Jak často se klaníme svým vlastním dílům!

16. 3. 2012, Zevini Giorgio | Sekce: Citát | Archiv

Jak často se klaníme svým vlastním dílům!

Jak často jsme oslovovali „náš bože!“ dílo svých rukou, jak často jsme se klaněli svým vlastním dílům – ať už šlo o majetek, kariéru, společenské postavení nebo úspěch.

Tím vším jsme upadali do otroctví pomíjivých věcí, naši bližní se proměnili v soupeře a zcela jsme ztratili svobodu, po níž tak toužíme.

Komentář k: Oz 14,2-10;
Zpracováno podle Lectio divina na každý den v roce 3, str. 198,
vydalo Karmelitánské nakladatelství

Autor: Zevini Giorgio

Témata: modla, modly, idoly | pověra - pověry | sebestřednost | svévole | Svoboda

Bible na neděli

20. 10. 2019

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.