Jsem ten, koho miluje Kristus - archiv citátů

23.5.2014 (Foto: IMA)

Svatost nemá pranic společného se strnulostí

Svatost nemá pranic společného se  strnulostí

Svatořečení těch, které jsme, mohli potkat na ulici
či s nimi poobědvat

         Jan XXIII. prý bezprostředně po svém zvolení řekl přítomným kardinálům: „Bůh vám odpusť!“ (i když jiné zdroje tento výrok připisují jednomu z jeho následovníků Janu Pavlu I. – tak si vyberte….). A volba krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly papežem Janem Pavlem II. byla ve své době nepochybně šokem. Nejen pro jeho odpůrce, ale i přátele a příznivce.

          Pamětníků dnes už téměř legendárních návštěv Jana Pavla II. v tehdejším Československu, respektive v České Republice, mezi námi je stále dost. Pamětníků pontifikátu Jana XXIII., případně přelomových událostí spojených s léty II. vatikánského koncilu je sice mezi námi již poněkud méně, ale jsou. O letošní 2. neděli velikonoční (2014) se oba jmenovaní včlenili do seznamu svatých, do předlouhého zástupu těch, kteří si smí činit pomyslný nárok na úctu oltářů. A tak se stáváme užaslými svědky svatořečení těch, které jsme, obrazně řečeno, mohli potkat na ulici či s nimi poobědvat v některé z římských pizzerií. Svatořečení těch, se kterými jsme se mohli osobně setkat takříkajíc tváří v tvář (a nepochybuji o tom, že i nyní stále žije nemálo těch, jimž se to skutečně poštěstilo).

          Proč to zmiňuji ? Protože oba „novopečení“ světci jsou pro nás  veskrze hmatatelným  znamením toho, že naši svatí nejsou jen jména v kalendáři, idealizované životopisy případně strnulé sochy zdobící naše mosty. Naopak jsou názornými obrazy toho, čemu můžeme říkat žitá svatost.

Svatost není stavem,
je procesem

          Svatost je nade vší pochybnost a bez nadsázky strašné slovo. Může být stejným argumentem dobrého ale i toho méně dobrého v nás. Více či méně po ní toužíme, ale zároveň se jí bojíme. Chceme být svatí, ale současně na naše úsilí stát se jimi rezignujeme. Stokrát za den začínáme, stokrát za den „to vzdáváme“. Jako by ona svatost ani nebyla pro nás, pro žijící lidi této doby, lidi z masa a kostí, ale byla vyhrazena právě a pouze oněm jménům v kalendáři, idealizovaným životopisům či strnulým sochám našich mostů. 

          Ale svatost přece nemá pranic co společného s nějakou strnulostí. Není bodem „X“ na jakési časové, popřípadě výkonové přímce, k němuž lze dospět, setřít si pot s čela a „mít odpracováno“ a už jen čekat na odměnu. Svatost není stavem, je procesem. Či lépe svatost je cestou. A to ani ne tak  cestou „někam“ (i když to v jistém smyslu také….), jako mnohem spíše cestou „s Někým“. Cestou, která stejně jako všechny ostatní cesty rozhodně není prosta překážek nebo obtížných a často i sotva schůdných úseků. Cestou, na níž  se nám chtě nechtě podaří klesnout, zakopnout, padnout, a to mnohem častěji, než by nám bývalo bylo milo.  Ale ani zakopnutí, ani poklesnutí, ani pád nejsou žádnou tragédií. Vždyť přece i Kristus na své cestě kříže poklesl, a ne jednou. Tragédií je, pokud ignorujeme svého Průvodce na této cestě. Pokud odmítneme chopit se jeho pevné pravice, která nás dokáže pozvednout. Pokud odmítneme chopit se jeho pevné pravice a učinit z ní v našem dalším putování svou stálou oporu.

Svatost znamená vědomí,
že bez Krista coby průvodce na našich cestách,
se neobejdeme

          Svatost tedy neznamená, že nezakopneme, nepoklesneme, nepadneme. Svatost neznamená bezhříšnost. Svatost ale znamená vědomí, že bez Krista coby průvodce na našich cestách, bez jeho pevné pravice, která je nám oporou, která nás pozvedá, se neobejdeme.

          S pokorou tedy přijměme sebe i se svými nedostatky a slabostmi a pevně se chopme Kristovy pravice a nechme se Kristem bez odporu vést na našich životních cestách. Vždyť toužíme-li po opravdové, žité svatosti, po té svatosti, ke které jsme všichni bez výjimky povoláni, tak vězme, že toto je ta jediná cesta, na níž se s ní můžeme setkat.  

P. Jan Primus

Se svolením převzato ze „Zpráv od sv. Jakuba a sv. Prokopa“
zpravodaje farnosti v Praze Stodůlkách a Nových Butovic
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 17.8.

Joz 3,7-10a.11.13-17; Mt 18,21 – 19,1

Komentář k Joz 3,7-10a.11.13-17: Archa je symbolem Boží přítomnosti uprostřed jeho lidu. I dnes je Bůh před námi. Nechám se jím předcházet a doprovázet?

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13.8.2017) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13.8.2017) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4.8.2017) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí...

Proměnění Páně (6.8.)

(4.8.2017) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2.8.2017) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria...

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(29.7.2017) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec...

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(27.7.2017) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...