Jak zabít lásku

V dějinách světa nastal jednou strašlivý den, kdy nenávist,
královna špatných pocitů, nedostatků a neřestí, svolala narychlo poradu.
Všechny temné pocity světa a nejzvrhlejší přání lidského srdce
přispěchaly s velkou zvědavostí.
Když se všichni shromáždili, nenávist promluvila:
„Svolala jsem vás dnes proto, že si z celého srdce přeji někoho zabít.“

Přítomní se tomu příliš nedivili,
neboť nenávist vždycky chovala touhu někoho zabít.
Přemítali však, koho je tak těžké zabít,
že je k tomu nenávist všechny potřebuje.
„Chci, abyste zabili lásku“, řekla.
Zlomyslně se usmáli. Nejeden z nich si totiž přál to samé.

Prvním dobrovolníkem byl špatný charakter. Řekl:
„Vydám se lásku zabít a ujišťuji vás, že do roka bude po smrti;
vyvolám takovou neshodu a zuřivost, že to neunese.“
Za rok se opět sešli, ale velmi je zklamalo, co jim sdělil špatný charakter:
„Je mi líto, vyzkoušel jsem všechno,
ale když jsem zasel nesvár, láska jej překonala a šla dál.“

Pak se horlivě nabídla ctižádost, okázale předvedla svou moc a řekla:
„Když špatný charakter neuspěl, půjdu já.
Odvedu pozornost lásky k touze po bohatství a moci. To ji nenechá v klidu.“
A tak ctižádost zaútočila na svou oběť, která skutečně utrpěla ránu,
ale přesto se rozhodla jít dál, vzdala se veškeré touhy po moci a znovu zvítězila.

Nenávist rozzuřená z neúspěchu ctižádosti vyslala žárlivost,
výsměšnou a zvrácenou, která nastražila všechny možné pasti,
aby lásku svedla z cesty a zranila ji pochybnostmi a nepodloženým podezíráním.
Láska zmatená tím, co se dělo, plakala a nechtěla zemřít.
Sebrala odvahu a sílu, přemohla zlobu a vyhrála.

Rok co rok pokračovala nenávist v boji.
Vysílala nejzákeřnější útočníky – lhostejnost, sobectví,
nezájem, chudobu, nemoc a mnoho dalších; žádný však neuspěl.
Jakmile láska cítila, že umdlévá, sebrala sílu a všechno překonala.

Nenávist nabyla přesvědčení, že láska je neporazitelná a řekla ostatním:
„Nic s tím neuděláme, láska všechno vydržela.
Bojujeme spoustu let, ale není to nic platné.

Najednou se v rohu místnosti zvedl nepříliš známý pocit, oblečený v černém.
Tvář mu zakrýval obrovský klobouk. Podobal se smrti a sebejistě prohlásil:
„Já lásku zabiji, sprovodím ji ze světa.“

Všichni se ptali, kdo to jen je, že má v úmyslu udělat, co jim se nepodařilo.
Nenávist řekla: „Jdi a udělej to.“

Zanedlouho nenávist znovu svolala všechny pocity a oznámila,
že se konečně podařilo lásku zabít.
Měly radost, i když je to překvapilo.
Potom promluvil pocit v černém klobouku:
„Tady vám předávám lásku – mrtvou a zničenou.“
A bez dalších slov chtěl odejít.

„Počkej, řekla nenávist“, v krátkém čase jsi lásku úplně zneškodnil,
dohnal k zoufalství a ona se vůbec nebránila… Kdo jsi?“
Pocit poprvé ukázal svou hrozivou tvář a odvětil:
„Jsem rutina.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy pro uzdravení duše, Jose Carlos Bermejo,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno