Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty K Kněžství, knězKrátké texty, citáty Různé

Různé

Kněz obdržel dar předsedat v lásce uprostřed společenství. Tato služba jej staví do pozice koordinátora, který vede a rozlišuje, a celým svým životem vyjadřuje poselství usmíření. "To je pravý smysl pastoračního předsednictví: vyjadřuje se ve svátostném slavení i mimo ně; ze svátostí se totiž rodí společenství církve, které se ke svátostem neustále vrací, aby nacházelo sebe sama...
(Z knihy Hle, všechno tvořím nové. Vydalo Karmelitánské nakladatelství)

+

Kdosi vyřkl hrozná slova: Kněz je Boží muž, který zadarmo rozdává strach, aby potom mohl za peníze prodávat naději.
(Jozef Porubčan: Každý den s Bohem, Praha, Scriptum 1992, s. 443)

+

Co je "ovoce" pastorace: Ne množství lidí v kostele. Kněz nemá být ten, kdo vymýšlí stále nové gagy, aby lidi přitáhl do kostela. Spíše má otvírat všední život pro tajemství, které ho obklopuje. Má vidět a ukazovat svět a člověka ve větších a hlubších souvislostech. Má vykládat, vysvětlovat život a tím odhalovat v něm zázraky, světlé body, podněty k zamyšlení. Víra pak může a má vést k pravdivějšímu a plnějšímu životu.

Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 34)


Říkáme správně, že všechna kněžská moc pochází od Ježíše Krista, že on sám v kněžích působí: rozhřešuje, proměňuje, světí. On je totiž člověk, v němž všecko lidské se stalo Božím. Ježíš Kristus je však ideál dokonalosti pro všechny křesťany. Je to ideál všeobecného kněžství všech věřících. Oživí-li se v církvi tato touha, pravděpodobně se najde i velký počet těch, kteří ji budou chtít dokončit svátostně jako kněží k tomu církví posvěcení.
(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.89)

+

(...) Na základě celých dějin západního křesťanství i vnitřní vize by si církev neměla myslet, že mnoho získá, vydá-li se směrem uvolnění celibátu; učiní-li to, v každém případě prohraje. (140)
(...)
Neměl by celibát padnout už proto, že jinak církev nebude mít žádné kněze?

Nevěřím, že tento argument má svou váhu. Otázka kněžského dorostu má mnoho aspektů. Předně má co dělat s počtem dětí. Je-li dnes průměrný počet dětí 1,5, vypadá otázka možných adeptů na kněžství docela jinak než v dobách, kdy byly rodiny podstatně větší. V rodinách také převládají docela jiné představy. Dnes jsme svědky toho, že hlavní překážky kněžskému povolání často kladou rodiče. Ti od svých dětí očekávají něco docela jiného. To je jedna věc. A druhá je to, že počet aktivních křesťanů je mnohem menší, a tudíž se zmenšila i výběrová skupina. Viděno v poměru k počtu dětí a k počtu věřících návštěvníků kostela, kněžský dorost pravděpodobně vůbec neklesl. Potud musíme mít na zřeteli tyto proporce. První otázka tedy zní: Existují věřící? Pak teprve přijde druhá otázka: Vyrůstají z nich kněží?
(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 140)

+

„ Lidé rostou, pokud se ti, kdo je vedou,
dokáží do nich vcítit a pokud jsou přijímáni
takoví, jací jsou, i kdyby jejich výkon mohl být
kritizován, že neodpovídá tomu, čeho jsou schopni
dosáhnout. Vůdci, kteří se vciťují do svých následovníků
a plně je takto přijímají, mají větší naději na důvěru.“

( Vedeni službou * Robert K. Greenleaf )


Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...