papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
26. neděle v mezidobí - A/Angelus - papež František (Hříšníci ano, zkažení ne)

Dnešní evangelium mluví o dvou synech, které jejich otec požádal, aby šli pracovat na vinici (srov. Mt 21,28-32). Jeden z nich hned odpoví "ano", ale pak nejde. Druhý naopak řekne ne, ale pak se kaje a jde.

Co říci o těchto dvou způsobech chování? Jednoho hned napadne, že jít pracovat na vinici vyžaduje oběť, a ta obětavost něco stojí a není samozřejmostí, ani když víme, že jsme děti a dědicové. Problém zde však není ani tak v odporu k odchodu do práce na vinici, ale v upřímnosti či neupřímnosti před otcem a před sebou samým. Ve skutečnosti se ani jeden z obou synů nechová bezúhonně, první lže, zatímco druhý chybuje, ale zůstává upřímný.

Podívejme se na syna, který řekne "ano", ale pak nejde. Nechce plnit otcovu vůli, ale ani se o tom nechce bavit a přít. Schovává se tedy za "ano", za falešný souhlas, který zakrývá jeho lenost a zachraňuje mu pro tuto chvíli tvář: je to pokrytec. Vyvázne bez konfliktu, ale podvádí a zklame svého otce, znevažuje ho horším způsobem, než kdyby řekl rovnou "ne". Problém člověka, který se takto chová, spočívá v tom, že je nejen hříšník, ale i zkažený, protože aby zakryl a zamaskoval svou neposlušnost, rovnou lže, aniž by přistoupil na jakýkoli dialog nebo upřímnou konfrontaci.

Druhý syn, ten, který říká "ne", ale pak jde, je naopak upřímný. Ne dokonalý, ale upřímný. Samozřejmě bychom si přáli, aby rovnou řekl "ano". Neřekne, ale alespoň bez obalu a poněkud odvážně projeví svou nechuť. To znamená, že přebírá odpovědnost za své chování a jedná otevřeně. Díky této základní upřímnosti pak nakonec zpochybňuje sám sebe, dochází k poznání, že se mýlil, a vrací se zpět. Dalo by se říci, že je hříšníkem, ale není zkažený. Poslouchejte: je to hříšník, ale nikoli zkažený. Pro hříšníka vždy existuje naděje na záchranu, pro zkaženého je to však mnohem těžší. Jeho falešné "ano", jeho elegantní, ale pokrytecké vystupování a jeho předstírání, které se stalo zvykem, jsou totiž jako tlustá "gumová zeď", za kterou se schovává před voláním svědomí. A takoví pokrytci přitom nesmírně škodí! Bratři a sestry, hříšníci ano - to jsme všichni -, zkažení ne! Hříšníci být můžeme ano, zkažení ne!

Podívejme se nyní sami na sebe a ve světle toho všeho si položme několik otázek. Jsem tváří v tvář snaze žít poctivě a velkodušně, zavázat se podle Otcovy vůle, jsem ochoten říkat každý den "ano", i kdyby to mělo něco stát? A když to nejde, jsem upřímný v konfrontaci s Bohem ohledně svých obtíží, pádů, slabostí? A když řeknu "ne", vrátím se zpět? Mluvme o tom s Bohem. Když udělám chybu, jsem ochoten činit pokání a vrátit se zpět? Nebo dělám jakoby nic a žiji pod maskou a starám se jen o to, abych vypadal dobře a slušně? Jsem nakonec hříšník jako všichni ostatní, nebo je ve mně něco zkaženého? Nezapomeňte: hříšníci být můžeme, zkažení ne.

Maria, zrcadlo svatosti, pomoz nám být upřímnými křesťany.