Lukáš provokuje, je to levičák.

18. 10. 2013, Kardinál Carlo Maria Martini | Sekce: Citát | Archiv

Lukáš provokuje, je to levičák.

Sympatizuje s hříšníky a utlačovanými. Ujímá se nemocných.

Ježíš soucítí s vdovou v Naimu a její dítě, které zemřelo, oživuje a vrací jí ho zpět. Lukášova citlivost vůči utrpení nepřekvapuje, byl přece lékař. Zaměřuje pohled na Ježíše, Spasitele: Vypráví, jak uzdravuje a vydává se za ztracenci. Z toho Ježíšův učedník Lukáš čerpá sebevědomí a důvěru. Svým evangeliem a Skutky apoštolů vepsal do rodopisu církve sociální rozměr. Pohostinnost, překvapivé počínání nevěřících, poučování se z chyb, prokletí plynoucí z bezcitnosti – to z Lukáše činí učitele, který má dnes blízko k srdcím mladých.

Se svolením převzato z knihy:
Carlo Maria Martini, Georg Sporschill, Hovory v Jeruzalémě,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Autor: Kardinál Carlo Maria Martini

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.

Zdroj: Nedělní liturgie