Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

25.9.2014, Augustin z Hippo (Foto: MŠ)

Četba Božího slova nás provádí mezi léčkami zoufalství a pýchy

Četba Božího slova nás provádí mezi léčkami zoufalství a pýchy
Četba Božího slova pozvedá naši duši,
aby nás nepřemohlo zoufalství,
a na druhé straně v nás vyvolává bázeň,
aby námi nezmítala vichřice pýchy.
 
Jít po střední,
pravé a přímé cestě,
která nás – obrazně řečeno – vede
mezi zoufalstvím po levici
a falešným sebevědomím po pravici,
by bylo mnohem obtížnější,
kdyby Kristus neřekl:
„Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,16).
 
Tím jakoby napovídal:
Kudy chceš jít? Já jsem cesta.
Kráčejme proto s jistotou po této cestě,
ale bojme se léček,
které nás ohrožují.
(Sv. Augustin).
Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina 4 / Doba velikonoční, vyd. 2003, str. 204,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie