(Ne)valentýnské zamyšlení

13.2.2013, John Henry Newman

(Ne)valentýnské zamyšlení
Foto: IMA

Stačí silně milovat druhého?

Pouze Bůh může být dokonalým štěstím naší duše. Nic než kontemplace Boha totiž nemůže zcela otevřít a osvobodit naši mysl, odemknout, zajmout a upoutat naše city. Můžeme samozřejmě velmi silně milovat stvoření, ale taková láska, je-li oddělena od lásky ke Stvořiteli, je jako vodní proud ženoucí se úzkým kanálem - dravý, prudký, zkalený. Srdce se, abych tak řekl, vyjadřuje jedním způsobem, není ale možné, aby se projevil celý člověk. 

Společenství s Bohem sytí a konejší

Stvořená přirozenost nás nemůže otevřít ani osvobodit deset tisíc vnitřních smyslů, jež jsou nám vlastní a díky nimž skutečně žijeme. Nic kromě přítomnosti našeho Stvořitele do nás nemůže vstoupit, protože ničemu jinému se celé srdce, se všemi myšlenkami a pocity, nedokáže odemknout a podřídit.

„Hle,“ říká, „stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě“ (Zj 3,20). „Můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23). „Bůh nám poslal do srce Ducha svého Syna“ (Gal 4,6). „Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí“ (1 Jan 3,20). 

Právě tento pocit plné a naprosté důvěry a společenství s ním konejší a sytí ty, kterým byl dán.

 

 

Zpracováno podle knihy: John Henry Newman, I pokus se počítá,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
 

Autor: John Henry Newman   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: Boží láska  |  srdce  |  radost a štěstí  |  Láska  |  cit, city, emoce  |  Štěstí  |  Společenství  |  láska, vztahy

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz