Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

3.11.2014 (Foto: IMA)

V čem se Bohu můžeme nejvíce podobat…

V čem se Bohu můžeme nejvíce podobat…

Bohu se nejvíce podobáme, 
když prokazujeme dobro těm, 
kteří nám to nemůžou oplatit...

"Jestliže lze lásku pokládat za první a největší přikázání, pak hlavním na lásce je schopnost mít soucit s trápením těch, kdo jsou v těžkostech a bídě. Neexistuje totiž nic jiného, v čem bychom se mohli Bohu více podobat, než skrze soucit a skutky milosrdenství.

Otevřme svá srdce všem,
kdo z jakéhokoli důvodu trpí...

Je tedy třeba, abychom otevřeli svá srdce všem chudým i všem těm, kdo z jakéhokoli důvodu trpí. Protože i my jsme lidmi, je třeba dávat jako příspěvek potřebným právě dobrodiní lidskosti a mít soucit se všemi, kdo se nacházejí v obtížích: kvůli vdovství, kvůli ztrátě rodičů, kvůli vyhnanství, kvůli něčí ukrutnosti, kvůli nenasytnosti zikuchtivců, zlodějů, zločinců." ...

Podle: Řehoř z Nyssy, Promluva 14, 1 a dále
Zpracováno podle knihy:
Giorgio Zevini, "Lectio divina na každý den v roce
Svazek 12" str. 219,
vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých." (Lk 14,12-14)

Víra bez skutků není k ničemu. Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (srov. Jak 2, 20-26)

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.