9. 11. 2011 , Michal Opatrný

Kdo smí a kdo nesmí pracovat v katolických Charitách a jim podobných organizacích?

Pokud má člověk vepsáno přikázání lásky k bližnímu ve své přirozenosti, nelze dost dobře činit rozdíly mezi více duchovní a méně duchovní pomáhající činností.
Pokud Pompey konstatuje, že: „Ateistický nebo jinak věřící pracovník, který nezná žádnou zkušenost s Kristem nebo Krista neuznává, bude z tohoto důvodu sotva schopen jednat křesťansko - charitativně,“ tak se tím dostává do zjevného rozporu s naukou koncilu – byť jde jen o rozpor v pastorálním – a tedy proměnném – učení, které má ovšem velmi dlouhou tradici. Pokud má totiž člověk přikázání lásky k bližnímu vepsáno ve své přirozenosti, nelze dost dobře činit rozdíly mezi více duchovní a méně duchovní pomáhající činností. Pompeyovi slouží jako odrazový můstek pro toto jeho tvrzení slova encykliky, že poslání Sedmi (Sk 6,1–7) mělo jistě i duchovní charakter. Duchovnost jejich služby však v encyklice papež neodvíjí od stupně jejich víry, ale od toho, že konali poslání církve: „Jejich úřad měl skutečně duchovní povahu, protože znamenal naplňování zásadní úlohy církve, jíž je řádně organizovaná láska k bližnímu.“ Ostatně celý 21. článek DCE – tedy kontext rozboru problematiky sedmi jáhnů a charakteru jejich služby – se týká především problematiky institucionalizace charitativní služby církve.

Zulehner upozorňuje, že jen spolu s křesťanskými strukturami mohou spirituálně silní pracovníci vytvořit i dostatečně křesťanskou organizační strukturu, která potáhne ostatní pracovníky, kteří jsou nekřesťané. Toto stanovisko tedy implikuje představu, že blíženecká láska je zakotvená v lidské přirozenosti – musí ovšem dostat v rámci struktur a za pomoci dobrých příkladů příležitost se rozvinout.

Přístup Norberta Metteho by šlo opět označit za konsekventní aplikaci koncilní nauky. Když připomíná jednotu lásky k bližnímu a lásky k Bohu, aby zdůraznil, že poctivě vykonávaná pomáhající profese je i naplněním přikázání lásky k Bohu, tak je pro něj původ lásky k bližnímu v lidské přirozenosti naprosto samozřejmý. Podle Metteho se právě při naplňování přikázání blíženecké lásky začíná rodit křesťanská víra, protože blíženecká láska implikuje lásku k Bohu, zatímco láska k Bohu bez lásky blíženecké není opravdová. Pokud by tedy Metteho komentář k encyklice nepředpokládal původ blíženecké lásky také v lidské přirozenosti, vůbec by nedával smysl.

Jak kardinál Lehmann, tak i papež Benedikt XVI. se k problematice původu lásky k bližnímu přímo nevyjadřují. Stojí však za to zde ještě jednou připomenout a zdůraznit, že i sám Benedikt XVI. přímo v DCE uvádí, že láska k bližnímu nemá svůj původ ve víře křesťana: „Vzrůst počtu specializovaných organizací, které se nasazují pro člověka v jeho nejrozličnějších potřebách, se vysvětluje na základě skutečnosti, že imperativ lásky vepsal Stvořitel do samotné lidské přirozenosti.“ Křesťanství tak podle papeže blíženeckou lásku do světa přímo nepřináší; jen přikázání blíženecké lásky probouzí a přivádí k účinnosti.

Domnívám se proto, že zde narážíme na neuralgický bod všech diskusí o tom, kdo smí či nesmí v katolických Charitách a jim podobných organizacích pracovat: Pokud se ten, kdo argumentuje proti práci nekřesťanů či málo církevních křesťanů nebo nekatolíků v těchto organizacích, nedokáže vyrovnat s touto prastarou naukou církve, kterou aktuálně formuluje 16. čl. Gaudium et spes, resp. začátek 31. čl. DCE, stává se jeho argumentace nepřesvědčivou.

Vybráno z článku: Michal Opatrný, „Pohled encykliky Deus caritas est na pracovníky Charity,“ Studia theologica 13, č. 3 [45] (2011): 125–151, zde 146–147.
www.studiatheologica.eu

Čtení z dnešního dne: Sobota 21.7.

Mich 2,1-5; Mt 12,14-21

Komentář k Mich 2,1-5: Touhu zmocnit se všeho, nač si vzpomenou, „zprivatizovat“ si i Boží věci vidíme i dnes u mocných. Toto vede i dnes k neštěstí. Když to vím, dokážu se proti tomu dle svých skromných možností postavit?

Zdroj: Nedělní liturgie

Skauting prochází obdobím rozkvětu

Skauting prochází obdobím rozkvětu
(20. 7. 2018) Zdálo se, že skauting vyšel z módy. V posledním desetiletí však zažívá dynamický rozvoj. Skauting se...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2018) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.