To, co jsme vykonali, navždy a navěky zůstane s námi. - archiv citátů

19.2.2016 (Foto: IMA)

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Byl jsem zděšen.
Zrůdné!

Muzeum v Mnichově, putovní výstava moderního umění. Procházím se s jedním spřáteleným dominikánským mnichem halami. V jedné z vysokých světlých místností poznávám z dálky něco jako oltářní obraz. Triptych. Ve středu centrální malba obklopená dvěma křídly. Pozadí je tmavé. Přistoupil jsem blíže a pomyslel si, že to je pravděpodobně opět jedno z těch děl, která jsem už mnohokrát viděl. Jedno z mnoha ztvárnění umučení Ježíše, které člověk – jako katolík, jako kněz teprve – velmi dobře zná.

Ale nebylo to ono. Bylo to sice ukřižování, ale ne Ježíše. To, co viselo na kříži, mě vyděsilo. To nebyl člověk, žádný Ježíš. Byl to pes. Zakrvácený, přibitý na kříž, s hlavou skloněnou. Jazyk mu vyklouzl z tlamy, visel mu přes přední pracky. Rozdrcené oko, ale široce otevřené, jako by mě mohl ještě pozorovat. Zadní končetiny široce roztržené od sebe, připevněné hřeby na příční trám, takže jsem mohl zřetelně rozpoznat varlata. Byla přesně na tom místě, kde je člověk zvyklý vidět visící Ježíšovu hlavu. Byla sklopena dopředu, padala ke straně, bezvládně, stejně jako Ježíšova hlava. Byl jsem zděšen a zůstal jsem tam stát s otevřenými ústy. Zrůdné, pomyslel jsem si. To je ale opovážlivost! Tak nechutné! Jako by se na tom psu provinil nějaký sadista, ze zábavy nad utrpením, s radostí nad bolestí. A především s potěšením z nechutnosti. A to tu má být sugerováno náboženské umění?

Obraz ukřižovaného psa se sklopenými varlaty – to nebylo pouze odporné, to bylo rouhání Bohu. Něco takového se nedělá, uvažoval jsem. To je troufalost pro každého. Jak je možné udeřit takovýmito obrazy nenadále návštěvníky do obličeje!?

Jako facka. Nebyl jsem schopen slova.

Poprvé v životě
jsem si skutečně ošklivil obraz ukřižování

V těchto okamžicích před obrazem se najednou proměnilo mé opovržení uměleckým dílem v opovržení sebou samým, protože jsem si uvědomil, že jsem si vůbec poprvé v životě skutečně ošklivil obraz ukřižování.

Člověk si to musí představit. Stal jsem se knězem, složil jsem své sliby Ježíši, každý den jsem se k němu modlil, slíbil jsem brát na sebe svůj kříž, následovat ho, a nikdy, nikdy jsem skutečně neviděl kříž a Ukřižovaného. Nikdy předtím mě nebilo do očí pokoření a brutalita, ponížení a ta nepřirozenost na kříži jako u tohoto obrazu.

Můj obraz Ježíše býval vždy
umytý a opláchnutý

Bylo mi jasné, jak umytý a opláchnutý byl můj obraz Ježíše. Příliš měkký, příliš bledý, než abych mohl s čistým svědomím odůvodnit, proč jsem na tom postavil více než polovinu svého života.

A přitom jsem s obrazy ukřižování vyrostl. Všude ve vesnici byly nějaké k vidění. V kostele, na okrajích cest, v našem domě, dokonce i v mém pokoji na mě shlížel Kristus s probodenýma rukama.

S tímto obrazem jsem vyrostl, ale byl to obraz pěkného Ukřižovaného, pokud to tak můžeme říct – obraz statného muže, jehož tělo mělo ještě tvářnost, u něj člověk neviděl krev, a také mu z úst nevisel jazyk. Ne, byl čistý, pohledný, někdy ze dřeva, vyřezaný v Oberammergau, dárek k biřmování. Před takovéto hezké kříže se často dávaly čerstvé květiny, které příjemně voněly. Někdy také svíčka. A na takové kříže byl člověk hrdý. Platily za cenné.

Ukřižovaný pes mě šokoval víc
než ukřižovaný člověk

Nevím, jak dlouho jsem v tom muzeu stál před obrazem. Ten pocit odporu mě neopouštěl.

Že mě ukřižovaný pes šokoval víc než ukřižovaný člověk! To pochopitelně nehovořilo příliš v můj prospěch.

Kříž je znamením mé víry – a já začínám brečet, když na něm místo Krista visí pes!

Kdesi hluboko v sobě jsem cítil nepokoj, tušení, že něco nesedí – před obrazem jsem ještě neuměl vyslovit, co to bylo, ale zřetelně jsem vnímal: Má víra, můj pohled na Ježíšův kříž – vůbec na Ježíše – s tím není něco v pořádku.

Vytušil  jsem nedostatek
v mém vztahu k Ježíši

Ježíš byl pro mě dobrým pastýřem, který pase své ovce na zelených pastvinách a vodí je na klidná místa u vod. Svou holí a prutem vede stádo, provází ho také temnými propastmi a ochraňuje je, když se k nim přiblíží vlk.

Ježíš byl pro mě lékařem, který pečoval o zavržené, o chromé. Aby se s ním setkali, sundali střechu a nemocný byl k němu spuštěn seshora.

Ježíš byl pro mě potulným kazatelem, který chodil se svými učedníky přes hory a doly, kázal jim o ptácích na nebi a o liliích na poli a o tom, že si člověk nemá dělat zbytečné starosti. Ježíš byl pro mě zvláštním mužem, protože byl ke všem dobrý a protože byl Božím Synem, ale byl také trochu hippie, a na kříži byl dokonce čistým výrazem lásky a pro mě vždy někým, kdo byl zachráněn a vzkříšen.

Nemůžu vůbec říct, že tento okamžik v muzeu, tato surová scéna ve mně vyvolala hluboký náboženský zážitek. To ne – vyrostl jsem na statku. Viděl jsem běhat přes dvůr dost slepic bez hlavy. Být šokován není zásadní náboženský pocit.

Nebyla to skutečnost, že se mi tehdy konečně jednou dostalo brutálně před oči mučení. Ne.

Ale měkká skutečnost, kterou se mi Ježíš stal – ten jemný nedotknutelný „Estetický“ a „Na cestě“, to se mi před obrazem vyjevilo určitým způsobem naze. Udělalo to ze mě na okamžik idiota.

Možná byl ten obraz tehdy spouštěčem, že jsem vytušil jakýsi nedostatek ve vztahu k Ježíši. Až když jsem uviděl zhanobeného psa, pocítil jsem znechucení nad tím, co může člověk způsobit nějaké bytosti. Teprve tady jsem se zděsil nad tím, co jsme my lidé udělali s Bohem a co si Bůh nechal se sebou učinit.

 

Se svolením zpracováno podle knihy
Heiner Wilmer, To jsi můj Bůh?
I kněz vystavuje svou víru otázkám, 
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 21.7.

Ex 11,10 – 12,14; Mt 12,1-8

Komentář k Mt 12,1-8: Pokud budu doprovázet Ježíše (a on se mnou chce být stále), nemusím se úzkostlivě bát, že přestoupím příkazy. Jeho přítomnost mě ospravedlní před druhými i před sebou samým.

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18.7.2017) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16.7.2017) z kláštera Compiègne u Paříže

Prosba o Vaši pomoc

(12.7.2017) Svou krví můžete zachránit život. Hledá se akutně dárce kostní dřeně pro 16 letého Jakuba z Brna.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12.7.2017) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10.7.2017) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(3.7.2017) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3.7.2017) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)