Pascha

OSOBY:
MUŽ A
ŽENA A
MUŽ B
ŽENA B
DĚTI

Rekvizity:
rám dveří, miska s červenou barvou, svazek slámy, koště (nejlépe březové), vysavač

Kostýmy:
dvojice A - dobové oblečení, které by připomínalo starý Izrael
dvojice B - normální moderní oblečení

Uprostřed scény vzadu stojí jakoby rám dveří, čelem k divákům - jimi přicházejí muži. Scéna je pomyslně rozdělena na
pravou a levou část. Jedna dvojice se pohybuje vždy v pravé polovině a druhá v levé polovině. Nejprve na scénu přichází
dvojice A a pak při svém výstupu dvojice B. Dvojice již ze scény neodcházejí, pouze strnou v jakémsi "štronzo" když skončí
jejich dialog a hra se přenese na druhou dvojici (i světelně).

žena A přichází, poklízí, zametá - dveřmi přichází muž A
žena A: To je dost, že jdeš. Už jsem začínala mít strach, co se s tebou stalo, když ses tak dlouho nevracel. To víš, teď je to
samá pohroma, člověk si není ničím jist.
muž A: Cožpak my, my si nemůžeme stěžovat. Vzpomínáš, jak byla minulý týden po tři dny tma. Venku nebylo vidět ani
na krok, ale tady doma jsme si mohli posvítit a v podstatě se dalo pracovat jako normálně. Ale povídal jeden
Egypťan, že oni prej měli tmu i doma. Vůbec prej nepomohlo, když si zapálili lampu nebo louči. Byla tma pořád.
Takže prej jen leželi v posteli a občas se došmátrali pro něco k snědku. Ale z tý hrůzy je prej i všechna chuť k jídlu
přešla. Bylo to, jako by úplně oslepli.
žena A: Je to skutečně zajímavé, jak nás před těmi pohromami zatím Hospodin ochraňoval. Když bylo předtím to hrozné
krupobití v celém Egyptě, u nás v Gošenu svítilo sluníčko. Jen v dálce bylo slyšet hroznou bouřku, kdy blesky
křižovaly nebe a hromy bily jeden za druhým. Všechnu úrodu jim to pomlátilo a dokonce i dobytek pobilo. A co
nezničilo krupobití, sežraly jim kobylky. Je to letos opravdu smůla.
muž A: To Egypťani mají smůlu. Nám vybral náš praotec Josef dobrou zemi. Je tu skvělé podnebí a daří se nám tu
dobře. Víš, vůbec se mi odtud nechce. Nevím, co si to ten Mojžíš vymýšlí. Že prý dostal pokyn od Hospodina,
aby vyvedl Hebreje ze země Egyptské. Ale řekni: co nám tady scházelo, než začal on otravovat faraona, aby nás
propustil. Sice jsme museli dělat ty cihly, pro stavbu jeho paláců a pyramid, ale práce jako práce, něčím se člověk
přece živit musí. Jenomže co se do toho vložil Mojžíš, přestali nám Egypťani dodávat slámu na cihly, ale dělat jich
musíme pořád stejný počet - i když si musíme slámu shánět sami. Od tý doby abych vstával nejmíň o dvě hodiny
dřív a běhal někde po poli a sbíral slámu.
žena A: No máš pravdu, že předtím jsme měli dostatek masa, pórku, cibule, česneku, melounů, okurek a kdovíčeho ještě.
A bylo to všechno zadarmo. Teď aby ses pořádně oháněl, abys splnil normu cihel a dostal svůj denní příděl. Něco
mi ale říká, že to nebude trvat dlouho.

pravá polovina jeviště zhasíná, rozsvěcuje se levá polovina a přichází žena B s vysavačem a vysává - dveřmi přichází muž
B
žena B: To je dost že jdeš. Už jsem si říkala, jestli ses zase nezapovídal s kamarády, nebo jestli jsi někde nenaboural.
Vždyť víš, kolik je každý den nehod. Člověk si dneska nemůže být nikdy jist.
muž B: No málem jsi to trefila. Ale nenaboural jsem já, ale jeden kolega z práce. Na Ohradě to do něj napálil nějakej
chytrák ve škodovce a má v háji celou levou stranu - promáčklý dveře, blatníky, světla. Tak jsem mu pomáhal
odtáhnout to do servisu. To my jsme měli minulý měsíc štěstí, že na tý zledovatělý silnici to odnesl jen trochu lak.
A když si vzpomenu na to, jaká to byla šlupka....Pánbůh nás asi ochraňuje. Taky jsem se před jízdou pomodlil.
žena B: Ty aby sis to nevysvětlil nějak duchovně. Od té doby, cos začal chodit do toho sboru, za vším vidíš hned toho
Boha. Zkrátka jsme měli štěstí, že byla volná silnice a byl tam jen ten jeden strom. A taky máme dobrý auto.
(podlézavě) A dobrého řidiče. Ale lidi dneska jezděj jak blázni a pak si o ty bouračky vyloženě říkají.
muž B: Ba ne Marie. Vzpomínáš si, jak ten pan Tomáš na těch Základech říkal, že Pán Bůh má zájem o každou maličkost
našeho života. Já tomu všemu opravdu docela věřím. Víš, je to něco, co jsem jakoby vždycky hledal. Možná je to
trochu zvláštní v dnešní době. Ale na těch lidech tam ve sboru vidím, že mají něco, co jim dává radost a pokoj. A
to jim závidím.
žena B: Ale co ti schází? Máš dobrou práci, máš hezký byt, (jízlivě) milou ženu, zdravé děti... Před tím, než u nás zazvonil
ten člověk s tou videokazetou, byl jsi docela normální. Ale po tom, cos viděl ten film o Ježíši, seš jak vyměněnej.
Ráno vstáváš o hodinu dřív a čteš si v tý Bibli, jako by to byl kdovíjak napínavej román. Já jsem ji taky jako malá
četla, ale vzpomínám si, že to byla docela nuda. S šéfem v práci ses pohádal a můžeš být rád, že ti nedal vyhazov.
Celý roky ti nevadilo, že si píše hodiny navíc a najednou ho obviníš z toho že podvádí. Vždyť to přece dělá
kdekdo.
muž B: Nezlob se, ale já to najednou nemohl přenést přes svědomí. Ale máš pravdu, že mě teď v práci všichni hlídají. Je
to skoro jako otročina - nic mi nedají zadarmo. Musím se ohánět, abych měl prémie jako dřív. Konec konců je to
tak ale dobře. Alespoň na mě uvidí, že jsem se opravdu změnil.

levá polovina jeviště zhasíná a rozsvěcí se pravá
žena A: (naléhavě) Tak co, mluvil jsi s tím Mojžíšem? Co říkal? Už nás farao pustí? Máme se chystat na cestu? Tolik se
těším, až uvidím tu zemi, kterou Hospodin slíbil dát našemu praotci Abrhamovi..
muž A: Jo, jo, mluvil jsem s ním. Je to stejně takovej divnej patron. (zasměje se) Ale to co říkal na začátku se mi docela
líbilo. Mám prý jít za naším egyptským sousedem a ty za sousedkou a máme si od nich vyžádat jejich stříbrné a
zlaté šperky. Prý nám je rádi dají. To bych teda chtěl vidět - vždyť nás mají rádi jako osinu ... za košilí.
žena A: Když bude Hospodin chtít, zjedná nám u nich přízeň. No a co potom, co říkal Mojžíš dál? Už pak můžeme jít? Už
dostal farao rozum?
muž A: No právě. To už se mi zase tak nelíbilo. Celou Egyptskou zemí prý bude za pět dní v noci procházet Hospodinův
anděl zhoubce a bude pobíjet všechny prvorozené. Obávám se, že téhle pohromě už neunikneme. Co to jen ten
Mojžíš na nás přivolal?! Žilo se nám tu docela dobře, dokud on nepřišel z Midjánské země. Skoro čtyřicet let o
něm nikdo neslyšel, žil mezi Midjánci, najednou si přijde a dělá problémy.
žena A: Takhle bys neměl mluvit Abídane. Vždyť Mojžíš pro nás chce jen dobré. A hlavně mu to přikázal Hospodin. Ty
znamení a zázraky, které koná, to je přece důkaz, že on ho poslal. Ale pověz mi teď hlavně o té veliké noci.
Nevěřím, že by Hospodin chtěl pobít i nás. Vždyť jsme přece jeho lid - s otcem Abrhamem uzavřel smlouvu.
muž A: Mojžíš mi dal přesné instrukce o tom, co máme dělat. Musíme zabít ročního beránka bez jakékoli vady. A pak ho
budeme jako rodina společně jíst. Abych se přiznal, skopové zrovna nemusím..

pravá polovina jeviště zhasíná, rozsvěcí se levá
muž B: Tak co, mluvila jsi už s tím kazatelem? Odpověděl ti na tvoje otázky? Škoda, že jsem nemohl jít s tebou. Ale jsem
hrozně zvědavý na to, co ti říkal.
žena B: Jo mluvila jsem s ním. Je to takovej divnej patron. Pořád se tak usmívá a mluví jako kniha. A přitom vypadá tak
obyčejně. Představ si, že ani nemá nějakou teologickou školu, ani žádný titul. Dokonce prý ani jako kluk nechodil
na náboženství. (hrdě) To já ano. (zamyšleně připouští) Ale asi těm věcem nějak rozumí. Rozhodně to dokáže
podávat přesvědčivě. Ale pořád mluví o tom Ježíši. Já beru, že to byl asi hrozně hodnej člověk a učitel morálky, ale
takových už tu bylo.
muž B: Takhle bys neměla mluvit Marie. Vzpomínáš na ten film, co jsme dostali? Ježíš nebyl jen velkým učitelem. Byl
také Božím synem. Ty znamení a zázraky, které konal, to přece byly důkazy, že ho Bůh poslal. A také byl vzkříšen
z mrtvých. Věřím, že Ježíš je tím, kdo nám může dát nový začátek. Ale pověz mi teď hlavně o tom vašem
rozhovoru. Pomohl ti ten kazatel porozumět Bohu? Dal ti odpověď na tvoje otázky, na které ti já ještě odpovědět
neumím?
žena B: Ale ano, dostali jsme se k většině z toho, co mi leželo na srdci. Takhle mi to ještě nikdo nevysvětlil. I když jsme
mluvili o různých věcech - však víš: ptala jsem se ho na posmrtný život, na převtělování, na evoluci, na křižácké
války, na mimozemšťany kdoví na co ještě - vždycky jsme se nějak dostali k otázce hříchu a Kristovy smrti na
kříži. A taky stále něco citoval z Bible. Abych se přiznala, tý knize moc nerozumím.

levá polovina jeviště zhasíná a rozsvěcí se pravá
žena A: (v ruce drží misku s červenou barvou) Jak, že jsi to říkal? Že máme toho beránka jíst celého? Ani ho nevykuchat?
A co že máme dělat s tou krví?
muž A: No kdyby bylo na mě, já bych jí asi nejraději vylil. Mojžíš říkal, že máme tou krví z beránka pomazat veřeje
domu, kde budeme toho beránka jíst. Anděl zhoubce pak prý náš dům pomine. Víš co, ale mě to přijde jako nějaká
hloupost. Proč bych měl veřeje patlat krví? Kdo to bude potom umývat? Jestli je Hospodin vševědoucí, tak přece
ví, že tady v tom domě žijí Izraelité. A beránka jsme vybrali podle předpisů, zabili podle předpisů a sníme ho podle
předpisů. Tak proč dělat nějaké symbolické úkony?
žena A: Já si myslím, že bychom to měli udělat. Když to Mojžíš říkal, jistě to má nějaký smysl. A taky si myslím, že ty
veřeje už umývat nebudeme my..... Zítra ráno přece vyrážíme - směr Kaanán. Jestli to nechceš udělat ty, já ty dveře
klidně tou krví pomažu. (bere mužovi z ruky svazek yzopu a na veřeje dveří maluje barvou z misky
Davidovy hvězdy) Ať je viditelné, že v tomto domě zemřel velikonoční beránek, aby nás jeho krev ochránila před
záhubou.
muž A: (vykukuje ze dveří) Bereš všechno moc vážně. Koukej támhle soused Eldad (ukazuje rukou), ten si taky veřeje krví
nenapatlal a už uvnitř hodujou. Ale když chceš udělat předpisům za dost, prosím.
žena A: (dokončí práci) A teď pojďme k večeři. Nekvašený chleba je již na stole, přinesu ještě hořké byliny a ty zavolej
děti. Bude to pro ně památná noc.

pravá polovina jeviště zhasíná, rozsvěcí se levá
muž B : Jak, že to říkali v tom sboru? Co že je potřeba udělat, abychom byli zachráněni od Božího hněvu? Teda to kázání
bylo celé o mě. Zajímalo by mě, kdo tomu kazateli o mě všechno pověděl (podezřívavě se dívá na ženu). Pokud
jsem ještě před týdnem váhal, jestli se stanu křesťanem, tak dneska jsem už rozhodnutý.
žena B: No pravda je, že to slovo bylo docela silné. Nikdy bych nevěřila, že někdy budu mít tak silné výčitky svědomí.
Ale zdá se mi jako hloupost, to co pak říkal o té nutnosti vyznat všechny svoje hříchy, na modlitbě prosit Boha za
odpuštění a pak se nechat pokřtít ve vodě. Já taky nějak v Boha věřím. Ale myslím, že je to soukromá věc každého.
Jestli je Bůh vševědoucí, pak ví o tom, že v něj věřím. A pokřtěná už jsem přece byla jako miminko. Proč bych
měla ještě před někým něco veřejně vyznávat, nebo chodit do nějaké církve?
muž B: Já si myslím, že bychom to měli udělat tak, jak to ten kazatel říkal. Víš, i v té Bibli jsem četl, jak Ježíšovi učedníci
kázali a lidé byli zasaženi v srdci. Když se ptali co mají dělat, ten apoštol Petr jim řekl, že mají litovat svých hříchů
a nechat se pokřtít. Jestli to nechceš udělat ty, já to teda udělám. A hned. (poklekne trochu stranou a modlí se) Pane
Bože odpusť mi mé hříchy. Odpusť mi, že jsem tě až dosud odmítal, že jsem o tobě nechtěl slyšet. Pane Bože
děkuji ti, že jsi poslal Ježíše, aby za mě zemřel na kříži. A děkuji ti, že skrze jeho smrt mi odpouštíš mé hříchy.
Vejdi prosím do mého srdce a buď pánem mého života. (chvilku ještě klečí a modlí se potichu, pak radostně vstane
a jde ke dveřím) To je ti úžasné.. Cítím teď takovou lehkost. Jako by mi spadl kámen ze srdce. Jsem si jist, že
Kristova krev prolitá na kříži mě ochrání od Božího hněvu.
žena B: Bereš všechno moc vážně. Moje maminka také věřila v Boha a občas zašla do kostela. Ale nijak to nepřeháněla.
Dej si pozor, aby se z tebe nestal fanatik.
muž B: Neboj se má drahá. Málokdy v životě jsem si byl tak jist, že dělám správnou věc, jako teď. (obrací se k ženě)
Připrav prosím sváteční oběd a já zavolám děti. Tohle jim musím říct. Chci, aby věděli, že jejich táta konečně našel
to, co celý život hledal. Musím jim povědět, že Ježíš není jen kladný hrdina romantickýho filmu, ale živý Spasitel

levá polovina jeviště zhasíná a rozsvěcí se pravá. Kromě dvojice stojí na jevišti i 2 děti, ke kterým rodiče mluví
žena A: Dobře poslouchejte děti, tatínek vám poví něco o této noci. Na památku této noci budeme každým rokem pořádat
slavnost. Dobře poslouchejte, abyste mohli pak svým dětem vyprávět, co pro nás učinil Hospodin.
muž A: A nechtěla bys to říci raději ty?
žena A: Hospodin přikázal, že tento den bude pro nás dnem pamětním. Po všechna pokolení si budeme připomínat, co on
dnes v noci učiní. Víte, že Hospodin poslal Mojžíše, aby nás vyvedl z této Egyptské země, z domu otroctví. Ale
farao odmítl Izraelský lid propustit. Hospodin na něj tedy seslal devět ran, ale faraonovo srdce se neobměkčilo.
Dnes v noci projde Egyptskou zemí Hospodinův anděl zhoubce a pobije v každém domě vše prvorozené. Slyšíte
venku ten křik? To pláčí ti, kterým někdo z rodiny už zemřel. Ale nebojte se. Hospodin nám řekl, že máme zabít
tohoto beránka, kterého budeme za chvíli jíst a jeho krví pomazat veřeje domu. Když anděl zhoubce uvidí na
veřejích domu znamení krve, pomine náš dům. Jsme zde v bezpečí. Ráno za svítání vezmeme vše, co máme a
vydáme se na dlouhou pouť do svobody - do země, kterou Hospodin zaslíbil našim otcům. Na paměť této noci
budeme vždy slavit svátek pascha.

Pravá polovina jeviště zhasíná a rozsvěcí se levá. Kromě dvojice stojí na jevišti tytéž 2 děti, ke kterým rodiče mluví
žena B : Tak si poďte poslechnout děti. Tatínek vám prý chce říct něco moc důležitýho...
muž B: (trochu nesměle, ale přece jistě)Dneska je pro mě velice slavný den - slavnější než třeba narozeniny nebo Vánoce
-a tak bych vám chtěl něco povědět. Vzpomínáte si, jak jsme dostali tu videokazetu s filmem o Ježíši. No a já
nemohl od toho Ježíše oči odtrhnout. To co říkal a dělal - to je přesně to, co jsem celý život hledal. Vím, že mě má
ráda moje žena, že mě máte rádi vy - ale teď jsem najednou viděl, že je tu ještě někdo, kdo mě má rád mnohem,
mnohem víc, než kdokoli z lidí. Poznal jsem, že to Bůh. Proto jsem také začal hledat křesťany, kteří by mi pomohli
k Němu najít cestu - a proto jsme také začli chodit v neděli do toho sboru. A pak jsem pochopil, že ten Ježíš zemřel
na tom kříži před dvěma tisíci lety také za moje hříchy - za všechno zlý, co jsem v životě udělal - někdy i své
ženě a taky vám. A rozhodl jsem se, že s tímhle Ježíšem chci už žít do konce svého života. Pozval jsem ho do
svého srdce a věřím, že On přišel. Věřím, že Jeho krev, kterou na kříži prolil mě zachrání od Božího hněvu a že
smyla každý můj hřích. Je to, jako bych se znova narodil, jako bych začal žít úplně novej život. Teď jsou zrovna
Velikonoce. Vždycky to pro mě byly jenom svátky jara a lidových zvyků. Ale to největší na Velikonocích je to, že
Pán Ježíš právě o Velikonocích zemřel a byl vzkříšen. A myslím, že teď bude Jeho učení hrát důležitou roli také
v naší rodině.

KONEC


Se svolením převzato ze sbírky "Divadelní a jiné hry" Jana Kafky.