Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

27.10.2014, Godfried Danneels (Foto: IMA)

Model ideálního soužití lze najít v Bohu

Model ideálního soužití lze najít v Bohu

Model ideálního soužití lze najít v Bohu 

Ideální model vzájemného soužití, vzor království Božího lze najít v Bohu. Odpověď na to, co je to skutečné společenství, nalézáme v Nejsvětější Trojici. Dobře to vidíme na ikoně Trojice od Rubleva. Všichni tři sedí u jednoho stolu: základem všeho lidského společenství je společné jídlo, utváří ho a posiluje. 

„Můžeš se stát ještě více sám sebou.“

Podívejte se na zmíněnou ikonu: ani jedna z oněch tří osob se nám nedívá do tváře, nesedí v řadě, dívají se na sebe navzájem.

Dělají to ale velice diskrétně, váhavě, nesetkávají se pohledem, čímž jako by dávali najevo úctu, kterou mají k sobě navzájem. Nikdo se nezdá být první, nikdo poslední. Nejsou ani odtažití, ani se jeden ve druhém neztrácejí. Jako by si navzájem říkali: „Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“ Skutečné společenství podle vzoru Trojice totiž není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého. 

„Co pro tebe mohu udělat?“

Když je budeme pozorovat dále, uvědomíme si, že se všichni tři na sebe dívají s velkou pokorou. Možná naplňují slova apoštola Pavla: „… z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám“ (Flp 2,3). Jeden sklání hlavu před druhým, ani ne tak ze zdvořilosti, jako spíše v duchu služby. Jako by si navzájem říkali: „Co pro tebe mohu udělat?“ Skutečné společenství spočívá ve vzájemné poslušnosti. Jeden z nich je dokonce nakročen, jako by chtěl vyjít z ikony ven, k nám. Sedí na kraji židle, připraven k tomu, aby byl vyslán. 

Jako by na někoho čekali…

Ikona je otevřena směrem k nám. U stolu je ještě jedno místo naproti: na naší straně. Jako by někoho čekali, hosta, který má ještě přijít. Každé skutečné společenství je totiž otevřené a pohostinné: nechává u prostřeného stolu vždy volné místo…

Se svolením převzato z knihy: Godfried Danneels, Přijď království tvé,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz

Láska je vztah.
Bůh, který by nebyl jeden v trojici, by neměl žádné vztahy.
Kdyby Bůh byl jenom jeden, nebyl by žádná láska.
Monistický Bůh nezná lásku.
Křesťanská naděje, naděje přesahující všechno konečné,
leží v tom, že jsme pozváni vstoupit do vnitřního života trojičného Boha.

Se svolením převzato z knihy: Ludvík Armbruster, Tokijské květy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.