12. 4. 2004 , Carlo Carretto

Vzkříšení je víc než oživení

Jen si to představte: Díky práškům a všestranné péči jste se dožili 95 let. Vaše tělo, zesláblé a nevzhledné, ale už přímo volá po tom, aby zmizelo z tohoto světa. A do tohoto pětadevadesátiletého těla by se měl při vzkříšení vrátit život? To by tedy byla pěkná rána! Kdyby vzkříšení spočívalo v tom, že Bůh jen oživí naši mrtvolu, pokorně a upřímně bych ho požádal: "Prosím tě, Pane, nech mě v zemi. Nechci, aby ještě někdy někdo viděl mou vrásčitou tvář. A jestli si chceš přece jen posloužit tím, co z mého těla zbylo, dej z něho vyrůst květině. To úplně stačí."
Ne, bratři - a samozřejmě i sestry, jimž na kráse záleží ještě daleko víc: vzkříšení není znovuoživení mrtvoly, byť by to byla mrtvola krásné dívky, která měla to štěstí, že zemřela ve dvaceti letech, nebo mrtvola mladíka, jemuž jeho přítel, básník Pascoli, věnoval tyto verše:
Lepší je umřít na vrcholu krásy, a o šedinách ještě nevěděti,
tvé kučeravé, plavé, hebké vlasy, tvá matka jemně učeše ti.

Naše vlasy, poznamenané vším trápením, kterým jsme v životě museli projít; vlasy, které nakonec slepil v tvrdé chomáče smrtelný pot, nám učeše někdo jiný: Bůh života, který se skloní k naší smrti, ještě umocněné stářím, hříchem a prožitou bolestí, a tak jako kdysi při zrození kosmu do nás vdechne dech života, tentokrát ale se slovy:
"Všecko tvořím nové - tedy i tebe." Udělám tě takového, jakým's vždy toužil být.

Toužil jsi milovat, ale nedařilo se ti to: nyní to dokážeš. Usiloval jsi o čistotu a oplakával všecky své pády? Hle, učiním tě čistého. Snil jsi o tom, že zachráníš všechny lidi, ale tvé sobectví a tvá zbabělost ti vždycky daly krutě pocítit tvou omezenost: hle, teď konečně budeš schopen dělit se se všemi chudými, co jich jen na světě je, a úplně se darovat druhým.

Vzkříšení není oživení mé mrtvoly. Ta už neexistuje, podobně jako pšeničné zrnko, které padlo do země. Má mrtvola je pouhým předznamenáním postupně se rodící nové skutečnosti, která spočívá ve stále hlubším poznávání pravdy o sobě a svém životním povolání. V této pravdě nachází to nejcennější, co ve mně je, mé svědomí, živnou půdu pro svůj růst směrem k Božímu synovství.


***

Se svolením převzato z knihy Poušť uprostřed města, kterou vydalo nakladatelství Cesta.


***

Další texty k tématu život

***

Další texty k tématu vzkříšení

Čtení z dnešního dne: Pondělí 11.12.

Iz 35,1-10; Lk 5,17-26

Komentář k Iz 35,1-10: Jásot přírody kontrastuje s naším vztahem k ní. Často ji ničíme, aniž bychom si uvědomili, že i ona je pramenem poznání Jeho slávy! Z jejího souladu a harmonie můžeme mnoho vyčíst.

Zdroj: Nedělní liturgie

Jan od Kříže (svátek 14.12.)

(10. 12. 2017) Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy... Zemřel 14. 12....

Jak obdarovat, aby se nejednalo o další věc do šuplíku?

(7. 12. 2017) Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat nejbližším? Katolický týdeník přinesl několik zajiíavých tipů.

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni
(5. 12. 2017) Nabízíme vám zajímavý tip - jako jeden z důvodů navštívit západočeskou metropoli...

Adoptuj si politika

(4. 12. 2017) Modlitební iniciativa, která místo neustálé kritiky a odmítání politiky chce podpořit postoj, který bude odrážet...

Mikuláš (6.12.)

(4. 12. 2017) Mikulášova velikost nebyla v hrdinství, které se nechává mučit, zavřít a popravit. Jeho velikostí byla každodenní...

Ježíškova vnoučata - již podruhé

(30. 11. 2017) Splňte vánoční přání osamělým lidem v domovech pro seniory. Je to na Vás.