Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

5.7.2012, Jan Pavel II.

Cyril a Metoděj: kořeny Evropy (Jan Pavel II.)

Bratři Cyril a Metoděj, apoštolé Slovanů a spolupatronů Evropy se narodili v Tesalonice v první polovině IX. století a vyrůstali v byzantské kultuře a odvážně přijali úkol evangelizovat slovanské národy Velké Moravy, v srdci Evropy.
 
Charakteristikou jejich apoštolátu byla především věrnost jak Římskému veleknězi, tak i patriarchovi Konstantinopole a respekt k tradicím a jazyku Slovanů. Vedl je hluboký smysl pro církev, která je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská, a Ježíšovo zvolání „...aby všichni jedno byli“ (Jan 17, 11) bylo mottem jejich misijního působení. Kéž by jejich příklad a jejich přímluva pomohla křesťanům Východu a Západu obnovit plnou jednotu mezi sebou (srov. Apoštolský list: Slavorum apostoli, 13: AAS 77 [1995], 794-795).

2. Dědictví svatých Cyrila a Metoděje je cenné také z kulturního hlediska. Jejich dílo ve skutečnosti přispělo k založení společných křesťanských kořenů Evropy, kořenů, které svojí mízou prostoupily evropské dějiny a instituce.

Právě z toho důvodu bylo žádáno, aby v budoucí Evropské ústavě nechyběla zmínka tohoto společného dědictví Východu a Západu. Odkaz tohoto druhu nic neubere na oprávněné laicitě politických struktur (srov. Lumen Gentium, 36; Gaudium et Spes, 36, 76), ale naopak, pomůže uchovat evropský kontinent před dvojím nebezpečím ideologického laicismu z jedné strany a sektářského integralismu ze strany druhé.

3. Jednotni v hodnotách a pamětlivi vlastní minulosti, budou moci evropské národy naplno rozvinout svou úlohu v úsilí o spravedlnost a mír na celém světě.

***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
Anděl Páně Svatého Otce
16. února 2003
Přeložil Jiří Sýkora SJ
 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie