Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

25.9.2014, Augustin z Hippo (Foto: MŠ)

Četba Božího slova nás provádí mezi léčkami zoufalství a pýchy

Četba Božího slova nás provádí mezi léčkami zoufalství a pýchy
Četba Božího slova pozvedá naši duši,
aby nás nepřemohlo zoufalství,
a na druhé straně v nás vyvolává bázeň,
aby námi nezmítala vichřice pýchy.
 
Jít po střední,
pravé a přímé cestě,
která nás – obrazně řečeno – vede
mezi zoufalstvím po levici
a falešným sebevědomím po pravici,
by bylo mnohem obtížnější,
kdyby Kristus neřekl:
„Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,16).
 
Tím jakoby napovídal:
Kudy chceš jít? Já jsem cesta.
Kráčejme proto s jistotou po této cestě,
ale bojme se léček,
které nás ohrožují.
(Sv. Augustin).
Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina 4 / Doba velikonoční, vyd. 2003, str. 204,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!