Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

16.12.2016, papež František (Jorge Mario Bergoglio)

Bůh je větší než jakýkoliv hřích - text i video

Bůh je větší než jakýkoliv hřích - text i video

 

Ve středu 14.12.2016 se v aule Pavla VI. konala za účasti sedmi tisíc lidí generální audience. Cyklus o křesťanské naději pokračoval katechezí, kterou také dnes uvedl úryvek z proroka Izaiáše (Iz 52,7.9-10) o poslovi, jenž přináší zvěst pokoje. Papaž František mimo jiné řekl:

„Bůh neopustil svůj lid a nenechal se přemoci zlem,
protože On je věrný a Jeho milost je větší než hřích.

Toto se musíme naučit; jsme však tvrdohlaví a neučíme se.

Zeptám se: kdo je větší? Bůh nebo hřích? Bůh!

A kdo nakonec zvítězí? Bůh nebo hřích? Bůh.

On je schopen přemoci ten největší, nejhanebnější,
nejstrašnější a nejhorší hřích.

Jakou zbraní Bůh přemáhá hřích? Láskou!

Takový je význam slov „Bůh kraluje“.

To jsou slova víry v Pána, který se svou mocí sklání
a snižuje k lidstvu, aby nabídnul člověku milosrdenství
a osvobodil jej od toho, co v něm znetvořuje krásný Boží obraz.

Když jsme totiž v hříchu, Boží obraz je znetvořen.

A dovršením lásky bude právě Království založené Ježíšem,
ono Království odpuštění a pokoje, které slavíme o Vánocích
a které se definitivně uskutečňuje o Velikonocích.

Nejkrásnější radostí Vánoc je vnitřní radost z tohoto pokoje.
Pán smazal moje hříchy, Pán mi odpustil a smiloval se nade mnou,
přišel mne zachránit. Toto je vánoční radost!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy katecheze je ZDE
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

 

Who is greater: God or sin?

Pope Francis said God overcomes even the greatest, most terrible sins. Check it out:

Zveřejnil(a) Catholic News Agency dne 14. prosinec 2016

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!