Pater Schubert se díky svým česko-německým kořenům považoval za jakýsi most spojující Čechy a Němce a české země vždy chápal jako vlast dvou národů. Byl oblíbeným knězem mezi českými i německými věřícími a vyjížděl přednášet, sloužit bohoslužby nebo kázat do mnoha míst v Čechách a na Moravě.
P. Augustin s velikým znepokojením sledoval vývoj v sousedním Německu, což výstižně vyjádřil jeho přítel P. Ambros Franke: „P. Augustin měl instinktivní čich na vše nekřesťanské, co viděl v nacionálním socialismu, a na nebezpečí, které hrozilo s nástupem Hitlera. Kromě toho byl v politické příslušnosti přesvědčeným demokratem a bojoval s každým druhem fašismu“. Na předválečnou atmosféru ve společnosti reagoval s velkým zaujetím. Burcoval, povzbuzoval a především nabádal k intenzivní, osobně prožívané, vroucí modlitbě, která nemá být jen odříkáváním prázdných slov.
V kázání o svátku sv. Augustina 28. srpna 1938 přirovnal Prahu (a Československo) k biskupskému městu Hippo, obklíčenému Vandaly. Do paměti současníků se velice silně zapsala pouť k hrobům českých patronů v katedrále sv. Víta, která se ve vypjaté mobilizační atmosféře konala 27. září 1938 v předvečer svátku sv. Václava. P. Schubert promlouval do zatemnělého prostoru, který byl z bezpečnostních důvodů osvětlen jen několika svícemi, a se silnými emocemi apeloval na všechny přítomné, aby přes hrozby války zůstali v nastávajících časech pevní, v naléhavé modlitbě vložili budoucnost národa do Božích rukou... Celý text zde
