Modlitba mi pomáhá odhalit jedinečnou Boží lásku ke mně. - archiv citátů

14.10.2013 09:58

Papež František svěřil lidstvo pod ochranu Panny Marie Fatimské

V rámci Roku víry vyvrcholil 13.10.2013 za účasti více než 100 tisíc věřících Den mariánské úcty, který začal už sobotní vigilií.

 Byl naplánován právě na tento den, na který připadá výročí posledního zjevení Matky Boží ve Fatimě. Z tohoto důvodu byla také na Svatopetrském náměstí vystavena mariánská soška, před níž Petrův nástupce v závěru mše svaté svěřil celé lidstvo pod ochranu Panny Marie Fatimské. Papež František podal ve své homilii k zamyšlení tři body: 1.Bůh nás překvapuje, 2. Bůh nás žádá o věrnost, 3. Bůh je naše síla. Papež  mimo jiné řekl:

Maria přisvědčila Bohu a toto její přitakání otřáslo jejím prostým životem v Nazaretu. Nebylo však jediné, ba dokonce bylo pouze prvním z mnoha přitakání, která svým srdcem učinila ve chvílích radosti, ale i bolesti, a tato přitakání vyvrcholila pod křížem. Dnes je zde mnoho matek. Pomyslete na to, kam až sahá Mariina věrnost Bohu: nazírá svého jediného Syna na kříži. Věrná žena, stojící na nohou, zdrcená v nitru, ale věrná a silná.
A já se ptám: jsem křesťanem „přerušovaně“ anebo vždycky? Kultura provizorního a relativního vstupuje také do života víry. Bůh nás žádá, abychom byli věrní každý den ve všedních skutcích a dodává, že i když my nejsme věrní, On je vždycky věrný a Svým milosrdenstvím nám neúnavně nabízí ruku, aby nás pozvedl, povzbudil k pokračování v cestě, k návratu k Němu a k vyznání naší slabosti, aby nám daroval Svou sílu. A toto je definitivní cesta: stále s Pánem i ve svých slabostech a také ve svých hříších. Nikdy však nevstupovat na cestu provizoria. Ta zabíjí. Víra je definitivní věrnost, jako ta Mariina.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka ZDE

V závěru dopolední eucharistie pak Svatý otec předstoupil před sošku Panny Marie Fatimské a pronesl následující zásvětnou modlitbu:

Blahoslavená Panno Maria Fatimská
S novou vděčností za tvoji mateřskou účast
spojujeme svůj hlas s hlasem všech pokolení,
která tě blahoslaví.

Oslavujeme v tobě veliké skutky Boha,
který se nikdy neunaví sklánět se milosrdně
k lidstvu, souženému zlem a zraněnému hříchem,
aby jej uzdravil a zachránil.

Přijmi s mateřskou laskavostí
úkon zasvěcení, který dnes s důvěrou konáme,
před touto nám tak drahou soškou.

Jsme si jisti, že každý z nás je v tvých očích cenný
a že ti nic není cizího z toho, co je v našich srdcích.
Necháváme se dosáhnout tvým něžným pohledem
a dostává se nám útěšného pohlazení tvého úsměvu.

Střež náš život ve svých rukou:
požehnej a posil každou touhu po dobru;
oživuj a syť víru;
podporuj a osvěcuj naději;
vzbuzuj a vdechuj lásku;
veď nás všechny cestou svatosti.

Nauč nás své přednostní lásce
vůči maličkým a chudým,
vyloučeným a trpícím,
vůči hříšníkům a zbloudilým srdcím:
všechny shromáždi pod svoji ochranu
a všechny přiveď ke svému milovanému Synu Ježíši, našemu Pánu.

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
(mig)
Redakčně upraveno a doplněno mezititulky

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 26.5.

Sk 18,9-18; Jan 16,20-23a

Komentář k Sk 18,9-18: Z Pánových slov v nočním vidění je zřejmé ztotožnění se s křesťany. Patřím ve svém městě, ve své obci k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus opravdu opřít?