Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

2.5.2012, Abbé Pierre, Raniero Cantalamessa (Foto: IMa)

I Maria rostla ve víře

I Maria rostla ve víře

I Maria žila z víry,
rostla ve víře
a ve víře byla zkoušena

„Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ Úryvek z Bible říká, že to všechno uchovávala v srdci. Co všechno přesně? – Slova a události, jež se staly. Všechno, co se stalo v souvislosti s Ježíšovým narozením. Okolnosti Ježíšova narození se pro ni staly událostmi, které nosila v srdci a rozjímala o nich: byla to pro ni škola víry. Kdo ví, kolikrát se jenom Maria v myšlenkách k těmto okamžikům vrátila, k vyprávění pastýřů o tom, „co jim bylo o tom dítěti pověděno“, aby z toho všeho mohla čerpat světlo a odvahu během následujících třiceti předlouhých let v Nazaretě, let plných námahy a ticha. Poněvadž – a to je důležité vědět – i Maria žila z víry, rostla ve víře a byla ve víře také zkoušena. Při tomto dozrávání a dospívání ve víře jí bylo pokrmem Boží slovo.  (Raniero Cantalamessa)

Když budeš sám,
pomodli se „Zdrávas, Maria“

V mém dětství se objevil jeden starý jezuita, otec Michel, kterému jsem jednoho dne řekl: „Všichni světci, o nichž slýchávám mluvit, velmi uctívali Pannu Marii. Trápí mě to, protože já takovou zbožnou úctu opravdu necítím!“ Tehdy mi odpověděl: „S tím si hlavu nelam, je to úplně prosté. Pokaždé, když budeš sám, pomodli se ´Zdrávas, Maria´.“ Řídil jsem se tím, a to tak důkladně, že dnes, kdy je mi přes osmdesát, nedokážu usnout jinak než tak, že se opakovaně modlím „Zdrávas, Maria“!  (Abbé Pierre)

Zpracováno podle knihy:
Raniero Cantalamessa: Slovo a život - Zamyšlení nad Božím slovem pro neděle a svátky,
a knihy Abbé Pierre: Testament,
které vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Text tohoto článku si můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.  

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!