papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
Slavnost Ježíše Krista Krále - A / Angelus - papež František (Věříme, že pravé kralování spočívá v milosrdenství?)

Dnes, o poslední neděli liturgického roku a slavnosti Ježíše Krista, Krále, k nám evangelium promlouvá o posledním soudu (srov. Mt 25,31-46) a říká nám, že tento soud bude o lásce.

Představuje nám scénu královské síně, v níž na trůnu sedí Ježíš, Syn člověka (v. 31). U jeho nohou jsou shromážděny všechny národy a mezi nimi „požehnaní“ (v. 34), královi přátelé. Ale kdo jsou tito požehnaní? Co je na těchto přátelích v očích jejich Pána tak zvláštního? Podle světských kritérií by královi přátelé měli být ti, kteří mu dali bohatství a moc, kteří mu pomohli dobýt území, vyhrát bitvy, prosadit se mezi ostatními vládci, možná se objevit jako hvězda na titulních stránkách novin nebo na sociálních sítích, a těm by měl říci: „Děkuji vám, protože jste mě učinili bohatým a slavným, záviděným a obávaným“. To platí podle měřítek tohoto světa.

Podle Ježíšových kritérií jsou však jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král, který chudé nazývá „bratry“, který se ztotožňuje s hladovými, žíznivými, cizinci, nemocnými, uvězněnými a říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“. (v. 40). Je to Král citlivý na problém hladu, potřeby domova, vnímavý k nemoci a věznění (srov. v. 35-36): což všechno jsou skutečnosti, které jsou bohužel stále velmi aktuální. Hladovějící, lidé bez domova, často oblečení, jak jen mohou, se tísní na našich ulicích: setkáváme se s nimi každý den. A co se týče nemoci a vězení, všichni víme, co znamená být nemocný, dělat chyby a nést následky.

Dnešní evangelium nám říká, že člověk je požehnaný, když na tuto bídu odpovídá láskou, službou: neodvrací se, ale dává najíst a napít, poskytuje ošacení a přístřeší, když navštěvuje, jedním slovem: je nablízku potřebným. A to proto, že Ježíš, náš Král, který se nazývá Synem člověka, má své oblíbené sestry a bratry v těch nejkřehčích ženách a mužích. Jeho „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební pomoci. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, ti, kdo mají Ježíše za Pána, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství, něha, které zušlechťují srdce a stékají jako olej na rány těch, kdo jsou zraněni životem.

A tak se, bratři a sestry, ptejme sami sebe: věříme, že pravé kralování spočívá v milosrdenství? Věříme v sílu lásky? Věříme, že láska je nejvyšším královským projevem člověka a nezbytným požadavkem kladeným na křesťana? A nakonec konkrétní otázka: Jsem přítelem Krále, to znamená, cítím se osobně angažován v potřebách trpících lidí, které potkávám na své cestě?

Kéž nám Maria, Královna nebe a země, pomáhá milovat Ježíše, našeho Krále, v jeho nejmenších bratrech a sestrách.