ani pochválen.
Jeho největší překážka je v tom, že se nedovede nechat milovat. Z důvodů ("falešné") křesťanské pokory se brání každému projevu chvály a za každým takovýmto projevem hledá nějaký záměr. Takto odrazuje všechny, kteří se mu snaží projevit lásku.
Pak se dostáváme do začarovaného kruhu.
Na jedné straně můžeme přijmout druhého, až když jsme přijali sebe. Na druhé straně můžeme sami sebe přijmout teprve tehdy, když jsme se druhými nechali přijmout.
/14/

PROLOMENí ZAčAROVANéHO KRUHU
- Začarovaný a bezvýchodný kruh (vzájemného nepřijmutí se mezi lidmi) může popsat psychologie a filozofie, ale nemohou nám z něho pomoci. Musí být prolomen zvenčí.
-"Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás". (Řím 15,7)
-"My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás." (1Jan 4,19)
- Děti jsou ve křtu přijaty Bohem ještě před tím, než mohly něco vykonat. /15/

LáSKA JE VíC NEž PřIJETí, LáSKA UMOžňUJE PROMěNU, ROZVOJ...
-Kdo ví, že ho Kristus přijal, nemůže zůstat stejný. Koho Kristus přijímá, toho i mění. (Jan 1,12). Boží láska nemiluje to, co je "hodné lásky", ale tvoří věci hodné milování. Láska pracuje. Být přijat Bohem neznamená: Ty už jsi zkrátka takový, nedá se nic dělat! Naopak: Já tě přijímám takového, jaký jsi a nyní začíná práce lásky, která vyžaduje i tvou spolupráci. Boží láska nám umožňuje práci na sobě. Růst je spojen s bolestí.
- Sebepřijetí je prvním krokem, startem k nutné změně...
/17/

NáSLEDKY NEDOSTATKU SEBELáSKY
- Když se nemám rád, nemohu se změnit a stát se takovým, jakým mě chce Bůh.
Následky:
- Autoerotický výběr povolání a partnera
(pečovatelská povolání, volba sňatku - komplikace, kdo se sám nemá rád, bude vždy nenasytný, bude vyžadovat stále další a další projevy lásky, bez toho, aby byl schopen něco dát. Manželství není sanatorium pro mrzáky lásky).
- Odmítání tělesnosti
(nezůstává bez vlivu na manželství, málo sexuální harmonie v křesťanských manželstvích ovlivněných druhem teologie nepřátelské tělu, ženě může být pomocí vědomý život v jejím cyklu, který je něčím naprosto originálním, jedinečným).
- Odmítavý postoj k dětem a umělý potrat
- Přejídání se a odmítání potravy
- Strach
("Láska nehledá svůj prospěch" (1Kor 13,5). Kdo nemá lásku k sobě, ten hledá "svůj prospěch" a žije v neustálém strachu, že jej nenajde. Kdo sám sebe staví do středu pozornosti, cítí se vydaný na milost a nemilost, nechráněný a ohrožený. Musí se stále přidržovat sám sebe a zaměřovat se stále více na sebe, točí se kolem sebe - pýcha.
Strach z neúspěchu. Je rubem "výkonnosti". Kdo nepodá výkon, je k ničemu.
/21/
- "Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět." (Jan 16,33) Začarovaný kruh /nedostatku přijetí, sebelásky/ egocentrismu a strachu může být proražen jedině zvnějšku...
Můžeme být Božími dětmi a přesto mít strach. Nemusíme mít obavy ze strachu, v tom spočívá osvobození. Za Ježíšovým konstatováním není výtka, ale slovo povzbuzení: Vzchopte se. Můžeme se odevzdat tomu, který přemohl svět, který měl sám strach! (Viz Lk 22,44).
Mocí, kterou překonal svůj strach, může i nás vytrhnout z úzkostí, protože našemu strachu rozumí a s našimi úzkostmi nás přijímá a miluje. /22/

/W. TROBISCH, Miluj sám sebe, strany uvedeny v textu/


Čtení z dnešního dne: Sobota 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31; Mt 14,22-33

Komentář k Mt 14,22-33: Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...