Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti pozemského života do života věčného (Michael Marsch)

Po přijetí Těla a Krve Kristovy se má kněz modlit: "Přijetí tvého Těla a Krve, Pane, ať nás posílí a stane se nám lékem nesmrtelnosti". ...Tato modlitba je citátem ze svatého Ignáce Antijochijského. Ignác nazývá eucharistii "lékem nesmrtelnosti" nebo také "lékem, který zahání smrt."

Koncil praví, že eucharistie je "zárukou budoucí slávy" (SC 47)

Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti pozemského života do života věčného. To je ...stálý proces v životě křesťana a církve, proces, který je naprosto nepostradatelný, protože /každý/ (jednotlivec) se díky svému hříchu vždy /stále/ znovu vylučuje z působení uzdravujících milostí přijatých ve ..křtu, tedy ze svého počátečního osvobození z mocnosti temnoty a z moci zla. Slavení eucharistie je s to /umožňuje/ tento proces našeho osvobozování, /za/počatý ve křtu a posílený biřmováním, udržovat při životě, protože není pouhou vzpomínkou na dávnou historickou událost,ale ...je "živým uchováním oběti kříže" (SC 47). /37/

Ve slavení eucharistie jde (zároveň také) o vrůstání do nové dimenze mezilidských vztahů.

"Stáváme se tím, co přijímáme: Tělem Kristovým," říká svatý Augustin. Jinými slovy: setkáváme se jiným způsobem, na jiné rovině; už nejsme závislí na slůvkách "sympatický" či "nesympatický"; už neposuzujeme druhé podle vzhledu, majetku a schopností, tedy podle toho, co kdo má a co umí, nýbrž především podle toho, co je; může být oblečen chudě, může vypadat špatně, může být dokonce tělesně nebo duševně postižený, a snad tím působí odpudivě - ale já náhle nebo i časem při slavení eucharistie pochopím, že ten člověk je krásný: Jeho vnitřní krása, vůči níž jsem byl dosud jakoby slepý, mi začne před očima zářit. Otevřou se mi oči srdce, protože hřích ztratil nade mnou svoji moc. "Hřích zatemňuje ducha, zavírá oči i srdce," říká farář arský....
Vzniká spojení lidí s Bohem, jejich Otcem, a také spojení navzájem....
Skrze Krista /v eucharistii/, prostředníka, hlavy těla, vzniká ...nejen vzájemné spojení shromážděné obce jako údů jednoho těla, nýbrž spojení s celou církví všech dob a všech zemí, tedy s církví nebeskou i pozemskou... /38/

(Michael Marsch,Uzdravení skrze svátosti,strany uvedeny v textu)