Čtení z dnešního dne: Neděle . .
Ez 33,7-9; Žalm Žl 95,1-2.6-7b.7c-9; Řím 13,8-10
Mt 18,15-20
I když nás každého Bůh povolává osobně a naše víra je osobní odpovědí na toto volání, nevystačíme si ve svém křesťanství sami. Kromě jiného naplňují život křesťana dva velké úkoly: hledání cest ke smíření s druhým i s druhými a hledání společenství v prosebné modlitbě. Oba úkoly mohou být někdy velmi namáhavé; dlouho může trvat, než se v nich pokročí dál. A přece je proto nelze pomíjet. Hledání cest k nápravě porušených vztahů nebývá jednoduché a pomoc někoho dalšího, koho si podle evangelia k řešení těžkosti člověk přibere, může být výbornou ochranou před tím, aby člověk neviděl a neposuzoval problém jen z jedné – totiž své – strany. V modlitbě je to potom podobné. Shodnout se v prosbě s někým dalším může také znamenat vyproštění z vlastního krunýře obav, zármutku nebo bezradnosti.
Zdroj: Nedělní liturgie