K početným obětem Velké francouzské revoluce patří kromě mnoha dalších řádových sester a bratří také šestnáct karmelitánek z kláštera Compiègne u Paříže.
Jejich život kontrastoval s hýřivou nádherou královského dvora v sousedství
Žily zbožně a ve skrytosti ve skromném domě nedaleko královského zámku. Zůstávaly věrné přísným řádovým regulím, a jejich skromný život tak silně kontrastoval s hýřivou nádherou královského dvora v sousedství. Možná právě proto někteří příslušníci královského dvora, mezi nimi i matky a manželky králů, udržovali po celé generace blízké vztahy s tímto i s jinými karmelitánskými kláštery. /.../
Zemřely za zpěvu hymnu
Veni Creator Spiritus
Převorka, matka Terezie, prosila kata o laskavost, aby mohla zemřít jako poslední, chtěla svým sestrám až do posledního okamžiku dodávat odvahu. Vyhověl jí. Nato začala zpívat hymnus Veni Creator Spiritus. Nejmladší sestra zemřela jako první. Jedna starší, nemocná sestra potřebovala k výstupu na popraviště pomoc katových pomocníků. Řekla jim: „Přátelé moji, odpouštím vám z celého srdce a doufám, že Bůh odpustí mně.“ Z davu se za celou dobu neozval žádný křik, žádný potlesk, žádné posměšky.
Zohavená mrtvá těla jeptišek byla vhozena do jámy na písek, která se stala masovým hrobem pro více než tisíc obětí revoluční justice. Někteří ze soudců tribunálu byli později také odsouzeni k smrti, a stali se tak sami oběťmi revoluce. Potvrdilo se tak znovu rčení, že každá revoluce požírá své děti.
Začátkem dvacátého století, 27. května 1906, v době, kdy byl vztah mezi církví a francouzským státem opět velmi napjatý, připsal papež Pius X. těchto šestnáct karmelitek z Compiègne – mučednic za křesťanskou víru – na seznam blahoslavených.
Jejich následovnice jsou i dnes stále na celém světě.
Více informací k tématu naleznete zde
