Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

15.5.2010, Vojtěch Kodet

Maria nežila v klášteře

Panna Maria ve svém srdci uchovávala a ve své mysli rozvažovala vše, co jí řekl Pán, ale i co sama prožívala. Rostla ve víře v Ježíše jako Mesiáše Izraele nikoli v chrámě, nikoli za zdmi kláštera, ale uprostřed své každodenní práce a modlitby.
 
Na základě andělova poselství se Maria vydává ke své příbuzné Alžbětě, která čeká dítě, aby jí pomohla. Poněvadž ve svém lůně i ve svém srdci nese Pána, promění se obyčejný pozdrav dvou žen v chvalozpěv. Obě ženy se stanou nástrojem Božího působení: Jan Křtitel je dokonce naplněn v lůně své matky Duchem svatým, jak bylo předpovězeno Zachariášovi archandělem Gabrielem (srov. Lk 1,15).

Tam, kde se člověk otevře Božímu působení, nechá ve svém životě Boha jednat a přidá svoji lásku k lásce Boží, tam se z obyčejných věcí každodenního života stává bohoslužba. Všechno všednodenní tak může a má být posvěceno, požehnáno a proměněno.

 
Zpracováno podle knihy Vojtěch Kodeta: Učednictví,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie