papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
17. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František / Dát, co máme, i když se to jeví jako nepatrné gesto

Evangelium dnešní liturgie nám vypráví o zázraku rozmnožení chlebů a ryb (srov. Jan 6,1-15). Zázraku, tedy    „znamení“, jehož protagonisté vykonají tři gesta, která Ježíš zopakuje při Poslední večeři. Jaká jsou tato gesta? Obětování, díkuvzdání a sdílení.

Za prvé: obětování. Evangelium mluví o chlapci, který má pět chlebů a dvě ryby (srov. Jan 6,9). Jde o gesto, kterým přiznáváme, že máme něco dobrého, co můžeme nabídnout, a vyslovujeme své „ano“, i když to, co máme, je příliš málo ve srovnání s tím, co je potřeba. To se zdůrazňuje při mši, když kněz obětuje chléb a víno na oltáři a každý člověk obětuje sám sebe, svůj život. Je to gesto, které se může zdát nepatrné, když pomyslíme na nesmírné potřeby lidstva, stejně jako pět chlebů a dvě ryby před tisícihlavým zástupem; ale Bůh z něj činí látku k zázraku, k největšímu zázraku, který existuje: k tomu, v němž se On sám zpřítomňuje uprostřed nás, pro spásu světa.

A tak chápeme i druhé gesto: díkůvzdání (srov. Jan 6,11). Prvním gestem je obětovat, druhým je vzdávat díky. To znamená říci Bohu s pokorou, ale také s radostí: „Všechno, co mám, je tvůj dar, Pane, a abych ti poděkoval, mohu spolu s tvým Synem Ježíšem Kristem jen vrátit to, co jsi mi dal jako první, a přidat k tomu, co mohu. Každý z nás může něco málo přidat. Co mohu dát Hospodinu? Co může dát ten nejmenší? Svoji ubohou lásku. Dát... říct Pánu: „Miluji tě“. Jsme ubozí, naše láska je tak malá, ale dejme ji Bohu, přijme ji. Obětování, díkůvzdání a třetí gesto je sdílení.

Při mši je jím přijímání, kdy společně přistupujeme k oltáři, abychom přijali Tělo a Krev Kristovu: ovoce daru každého z nás, které Bůh proměnil v pokrm pro všechny. Je to krásný okamžik, okamžik přijímání, který nás učí prožívat každé gesto lásky jako dar milosti, a to jak pro ty, kdo ji dávají, tak pro ty, kdo ji přijímají.

Bratři a sestry, ptejme se sami sebe: opravdu věřím, že z Boží milosti mohu svým bratrům a sestrám dát něco jedinečného, nebo se cítím anonymně „jedním z mnoha“? Jsem protagonistou dobra, které má být darováno? Jsem Bohu vděčný za dary, kterými mi neustále projevuje svou lásku? Prožívám sdílení s druhými jako okamžik setkání a vzájemného obohacení?

 Kéž nám Panna Maria pomáhá prožívat každou eucharistickou slavnost s vírou a každý den rozpoznávat a zakoušet „zázraky“ Boží milosti.