Modlitba otčenáš je souborem oblastí, které by měly zahrnovat naši modlitbu. - archív citátů

Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
26.12. Sv. Štěpána / Lectio divina

Štěpánova smrt i smrt ostatních svědků křesťanské víry neznamená konec života těchto Ježíšových učedníků, protože Kristus je Pán života i smrti. Ježíšovo vzkříšení zjevuje skutečnou slávu pravého života, k níž kráčí každý věřící. Ježíšova sláva i sláva jeho učedníků musí ale projít Golgotou a ukřižováním.

Kapitola z knihy: Lectio divina
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství



Lectio

První čtení: Skutky apoštolů 6,8-10;7,54-60
Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici, A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.


Skutky apoštolů nás informují o smrti prvomučedníka Štěpána. Společenství prvotní církve vybralo tohoto muže plného víry a Ducha svatého k jáhenské službě, aby se společenství křesťanského života projevovalo také na rozdělování časných dober (srov. Sk 6,1-6). Štěpán byl plný darů Ducha svatého, kazatelské moudrosti a evangelijní síly, s níž zvěstoval radostnou zvěst. V síle Ducha svatého odvážně hlásal vzkříšeného Krista a vydával o něm svědectví (v. 8-10). Závěrečná část odvážného Štěpánova vystoupení před staršími a představenými lidu spolu se zprávou o jeho umučení (v. 54-60) je nádherným příkladem biblické katecheze. V závěru najdeme Štěpánovo vyznání víry v Ježíše a ze strany židovských starších křivé obvinění, že se Štěpán prohřešil proti Mojžíšovu zákonu a proti chrámu, za což byl odsouzen k smrti.
Při popisu Štěpánova ukamenování používá Lukáš schéma Ježíšovy smrti na kříži. Štěpán se – stejně jako Ježíš – svěřuje do Pánových rukou a odpouští svým katům (srov. v. 59-60; Lk 23,34.46). Štěpánovo svědectví není nic jiného než sám Kristův život, který pokračuje v životě církve skrze otevřenost Duchu svatému, kázání, věrnost evangeliu a stejnou smrt. Je nutné, abychom se otevřeli Duchu svatému. Jen tak pochopíme nové období, které nastolil Ježíš Kristus. On nám přináší naplnění Zákona, které nezničí a nepřemůže žádné pronásledování.


Evangelium: Matouš 10,17-22
Ježíš řekl svým apoštolům: „Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“


Matoušovo evangelium je součástí řeči o pronásledování a přináší několik poučení, která Ježíš dával svým učedníkům o zkouškách a utrpeních, jimiž bude muset projít během svých dějin církev. Ježíš popisuje tuto situaci tak živě a konkrétně, že se zdá, jako by popisoval prvotní církev kolem roku 70. Křesťané tehdy procházeli množstvím vnitřních i vnějších zkoušek a hrozilo, že ztratí odvahu a víru v Pána Ježíše. Ve snaze zajistit, aby se jeho dílo neustále rozvíjelo, proto Ježíš už předem oznamuje, jakým událostem a znamením budou muset křesťané ve světě čelit. Tím jim pomáhá překonat pohoršení kříže, které je pro každého věřícího vážnou překážkou na cestě víry.
Ježíš několikrát opakuje slova „nedělejte si starosti“ a „nebojte se“ (v. 19.26.28.31), jimiž povzbuzuje své učedníky, aby je nepřemohl strach, který brání radostnému zvěstování evangelia. To má být naopak hlásáno s odvahou a radostným svědectvím. Před králi a soudními tribunály bude místo učedníků hovořit „Duch Otce“ (v. 20). Také nenávist příbuzných a přátel „pro Ježíšovo jméno“ (v. 22) bude vynahrazena tím, že Otec všechno vidí a těm, kdo mu zůstanou věrní, dá spásu a pravý život.


Meditatio

Jaký je křesťanský smysl utrpení a smrti, o němž hovoří dnešní bohoslužba slova? Odpověď na tyto základní otázky lidského života najdeme pouze tehdy, necháme-li se osvítit učením a svědectvím Pána Ježíše. „Lidsky vzato je smrt konec všeho,“ píše Kierkegaard, „a lidsky vzato existuje naděje, jen dokud člověk žije. Ale pro křesťana neznamená utrpení a smrt konec všeho; jsou to pouze nepatrné události – součásti celku, jímž je věčný život. V křesťanském smyslu je nekonečně víc naděje ve smrti než – z čistě lidského pohledu – tam, kde je pouze život, byť by se člověk těšil výbornému zdraví a plné tělesné síle.“
Štěpánova smrt i smrt ostatních svědků křesťanské víry neznamená konec života těchto Ježíšových učedníků, protože Kristus je Pán života i smrti. Ježíšovo vzkříšení zjevuje skutečnou slávu pravého života, k níž kráčí každý věřící. Ježíšova sláva i sláva jeho učedníků musí ale projít Golgotou a ukřižováním. Utrpení a smrt Ježíše i každého jeho učedníka je znamením pro naši víru. Boží plán je větší než naše malé a omezené plány. Láska Boha nekonečně převyšuje dílčí zájmy každého jeho dítěte. Jedině Ježíš, znamení Boží lásky k lidem, nás může osvobodit od smrti a probudit v našem srdci víru jako radikální odpověď na spásu, kterou nám nabízí Bůh.


Oratio

Pane života a smrti, tys nás svým učením a životním příkladem naučil čelit utrpení, dokonce i smrti. Přejeme si pozvednout hlavu, jak říká Písmo, k tobě – k tomu, „kterého probodli“ (Jan 19,37). Zveš všechny lidi, aby pohlédli na tvé probodené srdce, kontemplovali je svým vnitřním zrakem a uvěřili v tajemství spásy.
Po vzoru prvomučedníka Štěpána i ostatních mučedníků a světců chceme mít také my podíl na zkušenosti a víře prvního svědka, který při svém umučení spatřil tvou slávu, kterou ti Otec dal za tvou dokonalou poslušnost, jejímž vrcholným projevem bylo přijetí kříže. Také náš pohled upřený k nebi se má naplnit pevnou vírou a přejít do naší vnitřní zkušenosti, která bude naším trvalým vlastnictvím. Pak s tebou budeme moci oslavovat dílo Boha Otce a svou kontemplací i svědectvím víry a lásky budeme stále hlouběji pronikat do tvého božského života.
Víme, že jediným opravdovým lékem proti strachu je víra. Pane, tys nenabádal své učedníky, aby vytrvali v těžkých chvílích bolesti a zkoušek tím, že budou uchovávat tvá slova ve své mysli, nýbrž tím, že celým srdcem i životem uvěří tobě, který přinášíš slovo Boha Otce. Jedině ono nás ochrání před veškerým neklidem. Není pravé víry v Boha bez víry v tebe, protože Bůh se zjevil jako tvůj Otec a tys nám zjevil jeho jasnou tvář.


Contemplatio

Svatý Štěpáne, blažený Štěpáne, dobrý Štěpáne, silný Boží vojáku, první v zástupu Božích mučedníků. Poznal jsem, uvěřil a s radostí uchovávám v srdci, že tys byl už na této zemi tak zářivým příkladem svatosti, že se tvá úctyhodná tvář podobala tváři andělů. Když se na tebe obořili tví nepřátelé, padl jsi na kolena a mocným hlasem jsi zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“
Šťastný muži, kolik naděje dáváš svým hříšným přátelům, když slyší, že tě tak obtěžují zlí nepřátelé! „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“ Jak bude reagovat ten, kdo na provokace odpověděl těmito slovy? S jakou dobrotou se skloní k pokorným ten, který – ač nyní povýšen – takto pomáhal pyšným, když byl sám pokořen? Řekni mi, blažený Štěpáne, co hřálo tvé srdce, že z něho vycházelo tolik dobrodiní? Nepochybně bylo naplněno, ozdobeno a zapáleno veškerým dobrodiním najednou.
Prosím tě, soucitný Štěpáne, vypros mé vyprahlé duši, aby byla naplněna velkodušnou láskou. Kéž ten, který stvořil mou duši, promění ohněm své lásky její necitelnost v horlivost (Anselm z Aosty, Orazione a Santo Stefano, v Orazioni e Meditazioni, Milán 1997, 318-333).


Actio

Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
„Pane, nepřičítej jim tento hřích“ (Sk 7,60).
 

Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.8.

Ez 24,15-24; Mt 19,16-22

Komentář k Ez 24,15-24: Ztráta milované osoby předchází bolesti ještě větší. Osobní tragédii následuje znesvěcení a nářek. Sounáležitost se společenstvím je v osobním utrpení jednotlivce krásně vyjádřená.

Zdroj: Nedělní liturgie

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy

(19. 8. 2018) 21.8.1968 vtrhly komunistické armády do tehdejšího Československa... Komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale...

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora
(15. 8. 2018) Při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie upozoňuejeme na krásné a ne příliš známé poutní místo Maková Hora

Modlitba v době sucha

(14. 8. 2018) Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2018) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2018) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2018) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...