Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

23. 8. 2011 , Jan Samohýl

Apoštol Pavel byl prvním feministou

Kdo čte pozorně listy apoštola Pavla a dostane se především k jeho prvnímu listu Korintským, musí být upřímně zděšen. Apoštol národů, první velký evangelizátor Evropy a pilíř církve byl nepřítelem žen.
Jak jinak rozumět tvrzením, že muž je hlavou ženy a ona odleskem jeho slávy. Žena má v církvi mlčet, modlit se jen se zakrytou hlavou a je spasena rozením dětí. O sedmé kapitole ani nemluvě, vždyť pro muže je lépe, když žije bez ženy.

Byl opravdu Pavel nepřítel žen a jím interpretované křesťanství je v počátku diskriminace žen? Je žena jen druhořadou ve výlučně patriarchální společnosti, tak jak o tom vypovídají evropské dějiny. Je pak feminismus adekvátním a odpovídajícím hnutím napravujícím „Pavlovu zášť“ proti ženám? Věc je jistě velmi komplikovaná, najdeme v historii šokující události diskriminace žen (a nejen v evropské kultuře), ale i řadu mýtů a nepřesností o postavení a významu žen ve společnosti a i v církvi. Tento text se bude stručně zabývat pojetím muže a ženy podle Pavla, a to především v základní teologické rovině. Pokusím se interpretovat základní pojetí a vztah muže a ženy v hebrejském a dobovém kontextu. Pominu oblast sexuality i dalších témat, které nastiňuje především první list do Korinta.

Předně Pavel o této tematice píše i v dalších listech, ale jmenovaný list je zcela jistě nejzásadnější. Kontext tohoto listu (pravděpodobně již druhého, biblický 2. Kor. by pak měl být až čtvrtý Pavlův list, psaný této obci) je poněkud komplikovaný. Řecké obchodní a kulturní středisko Korint neslo všechny znaky multikulturních přístavních měst. Vedle silné židovské obce zde byly další různé kulturní komunity, což mělo zásadní náboženský vliv na mladé společenství křesťanů. Tento list vznikl pravděpodobně při druhé apoštolově cestě, asi roku 51. Pavel zde pobyl přibližně půl druhého roku a řešil řadu obtížných, ale velmi specifických problémů, což je pro pochopení listu také velmi podstatné. Tento text je Pavlovou odpovědí na velmi konkrétní otázky nové křesťanské obce, po pravděpodobně intenzivním duchovním impulsu, který vyvolal velké duchovní probuzení, ale i řadu otázek. Dopis dotazů představených korintské církve svatému Pavlovy se nám ovšem nedochoval. Pavel tedy odpovídá v korintských listech do určitých situacích a událostí jednotlivých křesťanů.

Dále Pavel je ortodoxní žid a některé jeho obrazy a pojmy jsou v řecko-evropském kontextu těžko srozumitelné nebo měly v jeho době posunutý význam. Jde především o klíčový pojem róš – hlava, ale i pojem ekklésia. Za třetí Pavel respektuje soudobou společnost, její kulturní a právní zvyky. Jeho „poselství o změnách“ se primárně nesoustředí na politickou či společenskou oblast, ale na oblast duchovní. Ostatně i sám Ježíš, přestože v řadě klíčových situacích jeho života mají významné postavení ženy, povolává za apoštoly jen muže. V další části se pokusím v těchto ohledech interpretovat některé Pavlovy výroky a zasadit je do celkového konceptu Pavlova teologického pojetí muže a ženy.



Odleskem slávy Boží je muž a slávy mužovy žena

Nejprovokativnějším výrokem svatého Pavla se zdá „muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy“ (1.Kor. 11,7). Tato část jedenácté kapitoly je právě uvozena známým tvrzením, že hlavou každé ženy je muž (3.verš). Pro pochopení celé této pasáže si musíme rozdělit text na dvě témata. Na klíčové vysvětlení obrazu muž = hlava a vztah mezi mužem a ženou v Kristu, a na celkový kontext problému, na který Pavel v Korintě upozorňuje. Pavel řeší pro mladou křesťanskou komunitu zásadní problém, který ale v textu není příliš zřejmý, a to razantní odklon od pohanských praktik. Nejde totiž ani o používání závoje při bohoslužbě, jak se tradičně vykládá, ale o odsouzením projevů blízkých v orientálních kultech. Předně Pavel mluví o zakrytí hlavy, ale ne nějakou přikrývkou nebo závojem, ale svými vlasy. Ono přikrytí se tedy týká účesu nebo přesněji nerozpuštění vlasů, proto také odkaz k některým ženám, aby se daly oholit vlasy nebo měly vlasy upraveny do účesu. V čtrnáctém verš je také poukaz pro muže, že dlouhé vlasy jsou pro muže hanbou, a v patnáctém verši je řečeno, že právě ony vlasy pro ženy jsou tím závojem. Problém byl v tom, že některé ženy při hlasité modlitbě nebo při různých charismatických projevech rozpouštěly svůj účes, aby dramaticky zdůraznily svůj prorocký postoj. Tyto projevy máme doloženy právě z různých kultů pohanských kněžek. To je pro Pavla zásadní problém, a proto upozorňuje na přítomnost andělů jako znamení přítomnosti Boží (1. Kor. 11,10). Zkrátka při křesťanské modlitbě působí primárně Duch svatý a jakákoliv duchovní manipulace je nepřípustná. Pro jasnější pochopení uvádí a zdůrazňuje symbol hlavy, pro židokřesťany té doby zcela jasně čitelný.

Ono odkrytí vlasů se přece týká hlavy a hlava pro židovský kontext je znakem zásadního společenského a náboženského významu. Hlava, róš poukazuje na hierarchický vztah, Pavel stanoví tuto hierarchii, Bůh – Kristus – muž – žena. Jenže hlava neznamená dominanci, tak jak tomu rozumíme v naší kultuře. Hlava pro Pavla znamená počátek, pramen, vstup, otevření. Být hlavou není být šéfem, dominátorem, ale být tím, co něco otevírá nebo umožňuje. Nábím rišóním (přední proroci) neznamená důležitější proroci, vždyť Jeremiáš nebo Izaiáš, tito nejvýznamnější židovské prorocké postavy jsou „zadní“ proroci. Nebo židovský svátek Róš chodeš, svátek prvního dne v měsíci je svátek otevření dalšího měsíce. Tento svátek je jen jeden den, ale měsíc má dní třicet. A tak je to i ve vztahu, Bůh – Kristus – muž – žena. Pro Pavla a židovskou komunitu je muž hlavou, pramenem, prvním ve společenském kontextu, ale žena rozvinutím, naplněním, vrcholem, a jak píše Pavel slávou nebo září muže. Žena není odlesk, ale záře. Muž je dnem prvním, pramen potoka, ale žena je devětadvaceti dny měsíce, rozvinutou řekou plnou životadárné vody. Pavel s obrazem hlavy, který ještě ve verši dvanáctém posílí, nejen že není nepřítel žen, ale v Kristu nachází úplně nový vztah mezi mužem a ženou než dobová společnost. Tedy, stručně Pavel tímto silným obrazem odsuzuje duchovní prosazování, duchovní manipulaci některé konkrétní ženy v Korintě.



Není žena bez muže a muž bez ženy

Jak již jsem předeslal, Pavel v jedenáctém a dvanáctém verši jde ještě dále. „V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha.“ (1. Kor. 11,11-12) Toto je velkolepý obraz lidského povolání jako muže a ženy. V Kristu oba patří bytostně k sobě, jen z Boha a v Bohu lze zakoušet zkušenost plnosti lidství. Pavel toto odůvodňuje zvláštní, možná poněkud nepřehledným stanoviskem. Jak je žena z muže a muž skrze ženu? Tyto verše však musíme chápat typologicky, neboť jako je Eva z Adama, tak i Kristus skrze Marii. Pavel ono sjednocení pohlaví v Kristu teologicky odůvodňuje faktem vykoupení. V řadu stvoření je žena z muže (Eva z Adama), ale v řádu spásy se muž - Kristus sklonil pod ženu – Marii. Oba tyto vztahy ovšem jsou z Boha (1. Kor. 11,12). Křesťanství otevírá tedy naprosto novou dimenzi vykoupeného vztahu mezi mužem a ženou.

Je ovšem důležité připomenout, že Pavel si plně uvědomuje, že lidé žijí v porušené, hříšné realitě a to se týká i vztahu mezi mužem a ženou. Vláda muže nad ženou je důsledek prvotního hříchu, „budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ (Gn. 3,16) V Kristu je toto rozdělení překonáno, ale plnost tohoto překonání bude až v plnosti společenství s Kristem. V dějinách zažíváme realitu prvotní viny. Vláda jednoho nad druhým je skutečnost, a to skutečnost negativní. Tato realita se promítá do soudobé patriarchální společnosti, Ježíš i Pavel jí respektují, aby byly zdůrazněny duchovní motivy křesťanství. Společenské a politické záměry nejsou primární, přesto nové náboženství se latentně staví i proti dobové diskriminaci žen.



Ženy nechť v církvi mlčí

Je-li mladá komunita křesťanů otevřenější vůči postavení žen, jak máme rozumět větě, která znamenala na dlouhou dobu konec duchovních ambic žen v církvi, „ženy nechť v církvi mlčí.“ (1. Kor. 14,34). Tato zdánlivě nešťastná Pavlova věta je nešťastná pouze v našem kulturním kontextu. Pavel velmi podrobně popisuje pořádek při bohoslužbě, kde se vyskytují různé charismatické projevy, jde mu pouze o to, aby při ní nebyl zmatek. V těchto modlitebních shromáždění vystupovaly pochopitelně aktivně i ženy. Problém je jiný, totiž co pro Pavla a první křesťany znamenal pojem církev. Většina překladatelů překládá slovo ekklésia slovem shromáždění. V antickém Řecku to znamenalo především politické shromáždění, výkonný politický úřad nebo i shromáždění vojska. Křesťané si toto slovo oblíbili, ale používali ho velmi volně. Slovo církev znamenalo společná jídla, bohoslužby, domy ke scházení, ale i nejčastěji poradní shromáždění, něco ve smyslu dnešních farních rad. Většinou se vše odehrávalo v jednom prostoru, ale křesťané pochopitelně bez problémů věděli o co se právě jedná. Pavel má jistě v tuto chvíli na mysli církev jako poradní shromáždění. Odkazuje dále ve věci chování žen na Zákon a v dalším verši připomíná ženám, chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů. Pavel opět respektuje soudobé zvyky, ženy veřejně nevystupují, hlavou ve shromáždění je muž. Ve společnosti se ženy mají podřizovat svým mužům (Kol. 3,18). V modlitebních společenství však jim, ale nikdo vystupovat nebrání. Naše chápání těchto okolností je dnes paradoxně přesně opačné. Ženy nejen ve farních radách, ale v politice a ve společnosti obecně mají mluvit a veřejně vystupovat. V církvi jako v duchovním shromáždění, v liturgii nebo v pastoraci jsou jejich „slova“ omezená.

Je zřejmé, že Pavel ve svých epištolách má stále jeden pohled, listy Korinťanům, Efesanům, Kolosanům nebo Galaťanům si v žádném případě neprotiřečí. Svůj pohled na postavení ženy představuje i v prvním listě Timoteovi. Ženy se mají zdobit dobrými skutky a mají přijímat podřízenost v dobové společnosti. Nad žádným mužem nemají vykonávat autoritu (1. Tm. 2,12). Ve třináctém verši Pavel opět připomíná řád stvoření, tedy Eva z Adama. Ale Eva jako žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. V řádu milosti a spásy skrze mateřství Marie bude i žena spasena (1. Tim. 2,15). Pavel tedy i v tomto listě, aby nezapletl rané křesťanství do politických ambic, respektuje dobovou patriarchální společnost. Při tom si uvědomuje, že i v soudobé společnosti se projevuje pokřivení hříchem. Náprava je možná pouze vykoupením Ježíše Krista, narozeného s ženy, Marie. Obrat narozený z ženy je pro Pavla velmi oblíbený (např. Gal. 4,4). Cílem vykoupení v Kristu je budoucí duchovní jednota. V listu Galatským mluví Pavel o nové skutečnosti, o oblečení se v Krista. V Něm pak křesťané zažívají i zcela nové vztahy mezi sebou. „ Není už rozdíl…mezi mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal. 3,28).

Svatý Pavel nebyl nepřítelem žen, naopak byl průkopník nového vztahu mezi mužem a ženou. Tak jak byl průkopníkem nového náboženství. V Ježíši Kristu je překonáno ono rozdělení, Ježíš sám se podrobil pod ženu, Marii a obnovil člověka. V nové duchovní skutečnosti jsou a budou všichni v plnosti jednoty, ale tato jednota je Božím darem a i Božím příslibem. Z trochou nadsázky můžeme i říct, že Pavel je první křesťanským feministou.

(podnadpisy do textu umístila redakce webu)


***
Další texty k tématu žena naleznete zde

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...