Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
25. nvlm C / Touha po bohatství může v našem srdci nahradit Boha / Lev XIV.

Touha po bohatství může v našem srdci nahradit Boha, když se domníváme, že právě ona zachrání náš život, jak si myslí nepoctivý správce z podobenství (srov. Lk 16,3-7).  Pokušení je následující: myslet si, že bez Boha bychom mohli žít dobře, zatímco bez bohatství bychom byli smutní a sužováni tisíci potřebami.

***

V neděli 21. září 2025 papež Lev XIV. sloužil mši v papežské farnosti sv. Anny ve Vatikánu, která se nachází poblíž stejnojmenné brány a jednoho z nejužívanějších vstupů do městského státu Vatikán. Tuto farnost spravují augustiniáni a je volně přístupná všem věřícím. Mezi koncelebrujícími byl i někdejší farář, papežův augustiniánský spolubratr, otec Gioele Schiavella, který nedávno oslavil 103. narozeniny.

***

Homilie Svatého otce Lva XIV. při mši v papežské farnosti sv. Anny ve Vatikánu, 21. září 2025

Drazí bratři a sestry,

jsem obzvláště rád, že mohu předsedat této eucharistii v papežské farnosti sv. Anny. S vděčností zdravím augustiniánské řeholníky, kteří zde vykonávají svou službu, zejména faráře, otce Maria Millardiho, stejně jako nového generálního převora řádu, otce Josepha Farrella, který je zde s námi. A chci pozdravit také otce Gioela Schiavellu, který se nedávno dožil úctyhodného věku sto tří let.

Tento kostel se nachází na zvláštním místě, které je také klíčem k pastorační službě, která se zde vykonává: jsme totiž, takřka, „na hranici“. Před kostelem sv. Anny prochází téměř všichni, kteří vstupují do Vatikánu nebo z něj vycházejí. Někteří procházejí za prací, jiní jako hosté nebo poutníci, někteří ve spěchu, jiní s obavami nebo s klidem. Kéž každý z nich pocítí, že zde jsou dveře a srdce otevřené modlitbě, naslouchání a lásce! Ostatně, evangelium, které bylo právě přečteno, nás vybízí, abychom pečlivě zkoumali svůj vztah k Bohu, a tedy i mezi sebou navzájem.

Ježíš nám dává jasnou alternativu mezi Bohem a bohatstvím a žádá nás, abychom zaujali jasné a důsledné stanovisko. „Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům“, proto „nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (srov. Lk 16,13). Nejedná se o náhodnou volbu, jako mnoho jiných, ani o možnost, kterou lze v průběhu času podle situace přehodnotit. Je třeba se rozhodnout pro skutečný životní styl. Jde o to, kam klademe své srdce, kdo je tím, koho upřímně milujeme, komu sloužíme s oddaností a co je skutečně naším dobrem.  Proto Ježíš staví do protikladu právě bohatství a Boha: Pán tak mluví, protože ví, že jsme strádající stvoření, že náš život je plný potřeb. Od chvíle, kdy se narodíme, chudí a nazí, všichni potřebujeme péči a lásku, domov, jídlo, oblečení.

Touha po bohatství může v našem srdci nahradit Boha,
když se domníváme, že právě ona zachrání náš život,
jak si myslí nepoctivý správce z podobenství (srov. Lk 16,3-7).

Pokušení je následující: myslet si, že
bez Boha bychom mohli žít dobře,
zatímco bez bohatství bychom byli smutní
a sužováni tisíci potřebami.

Tváří v tvář zkoušce plynoucí z nouze se cítíme ohroženi, ale místo toho, abychom s důvěrou požádali o pomoc a bratrsky se podělili, máme sklon kalkulovat, hromadit, být podezřívaví a nedůvěřiví vůči ostatním.

Tyto myšlenky proměňují bližního v konkurenta, v rivala nebo v někoho, z koho lze těžit. Jak varuje prorok Ámos, ti, kdo chtějí učinit z bohatství nástroj nadvlády, se nemohou dočkat, až „za stříbro koupí nuzáka“ (Am 8,6) a využijí jeho chudoby. Naopak Bůh určuje stvořená dobra pro všechny. Naše nuzota stvořených bytostí tedy svědčí o příslibu a poutu, o které se Hospodin osobně stará. Žalmista popisuje tento prozřetelnostní způsob: Bůh „shlíží dolů na nebe i na zem“; „slabého zdvíhá z prachu, ze smetiště povyšuje chudého“ (Žl 113,6-7). Tak se chová dobrý Otec, vždy a ke všem: nejen k těm, kdo jsou chudí na pozemské statky, ale také k té duchovní a morální bídě, která sužuje mocné i slabé, chudé i bohaté.

Slovo Páně totiž nestaví lidi do soupeřících tříd, ale všechny pobízí k vnitřní revoluci, k obrácení, které začíná v srdci. Pak se otevřou naše ruce: aby dávaly, nikoliv aby braly. Pak se otevřou naše mysli: aby plánovaly lepší společnost, nikoliv aby hledaly obchody za nejlepší cenu. Jak píše svatý Pavel: „První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi“ (1 Tim 2,1). Dnes se církev modlí zejména za to, aby vládci národů byli osvobozeni od pokušení používat bohatství proti člověku a přeměňovat je ve zbraně, které ničí národy, a v monopoly, které ponižují pracovníky. Kdo slouží Bohu, osvobozuje se od bohatství, ale kdo slouží bohatství, zůstává jeho otrokem! Kdo hledá spravedlnost, proměňuje bohatství ve společné dobro; kdo hledá nadvládu, proměňuje společné dobro v kořist své vlastní chamtivosti. Písmo svaté vrhá světlo na tuto připoutanost k hmotným statkům, která mate naše srdce a zkresluje naši budoucnost.

Nejdražší, děkuji vám, že různými způsoby spolupracujete na udržení života této farnosti a že také velkoryse vykonáváte apoštolát. Povzbuzuji vás, abyste vytrvali v naději v této době vážně ohrožené válkou. Celé národy jsou dnes drceny násilím a ještě více bezostyšnou lhostejností, která je odsuzuje k osudu v bídě. Tváří v tvář těmto dramatům nechceme být pasivní, ale slovem i skutkem hlásat, že Ježíš je Spasitel světa, Ten, který nás osvobozuje od všeho zla. Ať jeho Duch obrátí naše srdce, abychom, nasyceni eucharistií, nejvyšším pokladem církve, mohli být svědky lásky a pokoje.

21. září 2025