Ester "Etty" Hillesum se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině v Holandsku. Získala právnické vzdělání a studovala i psychologii. V roce 1942 se dobrovolně přihlásila do koncentračního tábora, aby mohla sdílet utrpení se svými souvěrci. 30. listopadu 1943 byla v Osvětimi se svými rodiči a bratry popravena. Etty si během druhé světové války psala deníky, které se po válce staly bestsellerem.
***
Etty Hillesum (1914–1943) byla mladá vzdělaná žena z Nizozemska, která studovala práva i psychologii a během druhé světové války si vedla deníky. Psala je v letech, kdy se svět kolem ní hroutil a kdy se z obyčejného života stával boj o holé přežití. Její zápisky, vydané po válce, nejsou historickým líčením hrůz nacismu, ale hlubokým svědectvím o vnitřním životě člověka, který odmítl nechat si vzít svou lidskost.
V roce 1942 se Etty dobrovolně přihlásila do sběrného tábora Westerbork, odkud byli Židé deportováni na východ. Nešla tam z naivity, ale z vědomého rozhodnutí: chtěla být nablízku těm, kdo trpěli, a nést s nimi jejich osud. Ve svých denících píše o strachu, bolesti i bezmoci, ale zároveň o tom, že nenávist podle ní jen rozmnožuje zlo. „V každé době se znovu musíme rozhodnout, zda se v nás usadí nenávist, nebo láska,“ zaznamenala si.
Na podzim roku 1943 byla Etty se svými rodiči a bratry deportována do Osvětimi, kde 30. listopadu zahynula. Zůstala po ní slova, která dodnes překvapují svou svobodou a vnitřním klidem. Uprostřed nelidských podmínek dokázala psát o vděčnosti za život, o odpovědnosti za svět a o Bohu, kterého je podle ní třeba „chránit v lidských srdcích“.
Příběh Etty Hillesum připomíná,
že ani ty nejtvrdší okolnosti nemají poslední slovo.
Možná nemůžeme změnit vše, co se nám děje,
ale můžeme pečovat o to, co se děje v nás.
A právě tam – v tichém prostoru svědomí, odvahy a důvěry –
se může zrodit naděje, která obstojí i uprostřed temnoty.
***
(Nesprávné) varianty přepisu jména: Ety Ester Hilesum
