4. 4. 2001 , Petr Kolář

Výuka náboženství pod lupou

Zajímavá diskuse se rozvinula nadávno na jednom setkání učitelek náboženství: Oč vlastně jde při této výuce?
Ve slovníku češtiny ze šedesátých let se praví, že náboženství je "forma společenského vědomí, odrážející skutečnost nevědecky a spojená s vírou ve zjevené poznání a nadpřirozené bytosti" nebo též "učení jednotlivých církví". Známý německý Lexikon für Theologie und Kirche ze stejné doby na více než jedné stránce drobně psaného textu uvádí hned několik možných interpretací nesnadného pojmu 'náboženství'. Jejich společným jmenovatelem je vztah k posvátnu, plynoucí z jakéhosi předběžného lidského zaměření na ně, se kterým se člověk narodí. Posvátno, božský svět jsou něčím, co je vyčleněno z běžné reality, která nás trvale obklopuje. Posměváčci z tohoto vztahu vyvodili ironické zjištění, že člověk je zřejmě bytost nevyléčitelně náboženská.

Tušení o existenci skutečnosti, přesahující náš svět je opravdu společné všem civilizacím. Konkrétní podoby vztahu k ní jsou ovšem velmi různorodé. Jakou pozici mezi nimi zaujímá křesťanství a jak by měla následně vypadat výuka křesťanského náboženství?

Rozhodující odlišnost snad nejlépe vystihuje Filipova prosba "Pane, ukaž nám Otce a víc nepotřebujeme!", na kterou Ježíš odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce."

Křesťanský Bůh neexistuje jen "v nepřístupném světle" mimo tento svět, ale také v něm, často sice nepoznán, ale přesto zcela reálně. Proto je i křesťanské náboženství trochu zvláštní a křesťané byli dokonce někdy považováni za lidi nenáboženské, skoro-ateisty, protože nepořádali obvyklé obětní bohoslužby a jinde se jich odmítali účastnit. Žádná z uvedených definic náboženství nevystihuje křesťanský vztah k Bohu, zprostředkovaný evangeliem a přítomností Krista v církvi. Obsahem křesťanské výuky náboženství by tedy neměly být nějaké vědomosti, týkající se posvátna. Mělo by jít o zprostředkování Radostné zvěsti a otvírání cesty k víře v ni, k víře v Krista. Konkrétně to znamená předvést zájemcům, co je, jak vypadá život z této víry, a to tak, aby se o ni sami začali zajímat - asi jako když pozveme někoho ke společnému výletu do hor v naději, že se mu hory natolik zalíbí, že do nich s námi začne chodit pravidelně.

Je to náročnější, protože se přitom nedá zakrýt, nakolik jsme horami nebo vírou v Krista sami nadšeni, zároveň ale také jednodušší, protože to nevyžaduje nějaké zvláštní znalosti, ale jen nadšení pro věc a lásku k ní.



Pro RaVat/ceco Petr Kolář sj
Praha, 28. března 2001

Autor: Petr Kolář

Čtení z dnešního dne: Neděle 22. 7.

Jer 23,1-6; Žalm 23; Ef 2,13-18
Mk 6,30-34

Učedníci jsou v plné práci, obsluhují zástup, hovoří s lidmi, obhajují mistra, naslouchají mu. Dokonce byli na první misijní cestě po dvojicích a zažili, že Boží moc byla s nimi. Ale Pán nevidí především výkon, ale je samotné. Bůh si všímá nás, výkon je až na nějakém druhém či dalším místě. První je člověk. A stejně Kristus reaguje, když uvidí zástup, který touží po Bohu. Řecké slovo, které zde zazní, označuje slitování či soucit. Bůh je soucitný a není lhostejný. Jak ale vyřešit nouzi všech? Brzy učedníci zažijí zázrak Božího soucitu. Nyní především vidí, že Ježíš je hluboce lidský!

Zdroj: Nedělní liturgie

Skauting prochází obdobím rozkvětu

Skauting prochází obdobím rozkvětu
(20. 7. 2018) Zdálo se, že skauting vyšel z módy. V posledním desetiletí však zažívá dynamický rozvoj. Skauting se...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2018) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.