Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

13.2.2013, John Henry Newman (Foto: IMA)

(Ne)valentýnské zamyšlení

(Ne)valentýnské zamyšlení

Stačí silně milovat druhého?

Pouze Bůh může být dokonalým štěstím naší duše. Nic než kontemplace Boha totiž nemůže zcela otevřít a osvobodit naši mysl, odemknout, zajmout a upoutat naše city. Můžeme samozřejmě velmi silně milovat stvoření, ale taková láska, je-li oddělena od lásky ke Stvořiteli, je jako vodní proud ženoucí se úzkým kanálem - dravý, prudký, zkalený. Srdce se, abych tak řekl, vyjadřuje jedním způsobem, není ale možné, aby se projevil celý člověk. 

Společenství s Bohem sytí a konejší

Stvořená přirozenost nás nemůže otevřít ani osvobodit deset tisíc vnitřních smyslů, jež jsou nám vlastní a díky nimž skutečně žijeme. Nic kromě přítomnosti našeho Stvořitele do nás nemůže vstoupit, protože ničemu jinému se celé srdce, se všemi myšlenkami a pocity, nedokáže odemknout a podřídit.

„Hle,“ říká, „stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě“ (Zj 3,20). „Můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23). „Bůh nám poslal do srce Ducha svého Syna“ (Gal 4,6). „Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí“ (1 Jan 3,20). 

Právě tento pocit plné a naprosté důvěry a společenství s ním konejší a sytí ty, kterým byl dán.

 

 

Zpracováno podle knihy: John Henry Newman, I pokus se počítá,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Sobota 25.3. slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14; Žid 10,4-10; Lk 1,26-38

Komentář k Lk 1,26-38: Všimni si: Maria nehledá důvody „proč do toho nejít“. Její dotaz je zcela praktický – a zračí se v něm odhodlání. Matka církve, od které se můžeme mnoho učit!