Jsem šťastný, že patřím do té legrační rodiny církve - archív citátů

9. 5. 2016 , Jacques Philippe (Foto: Michal Němeček)

Někteří lidé si myslí, že se modlí špatně a přitom se modlí velmi dobře

Někteří lidé si myslí, že se modlí špatně a přitom se modlí velmi dobře

Jak rozlišovat dobrou a špatnou modlitbu?

Co umožňuje, abychom se v našem modlitebním životě skutečně setkali s Bohem a v důsledku toho přinášeli hojné a trvalé plody? V předmluvě svého díla Výstup na horu Karmel tvrdí svatý Jan od Kříže jednu podivuhodnou věc: „… je také mnoho duší, které si myslí, že nemají vnitřní modlitbu, a zatím jí mají mnoho; a jiné, které si myslí, že jí mají mnoho, ale mají jí o málo víc než nic.“

Jinak řečeno, jsou lidé, kteří si myslí, že se modlí špatně a přitom se modlí velmi dobře, a jsou jiní, kteří si naopak myslí, jak dobře se nemodlí a přitom se modlí špatně! V čem spočívá rozdíl? Na základě čeho můžeme rozlišovat dobrou a špatnou modlitbu? Není jednoduché hodnotit kvalitu modlitebního života. A zvláště jedná-li se o naši vlastní modlitbu! Přesto se odvážím vstoupit na tuto křehkou půdu, protože tato otázka je velmi důležitá. K hodnocení našeho života modlitby můžeme použít různé klíče. Jedním z nich jsou plody modlitby.

Modlitba jako místo vnitřního zklidnění

„… strom se pozná podle ovoce,“ říká Pán v evangeliu (Mt 12,33). Jestliže je naše modlitba opravdová, přinese své ovoce – učiní nás skromnějšími, tiššími, trpělivějšími, plnými důvěry atd. V našem životě se krok za krokem začne projevovat „ovoce Ducha“, jež Pavel vyjmenovává v Listě Galaťanům: „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost...“ (srov. Gal 5,22).

Zvláště budeme více milovat Boha a bližní. Láska je ovocem a nejvyšším kritériem veškerého modlitebního života. „Kdybych neměl lásku, nejsem nic!“ tvrdí důrazně svatý Pavel (srov. 1 Kor 13,1-3).

Aniž bychom se chtěli nějakým způsobem dotknout naprosté priority tohoto kritéria (samozřejmě s otázkou, jestli vůbec můžeme změřit stupeň své lásky), si myslím, že v praxi není od věci brát jako měřítko pokoj.

Pravidelné schůzky s Pánem přinášejí zklidnění

Můžeme potvrdit, že život modlitby je u někoho docela „vpořádku“, pokud jej zakouší jako místo zklidnění. Takový člověk může říct: moje modlitba není nic zvláštního, jsem na hony vzdálen tomu, abych si říkal velký mystik, často jsem roztěkaný a vyprahlý; z valné většiny času necítím nic a už vůbec si nemyslím, že bych byl na vrcholu duchovního života. Navzdory tomu musím přiznat, že pravidelné schůzky s Pánem mi přinášejí vnitřní zklidnění. Tento pokoj nezakouším vždy se stejnou intenzitou, nicméně často doprovází mou vnitřní modlitbu a je jejím výsledkem. To mi pak umožňuje, abych byl klidnějším, abych měl více důvěry a odstupu od problémů a starostí v mém životě... A dobře cítím, že tento pokoj, tento odstup od starostí není výsledkem mého rozvažování a práce na sobě v psychologické rovině, ale dostávám jej jako dar, jako milost. Mnohdy překvapivým způsobem: mám všechny důvody na světě pro to, abych si dělal starosti a byl znepokojený, a hle, moje srdce je tiché a pokojné a já si jen uvědomuji, že to není mojí zásluhou. Někdo jiný je toho původcem...

Bůh je oceánem pokoje

Při hlubším zamyšlení přijdeme na to, že to ani jinak být nemůže: Bůh je oceánem, propastí pokoje. Pokud je má modlitba upřímná a setkávám-li se v ní opravdu s Bohem, pak mi nemůže být nepředána část tohoto božského pokoje.

Dar vnitřního pokoje je cenný, protože jen v takovém ovzduší může růst láska. Pokoj nás otevírá účinkům milosti a pomáhá nám rozlišovat vnímání různých situací a při rozhodování. Samozřejmě jej nezakoušíme vždy stejným způsobem. V této oblasti je normální, že jednou jsme nahoře, jindy zase dole, že procházíme chvílemi zkoušek, kdy se nás zmocní znepokojení, kterého se nemůžeme jen tak jednoduše zbavit.

Mé tvrzení však zůstává pravdivé: pokud je v dlouhodobém měřítku náš modlitební život obvykle zdrojem vnitřního pokoje a uklidnění, jedná se o velmi dobré znamení.

Dotknout se Boha

Pokud ale na druhou stranu nemáme podobnou zkušenost, je třeba si položit určité otázky: bezpochyby se dostatečně nemodlíme nebo nezaujímáme správný vnitřní postoj. Zdá se mi, že v tomto případě je třeba vyhledat někoho, kdo by nás duchovně vedl.

 

 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jacques Philippe, Dotknout se Boha
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

 

Čtení z dnešního dne: Sobota 26.5.

Jak 5,13-20; Mk 10,13-16

Komentář k Jak 5,13-20: Záchrana a uzdravení, při kterém hraje významnou roli společenství církve. Kéž víc docením právě společenskou stránku uzdravování: společné udílení svátosti nemocných, ale i kající bohoslužby.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Prvé mená kapiel CampFestu 2018 zverejnené!

Prvé mená kapiel CampFestu 2018 zverejnené!
(24. 5. 2018) CampFest, ktorý sa koná 2.-5. augusta 2018 na Ranči Kráľova Lehota, ako predovšetkým hudobný festval, ponúka...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(23. 5. 2018) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2018) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Slavnost Nejsvětější Trojice

(22. 5. 2018) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2018) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu
(21. 5. 2018) Těšit se můžete na kapely různých žánrů, přednášky i chvály. Letošní ročník má zaměření na rodinu a děti.