Jestliže se děsíte pozemské bídy, proč nemáte strach z bídy na věčnosti?  - archív citátů

10. 3. 2005

Zemřel bývalý provinciál salesiánů František Míša

"Dominus" František Míša SDB zemřel 3.3.2005. Zádušní mše se konají v pátek 11.3. od 13.00 hodin v kostele sv. Anny v Hradci Králové - Kuklenách a v sobotu 12.3. od 13.30 hodin v kostele sv. Petra a Pavla v Polešovicích, kde bude pohřben.
Praha: František Míša se narodil 5.1.1913 v Polešovicích na Slovácku. O kongregaci salesiánů se dověděl od tamního kaplana P. Stanislava Suchánka. V roce 1925 odjel do Itálie s druhou výpravou chlapců, kteří projevili zájem o život v komunitě salesiánů. V Perose Argentině, malé italské vsi, pobýval do roku 1928. Noviciát prožil ve Villa la Moglia, kde 12.9.1929 složil první sliby do rukou dnes již blahoslaveného třetího nástupce Dona Boska (zakladatele salesiánů), dona Filipa Rinaldiho. Studoval filozofii v Turíně a ve Foglizzo Canavese. Do vlasti se vrátil na tříletou praxi, kterou absolvoval ve Fryštáku, v Bratislavě a v Ostravě. Poté studoval teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě. Na kněze byl vysvěcen 17.12.1939 v římské bazilice Sacro Cuore.

Po návratu domů byl během 2. světové války školním rádcem studentů filozofie a bohoslovců nejdříve v Ostravě, pak ve Fryštáku a nakonec v Brně – podle toho, jak se při postupném zabírání domů nacisty studentát stěhoval. V Brně byl ředitelem oratoře a vedl kroužek kandidátek, které se chtěly stát Dcerami Panny Marie Pomocnice (tj. ženská větev kongregace). Po válce odešel na dva roky studovat biblistiku do Říma. Vrátil se v roce 1948 a stal se ředitelem teologického studentátu v Oseku u Duchcova.

V roce 1950 byl při komunistickém zásahu proti řeholníkům odvezen do internačního tábora Želiv, kde byl později zatčen a od listopadu 1954 do března 1955 vězněn ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni. Pak byl bez soudu vrácen do Želiva. V roce 1956 byl odvezen do Králíků v Čechách. Po skončení internace v prosinci téhož roku odešel do Prahy, kde si našel místo u Vodních staveb. Až do roku 1968 pracoval na různých stavbách v Praze a okolí. V letech 1968 až 1970 byl zaměstnán jako "muž v domácnosti" na faře v Teplicích - Trnovanech a zbývající 3 roky do důchodu pracoval jako noční hlídač v Metrostavu v Praze. Tato zaměstnání mu umožňovala věnovat se spolubratřím a vyvádět je z krize, která nastala zavíráním ústavů komunisty koncem 50. let 20. století.

Organizoval především studium. Radil, jak studovat, sháněl potřebné texty, organizoval zkoušky. Bral na sebe odpovědnost za umožnění kněžských svěcení, když byl salesiánský biskup Štěpán Trochta po propuštění z kriminálu ochoten světit nové kandidáty. Bral na sebe i zodpovědnost za přijímání nových salesiánů, i když neměl oficiální pravomoc inspektora (provinciála). Bylo proto samozřejmé, že když poslední řádný inspektor P. Antonín Dvořák navrhoval v roce 1969 svého nástupce, uvedl vedle P. Oldřicha Meda (který byl vázán farní pastorací, z níž nebylo možné odejít) právě Františka Míšu.
Službu inspektora (provinciála) "Dominus" vykonával po dobu dvou šestiletí do roku 1981, kdy ji předal Ladislavu Vikovi. Během jeho služby se i přes probíhající normalizaci dařilo zajistit formaci nových spolubratří, jejich studia, případně i kněžská svěcení, formaci a sliby sester salesiánek, volontarií Dona Boska, sdružení salesiánských spolupracovníků i mnohé další salesiánské aktivity (kurzy "malé teologie" či "chaloupkové hnutí"). Sám "Dominus" se v této době – i přes sledování komunistickou Státní bezpečností a četné výslechy – neúnavně věnoval mnoha skupinám po celé republice, kterým předával své biblické znalosti a zkušenosti i salesiánskou radostnost a dobrou náladu.

Po roce 1990 přijal pozvání sester salesiánek z Hradce Králové, aby se tamní komunitě věnoval jako kaplan a dívkám na internátě jako "čestná vychovatelka". I nadále však jezdil za spolubratry, zejména starými a nemocnými, vyučoval Písmo a italštinu novice i mnohé laiky a bděl nad "chaloupkami", které jako dědictví pastorace v komunistické totalitě plní i v současnosti své poslání.
"Dominus" František Míša zemřel 3.3.2005 po operaci v královéhradecké nemocnici.

Čtení z dnešního dne: Středa 18.7.

Iz 10,5-7.13-16; Mt 11,25-27

Komentář k Iz 10,5-7.13-16: Tak, jak mluví Izaiáš ve jménu Boha, tak má být pevný hlas církve! Ona dnes na sebe musí vzít prorockou úlohu hlasatele pravdy!

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Katolická charismatická konference 2018

(4. 7. 2018) Začátek prázdnin je v Brně již neodmyslitelně spojen se začátkem charismatické konference, která se letos uskuteční od...

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2018) svátek 5.7.