Pro dobrou modlitbu nemusíme vymýšlet žádné dlouhé řeči,

1. 3. 2012 | Sekce: Citát | Archiv

Pro dobrou modlitbu nemusíme vymýšlet žádné dlouhé řeči,

ale máme si uvědomit, že jsme Božími dětmi. Ježíš převádí modlitbu na jinou rovinu:

nemodlíme se, abychom uspokojili některé ze svých potřeb, ale abychom objevili, že nás Bůh, náš Otec volá k životu ve společenství lásky s ním a abychom v jeho síle vytvářeli pravé společenství také se všemi lidmi. Při modlitbě tedy nejde o to, co Bohu navykládáme, nýbrž o lásku – a tu můžeme vyjádřit nejen slovy, ale také mlčením. Tato láska chce postupně prostoupit celý náš život a proměnit jej v jednu velikou, nikdy nekončící modlitbu.

V modlitbě nejde o to vychrlit co nejvíce slov, neboť Otec „ví“, ale je třeba zaujmout správný vnitřní postoj pravdivého pohledu na naší lidskou přirozenost.

(Z knihy: Giorgio Zevini, Lectio divina na každý den v roce,
svazek 3; str. 68, 70, 80, komentář k Mt 6,7-15 a 7,7-12)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Gn 2,7-9; 3,1-7; Žalm Žl 51,3-4.5-6a.12-13.14+17; Řím 5,12-19
Mt 4,1-11

Něco za něco – v tom jsme vychováváni prakticky od malička. Jak potom máme uvěřit, že Bůh nám chce dát všecko za nic? Jenže něco za něco nabízí právě ten Zlý. A vždy představuje svou nabídku jako velmi výhodnou výměnu. Bůh nám chce dát plnost života na věčnosti, sebe sama a svou blízkost už zde – a ještě za to platí cenou svého vlastního Syna. To je až neuvěřitelně příznivé a výhodné. Tak neuvěřitelně, že tomu opravdu mnozí nevěří.