Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
Slavnost Těla a krve Páně / Stůl slova - Aleš Opatrný

Janova slova ukazují eucharistii jako trvalý zdroj života křesťana

Slavnost Těla a krve Páně

Rozbor textu

1. čtení
Dt 8,2-3.14b-16a
Vysvobození z Egypta a cesta pouští, to byly pro Izrael největší zkušenosti s osvobozujícím a věrným Hospodinem, ke kterým se ve svých dějinách stále vracel a vracet měl. Nezapomeň!!, to je lidu stále ukládáno.

Ochrana na poušti a sycení manou byly od nejstarších dob církve výmluvné obrazy novozákonní péče, které se dostává církvi v eucharistii. Obě péče a všechny dary vycházejí od jednoho Boha, který byl a je stále týž.


2. čtení
1 Kor 10,16-17
Lapidární Pavlova slova navazovala na jeho napomenutí ohledně slavení eucharistie, která adresoval Korintským. Člověk dokáže všechno pokazit, a tak i z hostiny, která byla podílem na jednom daru Božím, bylo možno udělat místo rozdělení. Pavel zde ovšem nemoralizuje, ale ukazuje k jádru věci: to, co zde v eucharistii konáme, je účastí na skutečnosti, která nás zcela přesahuje.

"Kalich požehnání" - to byl zavedený termín při židovské polooficiální hostině. Tento kalich se stává účastí v Kristově krvi, tedy cestou k podílu na spáse, která je tu pro všechny.

"Chléb, který lámeme" - opět obvyklý prvek židovské hostiny - a opět podíl na něčem neskonale větším, na Ježíšově bytí. Nikoliv naše názory, povahy nebo národnosti, ale jeden Pán, pro nás ukřižovaný a vzkříšený, je tím, kdo nás spojuje.


Evangelium
Jan 6,51-58
Ježíš přesahuje všechny možnosti člověka, ale Ježíš se zároveň člověku blíží tím nejpochopitelnějším způsobem - jako člověk a jako pokrm. Kdo však vidí jen člověka nebo jen pokrm jako Ježíšovi odpůrci, ten nevidí vlastně nic.

Klíčovým slovem v Janově evangeliu je slovo "život", případně "život věčný". V obou případech jde o podíl na životě Božím, tedy o to, co je řečeno slovy o "zůstávání ve mně".

V 51 - Podobně, jako Ježíš má podíl na životě Otcově, má mít Ježíšův učedník podíl na životě Ježíšově.

V 53-54 - podíl na Ježíšově Těle a Krvi je skutečně podílem na vzkříšení, na životě Božím. Je tedy skutečností, která je silnější než smrt.

V 57 - jezení Ježíšova Těla a pití jeho Krve souvisí s posláním. Není to něco, co člověka uvádí do nehybného klidu.

V 68 - dar Ježíšův naprosto přesahuje to největší, co Izraelité znali, totiž to, co zažili při vyvedení z Egypta.


K úvaze
Přijímání při slavení eucharistie je velká věc a vždy také nějakým, způsobem citová záležitost. Je zde ovšem nebezpečí, že se člověk soustředí právě jen na pocit při přijímání. A ten nemusí být třeba žádný. Janova slova nás vedou dál - ukazují eucharistii jako trvalý zdroj života křesťana, jako skutečnost, ze které máme být živi ještě dávno potom, co jsme opustili prostor bohoslužby.


Myšlenky k promluvě
Svátost Těla a Krve Páně - Eucharistie - je skutečností tak velikou, že ji můžeme chápat z mnoha stran a stejně ji plně nevystihneme. Dnes se tedy věnujeme jednomu pohledu na eucharistii, který jistě není jediný a úplný.

Nejprve pohled nedokonalý či nesprávný: mnohým se zdá, že ve svátosti si Ježíše Krista přivlastní - je náš. Přijal jsem ho - a je můj. Omyl. My ho nevlastníme. On chce mít nás. Jestliže přijímáme Tělo Páně, to Ježíš přijímá nás a chce se tak s námi sjednotit. My musíme být přijati Ježíšem, abychom byli pozdviženi k Otci. "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne" - četli jsme v evangeliu. To "zůstávání v Ježíši" není ovšem slaďounká citová útěcha. Kdo je Ježíš, v němž zůstáváme? Je to Ježíš ukřižovaný a vzkříšený. A tak setkávání s Ježíšem Kristem v eucharistii, přijímání jeho těla a krve, znamená setkávání s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným, s tajemstvím jeho smrti a vzkříšení. A ne setkávání nezávazné, míjející. Je to setkání, v němž jsme vtahováni do skutečností - do jeho smrti a vzkříšení. "Ten, kdo jí mne, bude živ ze mne - říká evangelium. Žít ze smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Co to znamená?

Člověk je křtem připojen ke Kristu, a tak se v něm děje tentýž pohyb, tentýž přechod, kterým je u Krista pohyb ze smrti do vzkříšení. Jsme převáděni z hříchu k odpuštění - to je totéž, co ze smrti do života. Setkání s eucharistií pro nás znamená tento přechod, toto pozvednutí. Jsme hříšní, a Ježíš mi dává svůj, Boží život, život Vzkříšeného, život, který je přemožením hříchu.
Žijeme v situacích, které jsou někdy beznadějné. Ježíš nám nedává naději lacinou "bude to zas dobré", "všechno přejde". On zemřel, dopadlo to všechno z hlediska tohoto světa špatně. Naděje nebyla. Ale za tou smrtí bylo a je vzkříšení. Tedy i v naší beznadějné situaci neznamená setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii - "bude to zas dobré", ale znamená to naději konečnou: i když prohraješ, budeš poškozen, či dokonce umřeš - nekončí všechny možnosti, Bůh má pro tebe odpuštění a život - vzkříšení. A on ti dává tento život už teď, když se ve víře setkáváš s Kristem v eucharistii.

A konečně je tu smrt, smrt, na kterou člověk moc nemyslí, ale která je jako možnost - reálná možnost - stále v našem životě přítomná. Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii mi umožňuje i tuto nepříjemnou a neradostnou skutečnost přijmout. Udělat ze svého utrpení a ze své smrti část utrpení smrti Kristovy. Spojovat se v eucharistii vědomě s jeho životem. Tak, jako s ním srosteme v jeho smrti, budeme s ním i v jeho vzkříšení - říká svatý Pavel. Přijímám-li tělo a krev Páně, potom tedy mohu přijmout i fakt lidské smrti, tedy i mé smrti. Přijmout ji jako šanci, s nadějí - protože jsem v tu chvíli pozvedán Ježíšem k životu, který leží za hranicí smrti, za hranicí hříchu a za hranicí zla. Přitom jsem včleňován do společenství ostatních křesťanů, kteří mají mít stejně jako já účast na životě vzkříšeného Krista, s nimiž mám žít plnost života v Božím království. Už zde tedy "ochutnávám" začátek tohoto úžasného nasycení Bohem. Tak rozumějme jednomu chlebu a jednomu kalichu, na němž budeme mít účast.

Můžeme tedy shrnout: Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii znamená pro člověka trojí pozvednutí:
z hříchu k životu v milosti
z beznaděje k pravé a plné naději
ze smrti do života vzkříšeného Krista.

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 28. 3., Zelený čtvrtek

1. čtení - Ex 12,1-8.11-14; Žl 116; Evangelium - Jan 13,1-15

Komentář k Jan 13,1-15: Mytí nohou je obrazem Ježíšovy lásky a znakem služebnosti církve. Bez ohledu na to, zda jde o ženy či muže. Chci naplňovat vizi církve, která slouží všem? Zde nejde jen o rituál…

Zdroj: Nedělní liturgie

Velký pátek

(28. 3. 2024) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2024) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Velikonoční triduum den po dni (papež František)

Velikonoční triduum den po dni (papež František)
(26. 3. 2024) I v současné pandemii je Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. (z webu velikonoce.vira.cz)

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem
(25. 3. 2024) Nabízíme několik jednoduchých podkladů, jak projít s dětmi od Květné neděle až ke vzkříšení.

Zelený čtvrtek

(25. 3. 2024) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2024) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2024) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.