papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
23. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

Evangelium z dnešní liturgie nám ukazuje Ježíše, který uzdravuje hluchoněmého. Na tomto vyprávění zaujme způsob, jakým Pán vykonává toto zázračné gesto: bere hluchoněmého stranou, vkládá mu prsty do uší, dotýká se slinou jeho jazyka, poté s povzdechem vzhlíží k nebi a pronáší: „Effatha!“, tedy „Otevři se!“ (srov. Mk 7,33-34). Při jiných uzdraveních, která se týkala rovněžtak vážných onemocnění, jako ochrnutí či malomocenství, Ježíš nečiní tolik gest. Proč nyní toto všechno vykonává, ačkoli jej prosili, aby na nemocného jenom vložil ruku? (srov. v. 32). Proč činí tato gesta? Možná z toho důvodu, že stav onoho nemocného člověka nabývá zvláštní symbolické hodnoty a tento symbol má co říci nám všem. O co se jedná? Jde o hluchotu. Onen muž nemohl mluvit, protože neslyšel. Právě proto mu Ježíš, aby vyléčil příčinu jeho neduhu, nejprve klade prsty do uší, až poté do úst, nejprve však do uší.

Všichni máme uši, ale mnohdy neumíme naslouchat. Proč? Bratři a sestry, existuje totiž vnitřní hluchota, o jejíž uzdravení dnes Ježíše můžeme požádat. Tato vnitřní hluchota je horší než ta fyzická, protože je to hluchota srdce. Jsme uchváceni spěchem, tisícerými věcmi, které je třeba vyslovit a udělat, a nenacházíme čas k zastavení a naslouchání tomu, kdo k nám promlouvá. Hrozí nám, že se utěsníme v neprostupnosti a nedopřejeme prostor k naslouchání těm, kteří si ho zasluhují: děti, mladí a staří lidí i všichni ti, kteří nepotřebují slova či kázání, nýbrž vyslechnutí. Ptejme se sami sebe: Jak je to s mým nasloucháním? Dotýká se mne život ostatních lidí, umím věnovat čas svým blízkým? Platí to pro nás všechny, ale zejména pro kněze. Kněz musí lidi vyslechnout, nemá spěchat. Vyslechnout a uvažovat, jak jim pomoci, poté, co je vyslechl. A pro nás všechny platí: nejprve vyslechnout, pak odpovídat. Pomysleme na rodinný život: kolikrát se mluví, aniž by se předtím naslouchalo, a stále se opakuje tatáž písnička! Jelikož nejsme schopni naslouchat, opakujeme stále totéž anebo nenecháme druhého domluvit, vyjádřit se...přerušujeme ho. Opětovné navázání dialogu se často nevyvine ze slov, nýbrž z ticha, nikoli z umíněnosti, nýbrž z trpělivého vyslechnutí druhého člověka se vším, co jej tíží a co si nese v nitru. Uzdravení srdce povstává z naslouchání. „Ale otče“, namítnete, „někteří nudní lidé opakují stále totéž“. „Naslouchejte jim a když skončí, řekněte k tomu své, ale nejprve vše vyslechněte“.

Totéž platí ve vztahu k Pánu. Je dobré, že ho zahrnujeme prosbami, ale bylo by lepší, kdybychom mu především naslouchali. Ježíš to vyžaduje, jak čteme v evangeliu. Když se ho ptají, jaké je první ze všech přikázání, odpovídá: „Slyš, Izraeli. Ty slyš.“ A poté připojuje první přikázání: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem (...) a bližního jako sám sebe“ (Mk 12, 28-31). Pamatujeme na to, že máme Pánu naslouchat? Jsme křesťané, ale mezi přívalem slov, která denně vyslechneme, možná ani nenajdeme pár vteřin na to, abychom dali zaznít několika slovům z evangelia. Ježíš je Slovo: když se nezastavíme, abychom mu naslouchali, půjde dál. Svatý Augustin se obával toho, že jej Ježíš mine. Měl strach, že přejde kolem, aniž by mu naslouchal. Pokud ale evangeliu věnujeme čas, najdeme tajemství svého duchovního zdraví. Zde je ten lék: každý den trochu ticha a naslouchání, méně zbytečných slov a více Božího slova. Mějme neustále evangelium v kapse, to nám hodně pomůže. Jako v den křtu se k nám dnes obrací ono Ježíšovo slovo:  „Effatha!“, „Otevři se!“  Ježíši, toužím po tom, abych se otevřel tvému slovu, abych ti naslouchal. Ježíši, uzdrav mé srdce z uzavřenosti, uzdrav mé srdce ze spěchu, uzdrav mé srdce z netrpělivosti.

Kéž nám Panna Maria, která naslouchala Slovu, jež se v ní stalo tělem, dennodenně pomáhá k tomu, abychom v poddajnosti, trpělivosti a pozornosti srdce naslouchali jejímu Synu v evangeliu a naslouchali svým bratrům a sestrám.