Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty K KřížDelší texty Mějme se na pozoru před ďáblem, který nás balamutí (papež František)

Mějme se na pozoru před ďáblem, který nás balamutí (papež František)

Vatikán. Aby bylo možné postupovat cestou křesťanského života vpřed, je třeba se ponížit, jako to učinil Ježíš na kříži – zdůraznil papež v homilii při ranní liturgii ze svátku Povýšení svatého Kříže v kapli Domu sv. Marty. Papež František v homilii varoval před ďáblem, který nás obelhává a přivádí do zkázy.

Máme se mít na pozoru před Zlem, které nás balamutí, aby způsobilo naši zkázu. Papež komentoval liturgická čtení, ve kterých – jak poznamenal – je protagonistou had. Kniha Geneze nám představuje hada jako „nejlstivějšího tvora, který obelhává a je schopen oslňovat“. Bible nám o něm dále říká, že je „lhář a závistivec, protože hadovou závistí přišel na svět hřích“. Tato jeho schopnost obelhávat nás ničí.

Slibuje ti spoustu věcí, ale když přijde na věc, platí špatně, je to špatný plátce. Má však schopnost balamutit a obelhávat. Pavel se hněval na křesťany z Galácie, s nimiž měl velké starosti, a říkal jim: »Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Byli jste přece povoláni ke svobodě, kdo vás uhranul?« (Gal 3,1). Zkorumpoval je had. A nebylo to nic nového, lid Izraele už tuto zkušenost měl.

Potom papež komentoval první čtení z knihy Numeri (21,4-9), které podává, jak Mojžíš »zhotovil měděného hada a vztyčil jej na kůl«, aby každý, kdo se na něj podívá, byl uzdraven. „Je to předobraz – řekl – ale také proroctví a příslib, který nebylo snadné pochopit. Proto vysvětluje Ježíš Nikodémovi (Jan 3,13-17), že »jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný«. Bronzový had byl tedy předobrazem Ježíše na kříži.“

Proč ale Pán přijal tento tak ohavný a špatný obraz? Jednoduše proto, že přišel, aby na sebe vzal všechny naše hříchy a stal se největším hříšníkem, ačkoli se žádného hříchu nedopustil. A Pavel nám říká: »Stal se pro nás hříchem«. Převzal tak tento obraz hada. Je to ohavné! Stal se hříchem, aby nás spasil. Takový je význam poselství dnešní bohoslužby slova. Je to Ježíšova cesta.

„Bůh se stal člověkem a vzal na sebe hřích - pokračoval papež. Pavel v dnešním čtení (Flp 2,6-11) toto tajemství vysvětluje Filipanům, které měl velice rád, a říká: »Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži«. Ježíš – dodal František – sám sebe zničil, stal se kvůli nám hříchem, ačkoli hřích nepoznal. Můžeme říci, že se stal jakoby hadem.“

Když si prohlížíme Ježíše na kříži - jsou to krásně namalované obrazy - realita je jiná. Byl celý roztrhaný, zakrvácený našimi hříchy. Touto cestou se vydal, aby přemohl hada na jeho území. Dívejme se na Ježíšův kříž, ale nikoli na umělecká, pěkně zhotovená díla, nýbrž na realitu, na to, čím byl kříž v té době. Sledujme jeho cestu a Boha, který sám sebe zmařil. Také to je křesťanova cesta. Pokud chce křesťan postupovat vpřed cestou křesťanského života, musí se ponížit jako se ponížil Ježíš. Je to cesta pokory, ale znamená také snášet pokořování jako je snášel Ježíš.

Svoji homilii končil papež prosbou k Matce Boží, aby nám „vyprosila milost plakat z lásky a vděčnosti, protože nás Bůh tolik miloval, že poslal svého Syna, který se ponížil a zmařil pro naši spásu.“ 


Kázání z Domu sv. Marty 14.9.2015 

(mig)


 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.