Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

22. 6. 2005 , Marie Svatošová

Aby bílá byla bílá

Nešlo mi na rozum, proč prvňáček Honzík ráno vstává dřív než musí a spěchá do školy. Jinak je úplně normální, na šprta rozhodně nevypadá. Vysvětlil mi to. Ve třídě mají tři počítače, a kdo dřív přijde, ten se k nim před vyučováním dostane. To za nás nebylo, tenkrát si kluci museli se školní nudou poradit jinak. Například smáčeli holkám copánky v kalamářích.
Takovým neplechám, jakož i kaňkám a rozskřípaným perům, je definitivně odzvoněno. Ale právě ony kalamáře byly v jedné naší hodině přírodopisu neodmyslitelnou součástí zajímavého pokusu, který se mi vryl do paměti na celý život.

Na louce jsme natrhali sněhobílé sasanky a ty pak ve třídě rozdělili do kalamářů s inkoustem modrým, červeným, zeleným a černým. Začala fáze pozorovací. Ve vázičce s čistou vodou zůstaly květy bílé, ty v kalamářích se postupem času zbarvily. Černé květy se nám ani trochu nelíbily. Když to šlo tam, musí to jít i zpátky - usoudili jsme, a černým sasankám poskytli čistou vodu. Nepomohlo to. Z černé byla nanejvýš tmavošedá, avšak někdejší krásy sasanek jsme už nedocílili.

I když původním záměrem školního pokusu nebylo nic jiného, než žákům názorně vysvětlit fyziologii rostlin, můžeme z něj vyvodit závěr další. Pomineme-li problém dědičného hříchu, lze tvrdit, že všichni přicházíme na svět jako krásné bílé sasanky. To nám však vydrží zpravidla jen do chvíle, než jsme schopni používat rozumu a svobodné vůle. Pak se začneme zabarvovat kromě jiného i vlivem prostředí, ve kterém se nacházíme a kterému, v důsledku onoho dědičného hříchu, více či méně podléháme. Pokud bychom v této nepříjemné situaci měli k dispozici pouze přirozené možnosti nápravy, utrpěné škody na kráse našich duší by byly stejně nezvratné, jako u těch ošklivě černě zbarvených sasanek. Mohli bychom jen litovat, nic víc. Avšak lítost, která by nenašla adresáta v nekonečně milosrdném Bohu, by nám byla k ničemu. Bezvýchodnost takové situace by nepochybně byla zdrojem našeho trvalého trápení a časem i příčinou rezignace. U někoho ? jak ostatně napovídají nešťastné příběhy sebevrahů ? dokonce i rezignace na život samotný.

Je nutno vzít na vědomí, že pouhými přirozenými prostředky bělobu našich ?sasanek? obnovit nemůžeme. Na to prostě nemáme. Naštěstí ale máme k dispozici stoprocentně účinný prostředek nadpřirozený. Záleží na každém jednotlivci, zda jej přijme nebo jím pohrdne. Veškerou ?ošklivou čerň? z nás Ježíš sejmul a dobrovolně vzal na sebe. Z lásky k nám se právě kvůli té naší jinak nesmazatelné ?černi? nechal přibít na kříž. Zřejmě to byl jediný možný způsob, jak docílit, aby naše bílá byla opět bílá. Z Boží strany jsou pro každého z nás dveře otevřené. Nikdo není ze záchrany předem vyloučen. Všem bez výjimky se nabízí věčný život v ráji, připraveném pro ?bílé sasanky?. Nabízí, ale nevnucuje. V plném rozsahu zde platí: každý svého štěstí strůjcem. Je to neuvěřitelné, ale je to tak - Bůh nás miluje takové, jací jsme. Ušmudlané, ušpiněné, ošklivé černé sasanky. S radostí si nás sám osobně a vlastnoručně vybělí. Ovšem s jednou podmínkou: že mu to dovolíme.


Marie Svatošová

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...