Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

29.6.2016 (Foto: Z archivu MN)

Říká jednou sirka svíčce…

Říká jednou sirka svíčce…
„Mám úkol tě zapálit,“ říká jednou zápalka svíčce.
 
„Jen to ne,“ úzkostlivě odpovídá svíčka, „když budu hořet, mé dny jsou sečteny a nikdo už nebude obdivovat mou krásu.“
 
Zápalka jí dává čas na rozmyšlenou: „To jediné, co můžu udělat já, je zapálit. Když nezapálím, nesplním svůj úkol a promarním také své poslání. A ty jsi svíce a jsi k tomu, abys dávala světlo. Chceš, aby byl tvůj život navěky studený a marný, chceš nesplnit svou úlohu?“

„Ale hořet – to bolí,“ vzdychá svíce. „A když mě zapálíš, moje síla je pryč.“

„Ano, to máš pravdu,“ odpověděla zápalka. „Ale není to tajemství našeho povolání: dávat světlo? Když se budeš ztrácet v ohni, vše proměníš v hřejivé světlo a mnozí z toho budou mít radost. Když se ale schováš, bude tma i tam, kde stojíš.“

Svíce uvažovala, potom plná očekávání řekla: „Zapal mě...!“
 
 
 
Přistupme i my k Ježíši a řekněme mu: „Zapal mě...!“
 
 
Zpracováno podle knihy:
Na minutu s Viliamem Judákem Advent a Vánoce,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie