papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
20. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Ježíš přišel oddělovat dobro od zla)

V dnešním evangeliu (srov. Lk 12,49-53) upozorňuje Ježíš učedníky, že nastala chvíle rozhodnutí. Jeho příchod na svět je totiž mezníkem zásadních rozhodnutí. Rozhodnutí pro evangelium je neodkladné. A k lepšímu pochopení tohoto svého odkazu používá Ježíš obrazu ohně, který přinesl na zem. Říká: »Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul« (v.49). Tato slova mají pomoci učedníkům vzdát se veškeré lenosti, apatie, lhostejnosti a uzavřenosti a přijmout oheň Boží lásky, která – jak podotýká sv. Pavel – »je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého« (Řím 5,5). Právě Duch svatý totiž působí, že máme rádi Boha a bližního, a Ducha svatého všichni nosíme v sobě.

Ježíš zjevuje svým přátelům - a také nám - svoje nejvroucnější přání: přinést na zem oheň Otcovy lásky, která rozněcuje život a skrze niž je člověk spasen. Ježíš nás volá, abychom ve světě šířili oheň, díky němuž budeme rozpoznáni jako Jeho opravdoví učedníci. Oheň lásky, který roznítil ve světě Kristus skrze Ducha svatého, je ohněm, který nezná hranic a je všeobecný. Bylo to patrné již od prvních dob křesťanství: svědectví evangelia se šířilo jako blahodárný požár, překonávající každé rozdělení mezi jednotlivci, sociálními kategoriemi, lidmi a národy. Svědectví evangelia pálí, spaluje každou formu partikularismu a uchovává lásku, aby byla otevřena všem a nakloněna chudým a vyloučeným.

Přilnutí k ohni lásky, který Ježíš přinesl na zem, proniká celou naši existenci a požaduje, abychom se klaněli Bohu a byli ochotni sloužit bližnímu. Adorovat Boha a ochotně sloužit bližnímu. Za prvé: adorovat Boha znamená naučit se této modlitbě klanění čili adoraci, na kterou nezřídka zapomínáme. Proto vybízím všechny, aby objevovali krásu adorace a často tuto modlitbu konali. Za druhé: ochota sloužit bližnímu. S obdivem myslím na četné komunity a skupiny mladých, kteří se i během léta věnují této službě ve prospěch nemocných, chudých a postižených. K životu podle evangelního ducha je zapotřebí, aby se vedle stále nových potřeb, jež ve světě vyvstávají, vyskytovali i Kristovi učedníci, kteří dovedou odpovídat novými charitativními iniciativami. A takto – klaněním se Bohu a službou bližnímu, obojím zároveň – se evangelium projevuje opravdu jako oheň, který zachraňuje a mění svět tím, že mění srdce každého.

Z tohoto hlediska je pochopitelný Ježíšův výrok z dnešního úryvku, který se zprvu může jevit jako zarážející: »Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení« (Lk 12,51). On přišel „rozdělovat ohněm“. Rozdělovat co? Dobro od zla, spravedlivé od nespravedlivého. V tomto smyslu přišel rozdělovat, způsobit krizi - leč uzdravující - v životě svých učedníků, totiž zpřetrhat laciné iluze těch, kdo věří, že mohou slučovat křesťanský život a zesvětštění, křesťanský život a kompromisy všeho druhu, náboženskou praxi a jednání směřující proti bližnímu. Někteří si myslí, že lze spojit náboženskou praxi a pověrčivost, když údajní křesťané chodí za věštcem či věštkyní a nechávají si hádat z ruky! To je pověra, to není od Boha. Je třeba nežít pokrytecky, nýbrž být ochotni zaplatit za koherentní rozhodnutí. Každý z nás by měl v životě usilovat o tento postoj důslednosti, totiž platit za to, že důsledně dbá evangelia. Koherentní evangelium. Je totiž dobré říkat si křesťané, ale především je třeba být křesťany v konkrétních situacích a dosvědčovat evangelium, jehož podstatou je láska k Bohu a k bratřím.

Nejsvětější Panno Maria pomoz nám, ať si necháme očistit srdce ohněm, který přinesl Ježíš, abychom jej svým životem šířili důslednými a odvážnými rozhodnutími.