Bůh sleduje naše dobro a naše štěstí nikoliv chvilkové, ale trvalé, - archiv citátů

23.6.2015, Josef Maureder (Foto: IMA)

Hodný neznamená svatý

Hodný neznamená svatý

Představy, které nemají se svatostí 
v křesťanském smyslu nic společného

Existují neuvěřitelně podivné představy o "svatosti" - jako kdyby už člověk musel být roven andělům, být z jiné planety nebo alespoň povznesen nad lidské pocity a potřeby. To nemá s pravou dokonalostí či svatostí v křesťanském smyslu nic společného. Míněna však není ani "perfektnost", protože zde člověk krouží kolem sebe. Stejně tak málo postihuje to, co je míněno dokonalostí, "výjimečnost", protože zde opět stojí v centru pozornosti "já"; druzí či já sám se příliš soustřeďuji na fenomén "já". 
 
Svatost není ani tak výsledkem našeho výkonu, nýbrž plodem milosti, kterou člověk přijímá a na niž odpovídá.  V této souvislosti je také třeba jasně také odlišit, že je někdo hodný, což má málo společného se svatostí, od toho, že je někdo dobrý; Ježíš byl dobrý, ale zcela jistě nebyl již jako dvanáctiletý a potom později během svého poslání "snadno zvladatelný".

Co je tedy míněno dokonalostí, kterou nám Ježíš klade na srdce?

Co je tedy míněno dokonalostí, kterou nám Ježíš klade na srdce (srov. Mt 5,48)? V řeckém textu Písma svatého znamená "být dokonalý" doslova: "být nasměrován k cíli". To je správný klíč: Kdo je zcela zaměřen na cíl, na Boha a lidi, a v tom roste, ten roste v dokonalosti. Svatý je ten, kdo se dokáže nechat od Boha i od lidí milovat a kdo Boha i lidi nezištně a prostě miluje.  
 
Tato otázka je oprávněná. Vidíme přece, že cesta ke svatosti nebyla pro "svaté" v tomto pozemském životě obyčejně žádným "vzestupem" či "úspěchem", ale "sestupem", odevzdáním se v prostotě a nezřídka v neuznání. Tato cesta nebyla bez utrpení, naopak, vždyť milující lidé se stávají zranitelnými. Je-li takový život především těžký, přijdou svatí "zkrátka"? Když se podíváme na Ježíše Krista, nejedná se v žádném případě o nějaký "pokulhávající" život, jak to vidíme např. u chromých ptáků. Tam, kde představení tímto způsobem "vychovávali", dostali se jejich svěřenci na scestí. Svatí jsou ale silné, zkušené osobnosti, které nasazují všechny síly, umí se radovat i být smutní, jásají i trpí, poslouchají i se vzpírají, jsou to lidé, kteří milují celým srdcem. Možná, že odpovědí je pokoj, který zanechal vzkříšený Ježíš svým učedníkům. Ze spojení s Bohem a ze správného úmyslu roste v srdci svatých pokoj, který převáží vše, co činí ostatní lidi v životě šťastnými a radostnými.

Co nám umožňuje stát se svatými

Když člověk žije svatě, působí to, jak říká duchovní tradice, především Bůh. Přítomnost "Svatého", blízkost Ježíše Krista člověka očišťuje, povolává a umožňuje mu stát se zdravým, svatým a dokonalým. Svatý život má odpovídat Ježíšovu životu a zvěsti, jinak je subjektivní "ideologií dokonalosti". Proto se v Ignácových čtyřtýdenních exerciciích tři týdny krok za krokem rozjímá o Ježíšově životě. Ignác začíná úsek, který má člověka dovést k tajemství vtělení, Ježíšova života, smrti a vzkříšení těmito slovy: "Prosit našeho Pána o milost, abych nebyl hluchým k jeho volání, nýbrž ochotným rychle splnit jeho nejsvětější vůli" (DC 91).

Se svolením zpracováno podle knihy:
Porozumět Božímu volání,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Na webu vira.cz proběhl s autorem tohoto textu otevřený internetový rozhovor

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 28.3.

Ez 47,1-9.12; Jan 5,1-3a.5-16

Komentář k Jan 5,1-3a.5-16: Ježíš se dává do hovoru s tím, který ani nemá sílu přiblížit se k léčivé vodě. Kéž mě to „nakopne“ k větší ochotě. Nezazlívám však někdy představitelům církve přílišnou vstřícnost?