Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty I InternetCírkevní a papežské dokumenty Dokument: Církev a Internet (Papežská rada pro hromadné sdělovací prostředky 22.2.2002)

Dokument: Církev a Internet (Papežská rada pro hromadné sdělovací prostředky 22.2.2002)

CÍRKEV A INTERNET
PAPEŽSKÁ RADA PRO HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY



CÍRKEV A INTERNET

I.
ÚVOD


1. Církev věnuje sdělovacím prostředkům odedávna pozornost. Zvláštním výrazem této pozornosti je zájem o internet. Sdělovací prostředky totiž považuje za výsledek historicko-vědeckého procesu, díky němuž lidstvo pokračuje „v objevování zdrojů a hodnot ukrytých v celém stvoření“. Církev mnohokrát vyjádřila své přesvědčení o skutečnosti, že hromadné sdělovací prostředky jsou – jak potvrdil 2. vatikánský koncil – „podivuhodné technické vynálezy“ , které již hodně odpověděly na potřeby člověka, mohou však učinit ještě více.
Přístup církve ke sdělovacím prostředkům byl tedy v zásadě pozitivní.3 Dokumenty Papežské rady pro sdělovací prostředky odsuzují závažná zneužití sdělovacích prostředků, s naléhavostí se ale snaží objasnit, že „pouze restriktivní nebo cenzorský postoj ze strany církve … není ani účinný ani vhodný“.4
Pastorační instrukce o sdělovacích prostředcích Communio et progressio z roku 1971, která cituje encykliku papeže Pia XII. Miranda prorsus z roku 1957, zdůrazňuje následující aspekt: církev ve sdělovacích prostředcích „spatřuje ‚Boží dary‘, protože podle rozhodnutí Božské prozřetelnosti bratrsky spojují lidi, aby spolupůsobili v Božím díle spásy.5 Stejný názor zastáváme i v otázce internetu.

2. Církev se dívá na dějiny komunikace jako na dlouhou cestu, která vede lidstvo „od nadutého babylonského projektu a jeho následného zřícení do zmatku a vzájemného neporozumění (srov. Gen 11,1–9) k letnicím a k daru jazyků: obnovení komunikace je soustředěno na Ježíše, působením Ducha svatého.6 V životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista nalezla vzájemná komunikace lidí svůj nejvyšší ideál a svrchovaný vzor v Bohu, který se stal člověkem a bratrem.7
Moderní sdělovací prostředky jsou kulturními prvky, které v této historii sehrávají svou roli. Jak uvádí 2. vatikánský koncil, „i když je třeba pečlivě rozlišovat pozemský pokrok od růstu Kristova království, má přesto tento pokrok pro Boží království veliký význam, pokud přispívá k lepšímu uspořádání lidské společnosti“.8 Díváme-li se na sdělovací prostředky z tohoto úhlu, objevíme, že „účinně přispívají k osvěžení a vzdělání ducha a k šíření i upevňování Božího království“.9
O internetu dnes platí zvláště to, že přispívá k revolučním změnám v obchodování, ve výchově, v politice, v žurnalistice, ve vztazích mezi národy a kulturou, přispívá ke změnám týkajícím se nejen způsobu, jakým lidé komunikují, ale i toho, jak vnímají vlastní život. V připojeném dokumentu Etika na internetu pojednáváme o etickém rozměru těchto otázek.10
Zde se zabýváme spojitostí internetu s náboženstvím a zvláště s katolickou církví.

3. Církev má v oblasti sdělovacích prostředků dvojí cíl. Jedním je povzbuzovat jejich správný rozvoj a jejich správné užití ve prospěch lidského pokroku, spravedlnosti a pokoje, pozvednutí společnosti na místní, národní a komunitní úrovni, ve světle společného dobra a v duchu solidarity. Církev si uvědomuje velký význam sdělovacích prostředků, a proto „chce s odpovědnými činiteli médií uplatňovat upřímný a respektem určovaný dialog“11. „Tento dialog žádá od církve pochopení médií, jejich cílů, vnitřní struktury, forem a druhů, jejich podporu a povzbuzování těch, kdo v nich pracují. Na základě tohoto pochopení a této podpory bude možné připravit závažné návrhy na odstranění zábran, které stojí v cestě lidskému pokroku a hlásání evangelia.“12
Církev sleduje však také svou vlastní komunikaci, interní komunikaci. Tato komunikace je něčím více než jen technickou dovedností, protože má svůj původ ve sdílení lásky mezi božskými osobami a v jejich komunikaci s námi, jakož i v pochopení skutečnosti, že trinitární komunikace „zahrnuje i lidstvo: Syn je Slovo, navěky „vyslovené“ Otcem, a v Ježíši Kristu a skrze něho, Syna a vtělené Slovo, sděluje Bůh sám sebe a svou spásu lidem“.13
Bůh pokračuje v komunikaci s lidstvem skrze církev, nositelku a ochránkyni jeho zjevení, jejímuž učitelskému úřadu pouze on svěřil úkol vykládat autentickým způsobem jeho slovo.14 Sama církev je také communio, sdílení osob a eucharistických společenství, mající „svůj původ ve vnitřním společenství Trojice a tuto skutečnost odráží“.15 Komunikace je tedy pro církev podstatná.
Tato motivace více než jakákoliv jiná vysvětluje, proč „komunikační praxe církve by měla být příkladná a měla by se řídit nejvyššími ideály pravdivosti, důvěryhodnosti, citlivosti k lidským právům a dalším významným principům a normám“.16

4. Před třiceti lety ukázala instrukce Communio et progressio, že „moderní sdělovací technika otvírá lidem nové cesty pro setkání s evangeliem“.17 Papež Pavel VI. říká: „Církev by se cítila vinna před Bohem“, kdyby nevyužívala těchto prostředků pro evangelizaci.18 Papež Jan Pavel II. definoval sdělovací prostředky „prvním areopagem novověku“ a prohlásil, že „nestačí tedy použít je pouze k šíření křesťanského poselství a církevní nauky, ale poselství samo musí být integrováno do této „nové kultury“, kterou vytvořila moderní komunikace“.19 To je dnes nesmírně důležité, neboť sdělovací prostředky nejen silně ovlivňují to, co si lidé myslí o životě, ale také – v širším měřítku – se „lidská zkušenost jako taková stala zkušeností, kterou zprostředkovávají média“.20
To vše platí i o internetu. Třebaže se svět sdělovacích prostředků může někdy vůči křesťanskému poselství jevit jako nepřátelský, poskytuje jedinečnou příležitost hlásat spásnou pravdu o Kristu celému lidskému rodu. Stačí si připomenout… pozitivní možnosti internetu, který může přinášet náboženské informace a vyučovat bez ohledu na bariéry a hranice. Jde o možnost oslovit početnou veřejnost, kterou si ti, kdo hlásali evangelium před námi nedokázali představit ani v nejodvážnějším snu. … Katolíci by se neměli bát otevřít Kristu dokořán ,brány‘ sdělovacích prostředků, aby jeho radostná zvěst zněla ze střech světa!“21





II.
PŘÍLEŽITOSTI A VÝZVY

5. „Komunikace, která probíhá v církvi a skrze církev, spočívá podstatně v hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Je ohlašováním evangelia jakožto prorockého a osvobozujícího slova zaměřeného na lidi dnešní doby. Vzhledem k situaci radikální sekularizace je svědkem Boží pravdy a nadpřirozeného určení člověka. Vzhledem ke konfliktům a rozdělením se rozhoduje pro spravedlivou solidaritu se všemi věřícími ve službách společenství mezi lidmi, národy a kulturami.“22
Hlásání radostné zvěsti lidem ponořeným do kultury hromadných sdělovacích prostředků vyžaduje pozorné vnímání zvláštní povahy samotných sdělovacích prostředků. Církev chce proto nyní pochopit internet, což je nezbytné pro účinnou komunikaci s lidmi, zvláště mladými, kteří mají s touto novou technologií velké zkušenosti, ale i proto, aby ho využívala co nejlépe.
Hromadné sdělovací prostředky přinášejí významný prospěch a výhody z náboženského hlediska: „přinášejí zprávy a informace o událostech, idejích a osobnostech náboženského světa; jsou nositeli evangelizace a katecheze. Dnem i nocí poskytují inspiraci, povzbuzení a příležitost k náboženskému životu lidem, kteří nemohou opustit své domovy nebo instituty“.23 Kromě těchto výhod přináší internet některé další, pro něj více či méně specifické. Jeho systém dovoluje bezprostřední a přímý přístup k důležitým náboženským a duchovním pramenům, do velkých knihoven, muzeí a na posvátná místa, k dokumentům učitelského úřadu církve, ke spisům církevních otců a učitelů a ke starobylé moudrosti celých staletí. Má jedinečnou schopnost překonat vzdálenosti a izolaci, jelikož spojuje lidi dobré vůle s ostatními, kteří jsou součást virtuálních komunit věřících, aby se tak povzbuzovali a navzájem si pomáhali. Výběrem užitečných dat a jejich přenosem na internet může církev poskytnout důležitou službu katolíkům i nekatolíkům.
Internet je důležitý pro mnohé církevní aktivity a četné programy, jako evangelizace, ´znovuevangelizace´, nová evangelizace a tradiční misijní dílo ad gentes, katecheze a další druhy výchovy, zprávy a informace, apologetika, řízení, administrativa a některé formy duchovního a pastoračního vedení.
Třebaže virtuální realita kybernetického prostoru nemůže nahradit autentické společenství lidí, ani svátosti či liturgii nebo přímé a bezprostřední hlásání evangelia, může je doplnit, vést lidi k plnějšímu životu víry a obohatit náboženský život uživatelů internetu. Je pro církev také nástrojem komunikace s jednotlivými skupinami jako jsou mladí, dospělí, staří, dále lidé, kteří musejí z jakýchkoliv důvodů žít doma, lidé žijící v odlehlých oblastech, členové jiných náboženských seskupení, se kterými by jinak nebylo možné komunikovat.
Stále větší počet farností, diecézí, řeholních kongregací a církevních institucí, nejrůznějších programů a organizací používá internet k těmto a dalším účelům. Na některých místech, jak na úrovni národní, tak kontinentální, jsou v běhu tvůrčí projekty, podporované církví. Svatý stolec je aktivní v této oblasti řadu let a pokračuje v šíření a rozvoji své přítomnosti na internetu. Povzbuzujeme skupiny spojené s církví, které ještě nevstoupily do kybernetického prostoru, aby uvážily tuto možnost a co nejdříve tak učinily. Vřele doporučujeme výměnu nápadů a informací na internetu mezi těmi, kdo mají v této oblasti zkušenost, a těmi, kdo teprve začínají.

6. Církev má internet také chápat a používat jako nástroj vnitřní komunikace. Proto je třeba mít na mysli jeho speciální charakter jako přímého, bezprostředního, interaktivního a sdělovacího prostředku.
Dvousměrná interaktivita internetu již smazává někdejší rozlišení na toho, kdo sděluje, a toho, kdo sdělení přijímá,24 a vytváří situaci, v níž – alespoň potenciálně –mohou všichni dělat obě věci. Nejedná se tedy již o komunikaci minulosti, která probíhala jenom jednosměrně, od vyššího k nižšímu. Jelikož si stále více lidí osvojuje tento typický aspekt internetu v různých oblastech svého života, lze očekávat, že využijí internetu také v souvislosti s náboženstvím a církví.
Jde o novou technologii, nikoliv však o novou myšlenku. 2. vatikánský koncil uvedl, že členové církve by měli projevovat svým pastýřům „své potřeby a přání … s tou svobodou a důvěrou, která se sluší na Boží děti a bratry v Kristu“; pro množství znalostí, pravomoci a uznání, jímž se těší, pro ně „plyne možnost a někdy i povinnost vyjádřit svůj názor na to, co by mohlo být církvi k dobru“.25 Dokument Communio et progressio uvedl, že církev, nakolik je „živý organismus“, „potřebuje…veřejné mínění, které vzniká na základě dialogu jejích členů“.26 Třebaže výklad pravd víry „nelze libovolně ponechat každému podle vlastní libosti“, pastorální konstituce zaznamenala, že „se otevírá široký prostor pro dialog uvnitř církve“.27
Podobné myšlenky jsou obsažené v Kodexu kanonického práva28 a v posledních dokumentech Papežské rady pro sdělovací prostředky.29 Aetatis novae definuje dvousměrnou komunikaci a názor veřejnosti jako prostředek, aby se konkrétně uskutečnil charakter církevního společenství“.30
V dokumentu Etika ve sdělovacích prostředcích se uvádí: „Oboustranný tok informací a názorů mezi pastýři a věřícími, svoboda projevu citlivá k dobru společenství a k úloze učitelského úřadu církve spjatého s jeho podporou, zodpovědné veřejné mínění jsou významnými projevy základního práva na dialog a informace v církvi“.31 Internet je účinným technologickým nástrojem pro pochopení tohoto pojetí. Je zde tedy nástroj, který lze využívat tvůrčím způsobem v oblasti správy a vedení. Kromě otevření možnosti vyjádřit veřejné mínění je také možností poradit se s odborníky, připravovat setkání a spolupracovat s místními církvemi i řeholními instituty na místní, národní a mezinárodní úrovni.

7. Oblast výchovy a formace je další vhodnou a potřebnou oblastí. „Všichni lidé dnes potřebují určité trvalé vzdělávání v oblasti médií, a to jak pro osobní potřebu, tak proto, aby se mohli účastnit organizovaných programů. Předmětem vzdělávání v oblasti médií není ani tak technická stránka, jako spíše snaha utvářet v lidech vkus a pravdivý morální úsudek. Je součástí formace svědomí. Církev by ve školách a školských formačních programech měla poskytovat právě tento typ vzdělávání v oblasti médií “.32
Výchova a formace vztahující se k internetu by měla být součástí kompletních programů výchovy v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, zaměřených na členy církve. Nakolik je to možné, pastorační plánování v této oblasti by mělo předpokládat mediální formaci ve výuce seminaristů, kněží, řeholníků a laiků, stejně jako učitelů, rodičů a studentů.33
Zvláště mladé lidi je třeba učit, aby „byli nejen dobrými čtenáři, posluchači a diváky, ale aby také sami dokázali používat ´univerzální řeč´, která je vlastní sdělovacím prostředkům. Tak se stanou v plném smyslu občany epochy sociální komunikace, která, jak se zdá, nyní začíná“34. Sdělovací prostředky jsou považovány „spíše za součást kultury, která se ještě rozvíjí a jejíž plné důsledky ještě nejsou přesně známy“.35
Předávat znalosti týkající se internetu a nových technologií znamená mnohem více než pouhou aplikaci techniky vyučování. Mladí lidé se musejí naučit, jak dobře žít ve světě kybernetického prostoru. Musejí umět posoudit vše, co v něm najdou, podle zdravých morálních zásad a používat novou technologii k celkovému osobnímu rozvoji a ve prospěch druhých.

8. Kromě běžných problémů přináší internet církvi také některé problémy specifické, o kterých pojednává další dokument Etika na internetu.36
Přestože jsme vyzdvihli pozitivní stránky internetu, je důležité, abychom uvedli i stránky negativní. Při hlubším pohledu se „někdy může zdát lhostejný či dokonce nepřátelský vůči víře a morálce. Částečně k tomu dochází proto, že kultura médií je hluboce nasáklá typicky postmoderním pohledem, totiž že jedinou absolutní pravdou je, že absolutní pravdy neexistují, anebo, kdyby snad existovaly, byly by pro lidský rozum nedostupné, a tedy nepodstatné“. 37
Mezi specifické problémy, které internet vytváří, patří webové stránky, které očerňováním hanobí a napadají náboženské a etnické skupiny. Katolická církev je terčem některých z nich. Podobně jako pornografie a násilí ve sdělovacích prostředcích jsou tyto internetové stránky projevem „nejtemnější dimenze lidské přirozenosti zasažené hříchem“.38 Přestože respektování svobody projevu může do jisté míry vyžadovat toleranci dokonce i vůči nepřátelským hlasům, měla by autocenzura, a je-li třeba i zásah veřejné autority, stanovit a položit rozumné hranice tomu, co lze říci.
Rostoucí množství internetových stránek, které se nazývají katolickými, představují odlišný problém. Jak jsme již uvedli, skupiny spojené s církví by měly být přítomné na internetu tvůrčím způsobem. Stejně tak mají právo být přítomni na stránkách i jednotlivci a neoficiální skupiny, dobře motivované a dobře informované, které tak jednají z vlastní iniciativy. K přinejmenším chaotickým situacím však dochází v případě, kdy není odlišeno autentické stanovisko církve od výstředních naukových interpretací, přepjatého praktikování zbožnosti a ideologických prohlášení, která si přisvojují nálepku „katolický“.
Doporučujeme bližší seznámení se s tímto problémem.

9. I další otázky vyžadují zamyšlení. V této souvislosti vybízíme ke stálému výzkumu a studiu, které by zahrnovalo pravou „antropologii a teologii komunikace“,39 výslovně zaměřené na internet. Kromě studia a výzkumu je nutné podporovat pozitivní pastorační plánování pro využívání internetu.40
Setkáváme se s námitkou, že široký výběr ´výrobků´ a služeb na internetu je jakýmsi hnacím motorem i v oblasti náboženství a posiluje konzumní přístup k tématům víry. Množství údajů nás vede k domněnce, že někteří návštěvníci webových stránek s náboženskou tematikou se ocitají jakoby v supermarketu, kde si vyhledávají a vybírají náboženské ´zboží´, které nejlépe odpovídá jejich vkusu. „Tendence některých katolíků k vybíravosti v otázce souhlasu s naukou katolické církve, je problém známý i v jiných souvislostech.41 Je nutné shromáždit co nejvíce informací o povaze tohoto problému na internetu.
Virtuální realita kybernetického prostoru má, jak jsme uvedli výše, rovněž některé znepokojivé důsledky pro náboženství i pro další oblasti života. Virtuální realita nemůže nahradit reálnou přítomnost Krista v eucharistii, svátostnou podstatu dalších svátostí, ani podíl na náboženském životě uvnitř společenství lidí. Na internetu není možné přijímat svátosti, ani náboženské zkušenosti, které lze díky Boží milosti prostřednictvím internetu prožít, nejsou dostatečné, jestliže jsou oddělené od vztahů se světem ostatních věřících. To je další aspekt internetu, který vyžaduje reflexi a prostudování. V pastoračním plánu by se zároveň mělo uvažovat nad tím, jak přivést lidi z kybernetického prostoru do skutečného společenství a jak by skrze vyučování a katechezi mohl být internet následně použit k podpoře a obohacení v jejich křesťanském úsilí.





III.
DOPORUČENÍ A ZÁVĚR

10. Věřící, kteří jsou součástí velkého množství uživatelů internetu, se chtějí svým osobním, specifickým a opodstatněným zájmem podílet na procesu, který určuje budoucí rozvoj tohoto nového nástroje.
Bezpochyby budou někdy nuceni uzpůsobit vlastní způsob myšlení a jednání.
Dále je důležité, aby lidé ve všech církevních oblastech užívali internet tvůrčím způsobem a dostáli tak vlastní odpovědnosti a rozvíjeli církevní působení. Je nepřípustné ustoupit do pozadí ze strachu před technologií nebo z jiného důvodu, především vezmeme-li v úvahu řadu pozitivních možností, které internet nabízí. „Metody pro usnadnění komunikace a dialogu mezi jejími členy mohou posílit pouto jednoty. Bezprostřední přístup k informacím umožňuje církvi prohloubit dialog s dnešním světem … Církev může rychleji informovat svět o svém ‚krédu‘ a vysvětlovat důvody svého postoje vůči jakémukoliv problému či události. Může zřetelněji naslouchat hlasům veřejného mínění a vstoupit do stálého rozhovoru s okolním světem a usilovat tak včasněji o společné hledání řešení mnohých naléhavých problémů lidstva“.42

11. V závěru této úvahy se proto obracíme slovy povzbuzení na různé skupiny: na církevní představitele, na pracovníky v pastoraci, vychovatele, rodiče a zvláště na mladé lidi.
Církevním představitelům: Ten, kdo zastává přímé funkce ve všech oblastech církve, musí oblasti sdělovacích prostředků rozumět a skrze toto porozumění zpracovávat pastorační plány o sdělovacích prostředcích43, skrze konkrétní politiku a program v této oblasti, vhodně sdělovacích prostředků využívat. Tam, kde je to zapotřebí, by měli být i církevní představitelé formováni v oblasti medií. „Církvi by velmi pomohlo, kdyby ti, kdo jejím jménem vykonávají úřady a funkce, byli formováni v oblasti komunikace.“44
To platí jak pro internet, tak pro tradiční sdělovací prostředky. Osoby, které mají v církvi odpovědnost, jsou povinny využívat „možnosti ‚počítačové éry‘ ke službě transcendentnímu povolání člověka, aby tak byl oslaven Otec, v němž má původ vše dobré“.45 Měli by využívat této významné technologie pro řadu rozličných aspektů církevního poslání a zkoumat také možnosti ekumenické a mezináboženské spolupráce.
Jak jsme již uvedli, zvláštní prvkem internetu je šíření neoficiálních internetových stránek, které se definují jako „katolické“. Takové šíření vyvolává mnohdy zmatek. Vzhledem k tomu by mohlo být užitečné dobrovolné osvědčení materiálů povahy specificky doktrinální nebo katechetické povahy, na úrovni místní i národní pod dohledem představitelů učitelského úřadu církve. Nejde o zavedení cenzury, nýbrž o to, aby bylo možné nabídnout uživatelům internetu důvěryhodného průvodce vším, co je v souladu s autentickým postojem církve.
Pracovníkům v pastoraci: Kněží, jáhni, řeholníci a laičtí pastorační asistenti by se měli vzdělávat v oblasti sdělovacích prostředků, aby lépe porozuměli jejich vlivu na jednotlivce a na společnost. Budou tak moci získat metody komunikace uzpůsobené vnímání a zájmům lidí.
To dnes samozřejmě zahrnuje studium internetu s cílem využívat ho také pro vlastní práci. Webové stránky mohou být také používány k nabídce novinek v teologii nebo podnětů pro pastoraci.
Co se týká církevních zaměstnanců pracujících přímo v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, je nadbytečné zdůrazňovat, že musejí mít profesionální formaci. Musejí však také získat formaci doktrinální a duchovní, protože „abychom mohli svědčit o Kristu, je zapotřebí setkat se s ním osobně a pěstovat tento vztah s ním prostřednictvím modlitby, eucharistie, svátosti smíření, četbou Božího slova a rozjímáním o něm, studiem křesťanské nauky a službou druhým.“46
Vychovatelům a katechetům. Pastorální instrukce Communio et progressio pojednávala o „naléhavé nutnosti“, aby katolické školy vychovávaly lidi, kteří by byli komunikátory i příjemci v oblasti médií, na základě patřičných křesťanských principů.47 Tento požadavek zaznívá opakovaně. V období velké rozšířenosti internetu a jeho silného vlivu je tato povinnost naléhavější než kdy jindy.
Univerzity, koleje, školy a katolické výchovné programy všech úrovní by měly nabídnout kurzy různým skupinám „ať už jde o seminaristy, kněze, řeholníky nebo laiky … učitele, rodiče nebo žáky“,48 stejně jako pokročilou formaci v mediální technologii, řízení, etice a politice pro ty, kdo se připravují k práci v oblasti sdělovacích prostředků nebo k zastávání rozhodujících rolí, včetně těch, kdo pracují v oblasti církevních médií. Kromě toho svěřujeme odborníkům a badatelům, kteří se zabývají obory vztahujícími se ke katolickým institucím, vypracování kvalitnějších instrukcí ve výše uvedených otázkách a problémech.
Rodičům: „Rodiče se pro dobro dětí i pro své vlastní musí naučit být zodpovědnými diváky, posluchači a čtenáři a být doma vzorem v umírněném užívání médií“.49 Co se týká internetu, děti a mládež mají k tomuto prostředku často důvěrnější vztah než jejich rodiče. Rodiče jsou však povinni vést své děti a bdít nad nimi při jeho používání.50 Pokud to znamená, že se budeme muset o internetu naučit více, než tomu bylo doposud, je to jen ku prospěchu.
Rodiče by se měli ujistit, že počítače jejich dětí jsou opatřeny filtry, nakolik je to možné technicky a ekonomicky, aby je tak co možná nejlépe chránili před pornografií, před sexuálními maniaky a před dalším nebezpečím. Nekontrolované používání by nemělo být povoleno. Rodiče a děti by měli diskutovat společně o tom, co viděli a prožili v kybernetickém prostoru. Bude také užitečná výměna názorů s dalšími rodinami, které zastávají stejné hodnoty a stejné zájmy. Základní povinností rodičů je, aby pomohli dětem stát se odpovědnými uživateli internetu, schopnými rozlišování.
Dětem a mládeži: Internet je otevřená brána do fascinujícího a vzrušujícího světa s velikým formačním vlivem. Ne všechno, co existuje za touto bránou, je zdravé, jisté a pravdivé. „Děti a mládež by měly být podle svého věku formovány k užívání sdělovacích prostředků, aby dokázaly odolat zjednodušujícímu pokušení nekritické pasivity, tlakům svých vrstevníků a komerčním vlivům“.51 Povinností mladých lidí je užívat internet správně s ohledem na sebe, na rodiče, příbuzné, přátele, pastýře církve, učitele a v neposlední řadě z poslušnosti k Bohu.
Internet nabízí mladým lidem velkou možnost prokazovat jak dobro, tak zlo, a to jak sobě, tak druhým. Může obohatit jejich život způsobem, který si předchozí generace ani nedokázaly představit, a umožňuje jim obohatit život druhých. Může je také přivést ke konzumismu, vzbuzovat představy zaměřené na pornografii, násilí a uvrhnout je do patologické izolace. Mladí lidé – jak se často říká – jsou budoucností společnosti a církve. Správné užívání internetu může přispět k tomu, aby převzali svou vlastní odpovědnost v obou oblastech; to však není automatické. Internet je nejen nástrojem zábavy a konzumního uspokojení; je to nástroj k rozvinutí užitečných aktivit, a mladí lidé se musí naučit brát ho a používat jako takový. V kybernetickém prostoru, jako ostatně v každé jiné oblasti, mohou být mladí lidé povolaní k tomu, aby šli proti proudu, aby zastávali jinou kulturu, ba dokonce aby ve prospěch pravdy a dobra podstoupili pronásledování.

12. Všem lidem dobré vůle: Nakonec několik slov o některých morálních zásadách, které musí rozvíjet každý, kdo chce používat internet správně. Jejich zastávání by se mělo zakládat na realistickém zhodnocení obsahů internetu.
Je zapotřebí velké rozvážnosti, abychom jasně stanovili směrnice tohoto nového prostředku, jasně rozlišili jeho potenciál dobra a zla, aby bylo možné postavit se směle tváří v tvář výzvám, které předkládá, a příležitostem, které nabízí.
Je třeba spravedlnosti, zvláště pro zamezení „digital-divide“ neboli propasti mezi bohatými a chudými v oblasti informovanosti v dnešním světě.52 To vyžaduje úsilí ve prospěch mezinárodního společného dobra a „globalizaci solidarity“.53
Je třeba síly a odvahy. Znamená to bránit víru před jakýmkoliv náboženským a morálním relativismem, bránit altruismus a velkorysost před individualistickým konzumismem, slušné vystupování před smyslností a hříchem.
V přístupu k tomuto důležitému technologickému nástroji, kterým je internet, je třeba mírnosti a discipliny, aby bylo možné užívat ho moudře a pouze ke konání dobra.
Když uvažujeme o internetu jako o dalších sdělovacích prostředcích, připomínáme, že Kristus je „mistr komunikace“54, je normou a vzorem přístupu církve ke komunikacím a k obsahu, který je církev povinna sdělovat. Kéž by „katolíci, působící ve světě sdělovacích prostředků, ještě odvážněji a radostněji hlásali ze střech pravdu o Ježíšovi, aby ke všem lidem dospěla zvěst o lásce, která je jádrem Božího sebesdělení v Ježíši Kristu, jenž je stejný včera i dnes i navěky“.55


Ve Vatikánu 22. února 2002, na slavnost Stolce sv. Petra apoštola.
John P. Foley
předseda
Pierfranco Pastore
sekretář




***

Se svolením převzato ze serveru TS ČBK - http://tisk.cirkev.cz


Témata: Internet

Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.11.

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64; Lk 18,35-43

Komentář k 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64: Spolu s novým stylem, vynuceným řeckou nadvládou, přichází: porušení zákona, oddání se modloslužbě. Nepřipadá ti, že jsou lidé stále stejní? Chci jít proti proudu!

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...