Pro dobrou modlitbu nemusíme vymýšlet žádné dlouhé řeči,

1. 3. 2012 | Sekce: Citát | Archiv

Pro dobrou modlitbu nemusíme vymýšlet žádné dlouhé řeči,

ale máme si uvědomit, že jsme Božími dětmi. Ježíš převádí modlitbu na jinou rovinu:

nemodlíme se, abychom uspokojili některé ze svých potřeb, ale abychom objevili, že nás Bůh, náš Otec volá k životu ve společenství lásky s ním a abychom v jeho síle vytvářeli pravé společenství také se všemi lidmi. Při modlitbě tedy nejde o to, co Bohu navykládáme, nýbrž o lásku – a tu můžeme vyjádřit nejen slovy, ale také mlčením. Tato láska chce postupně prostoupit celý náš život a proměnit jej v jednu velikou, nikdy nekončící modlitbu.

V modlitbě nejde o to vychrlit co nejvíce slov, neboť Otec „ví“, ale je třeba zaujmout správný vnitřní postoj pravdivého pohledu na naší lidskou přirozenost.

(Z knihy: Giorgio Zevini, Lectio divina na každý den v roce,
svazek 3; str. 68, 70, 80, komentář k Mt 6,7-15 a 7,7-12)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13
Jan 20,19-23

Janovo vyprávění událostí kolem smrti a vzkříšení Ježíše je velice strhující. Ježíš stojí mezi rozechvěnými a vystrašenými apoštoly. Pozdrav „pokoj vám“ byl běžným pozdravem mezi lidmi. Pravděpodobně se tak běžně zdravili apoštolové s Ježíšem i před jeho smrtí. O to významněji zaznívá právě na tomto místě. Pán opakuje toto přání pokoje. Nepřišel soudit a vyčítat. Přišel s darem pokoje. To je velký dar Kristova vzkříšení. Ale on nám přinesl ještě něco většího! Dává nám svého Ducha, který niterně propojuje Boha Otce a jeho Syna. V jeho moci smíme také my žít. Přijměme Ducha Kristovy lásky!