Bohu se nejvíce podobáme,
když prokazujeme dobro těm,
kteří nám to nemůžou oplatit...
"Jestliže lze lásku pokládat za první a největší přikázání, pak hlavním na lásce je schopnost mít soucit s trápením těch, kdo jsou v těžkostech a bídě. Neexistuje totiž nic jiného, v čem bychom se mohli Bohu více podobat, než skrze soucit a skutky milosrdenství.
Otevřme svá srdce všem,
kdo z jakéhokoli důvodu trpí...
Je tedy třeba, abychom otevřeli svá srdce všem chudým i všem těm, kdo z jakéhokoli důvodu trpí. Protože i my jsme lidmi, je třeba dávat jako příspěvek potřebným právě dobrodiní lidskosti a mít soucit se všemi, kdo se nacházejí v obtížích: kvůli vdovství, kvůli ztrátě rodičů, kvůli vyhnanství, kvůli něčí ukrutnosti, kvůli nenasytnosti zikuchtivců, zlodějů, zločinců." ...
Podle: Řehoř z Nyssy, Promluva 14, 1 a dále
Zpracováno podle knihy:
Giorgio Zevini, "Lectio divina na každý den v roce.
Svazek 12" str. 219,
vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých." (Lk 14,12-14)
Víra bez skutků není k ničemu. Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (srov. Jak 2, 20-26)
