Ve svém čtyřicetidenním trvání má postní doba nedocenitelnou a očividnou moc. Upomíná nás na určité události, které formovaly život a dějiny starého Izraele a které mají i pro nás hodnotu. Postní doba nás chce především pozvat, abychom prožili s Ježíšem oněch čtyřicet dní, které strávil v modlitbě a postu na poušti. Na Popeleční středu začínáme společně s křesťany celého světa cestu reflexe a modlitby....

Náměstí svatého Petra zaplnilo v neděli 19.2.2012 asi 40 tisíc lidí, aby si vyslechli polední promluvu Benedikta XVI. Bylo mezi tisíc poutníků z České republiky, které Svatý otec v závěru pozdravil jednou větou i česky.

Jediná minuta postačí k nějakému skutku lásky, která proměňuje srdce… Jan od Kříže řekl nádhernou větu: „Tam, kde není láska, lásku rozsévej, a sklidíš lásku.“

Na Popeleční středu se po evangeliu žehná popel a přítomným se jím dělá na čele znamení kříže. Popel symbolizuje obrácení. Má nám připomínat, že jsme prach a v prach se obrátíme, jak zní stará formule při udělování popelce.

Není prý nejšťastnější nalovit chudým ryby. Užitečnější je naučit je ryby chytat. Podobně v oblasti duchovního života je dobré radit těm, kteří se neumí rozhodovat, ale užitečnější je vést je k vlastnímu rozhodování. Zvlášť důležité je to při hledání životní cesty.

Manželství je třeba vnímat v kontextu s ostatními jevy a vývojem světa. Svět se mění, s ním se mění i situace rodiny a manželství. Autority dokonce mluví o tom, že rodina a resp. manželství je ovlivňováno změnami jako žádná jiná instituce. Na to se církev, a nejen ona, snaží reagovat.

I v poslední minutě svého života se ještě budeš moci usmát na toho, kdo ti přinese tvé jídlo – a tím mu prokážeš skutečnou službu, protože tvůj úsměv mu pomůže, aby to, co má dělat, dělal dobře a s chutí po celý zbytek dne

Ve světě probíhají četná setkání, jež si kladou za cíl uzdravovat, a lidé se jich účastní ve velkém množství, protože každý chce být uzdraven. Je to v pořádku, pokud jsou tato setkání dobře připravena a probíhají ve shodě s církevními předpisy. Často však zapomínáme na to, že církev má vlastní modlitbu a obřad s prosbou za uzdravení nemocných a že je to obřad stále velmi účinný: jedná se o svátost pomazání nemocných.

Při četbě evangelií nás zaujme velký počet nemocných, s nimiž se Ježíš při svém působení setkával. Vidíme, že Ježíš se k potřebnému člověku sklání s pochopením a soucitem. Své poslání vyjadřuje slovy: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“ (Mk 2,17). Jednotlivá uzdravení pak zjevují Boží království a prorokují o čase, v němž „už nikdo nebude říkat: ‘Já jsem nemocný’“ (Iz 33,24).

V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce.