Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

2.5.2012, Abbé Pierre, Raniero Cantalamessa (Foto: IMa)

I Maria rostla ve víře

I Maria rostla ve víře

I Maria žila z víry,
rostla ve víře
a ve víře byla zkoušena

„Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ Úryvek z Bible říká, že to všechno uchovávala v srdci. Co všechno přesně? – Slova a události, jež se staly. Všechno, co se stalo v souvislosti s Ježíšovým narozením. Okolnosti Ježíšova narození se pro ni staly událostmi, které nosila v srdci a rozjímala o nich: byla to pro ni škola víry. Kdo ví, kolikrát se jenom Maria v myšlenkách k těmto okamžikům vrátila, k vyprávění pastýřů o tom, „co jim bylo o tom dítěti pověděno“, aby z toho všeho mohla čerpat světlo a odvahu během následujících třiceti předlouhých let v Nazaretě, let plných námahy a ticha. Poněvadž – a to je důležité vědět – i Maria žila z víry, rostla ve víře a byla ve víře také zkoušena. Při tomto dozrávání a dospívání ve víře jí bylo pokrmem Boží slovo.  (Raniero Cantalamessa)

Když budeš sám,
pomodli se „Zdrávas, Maria“

V mém dětství se objevil jeden starý jezuita, otec Michel, kterému jsem jednoho dne řekl: „Všichni světci, o nichž slýchávám mluvit, velmi uctívali Pannu Marii. Trápí mě to, protože já takovou zbožnou úctu opravdu necítím!“ Tehdy mi odpověděl: „S tím si hlavu nelam, je to úplně prosté. Pokaždé, když budeš sám, pomodli se ´Zdrávas, Maria´.“ Řídil jsem se tím, a to tak důkladně, že dnes, kdy je mi přes osmdesát, nedokážu usnout jinak než tak, že se opakovaně modlím „Zdrávas, Maria“!  (Abbé Pierre)

Zpracováno podle knihy:
Raniero Cantalamessa: Slovo a život - Zamyšlení nad Božím slovem pro neděle a svátky,
a knihy Abbé Pierre: Testament,
které vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Text tohoto článku si můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.  

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie