Zeptejme se dávných proroků...
Všechna biblická čtení dnešního dne se různým způsobem snaží odpovědět na otázku: Jaký smysl mají Vánoce? Zeptejme se nejprve dávných proroků. Izaiáš pronáší své proroctví za dramatických okolností – v celém Izraeli se ozývalo řinčení zbraní. Asyřané přitáhli do Galileje (8. stol. před Kristem) a ohrožovali Judsko i Jeruzalém. Všechen lid je tímto nepřátelským ohrožením zdeptán a neví co dělat. Ve chvíli, kdy lidé ztratili veškerou naději, jim Izaiáš oznamuje: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo“ (v. 1). Vzápětí se obrací k Bohu a radostně volá: „Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost“ (v. 2).
Co lidem dovolí přejít z temnoty ke světlu a ze smutku k radosti? Izaiáš ohlašuje, že nejen Asyřané, ale spolu s nimi i všichni ostatní nepřátelé odtáhnou s nepořízenou, protože přijde „mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje“ (v. 5) a jako pravý hrdina Izraele toto osvobození dovrší. Jak se to ale stane? I na to dává Izaiáš odpověď: „Způsobí to horlivost Hospodina zástupů“ (v. 6). To je tedy nejstarší smysl a poselství Vánoc: konec obav, osvobození z nepřátelského útlaku a to vše díky „dítěti, které se nám narodilo“ (v. 5: srov. Iz 7,14; Mich 5,1-3; 2 Sam 7,12-16) jako Davidův potomek. Spolu s ním přichází nová společnost, založená na spravedlnosti, pokoji a radosti, a všichni lidé dostanou novou odvahu žít. ...
