Zamyšlení pražského arcibiskupa nad rozdílem mezi osamělostí a samotou
Blízcí lidé sedí v restauraci u jednoho stolu, před sebou skvělé jídlo, ale nikdo s nikým nemluví – všichni mají zrak upřený do obrazovek svých telefonů. A ruku na srdce, občas se v téhle pasti přistihnu i já sám. Žijeme v době plné notifikací, lajků i zbytečných hejtů. Proto jsem si naordinoval jednoduchý lék: když někam jedu, mobil během akce zásadně nechávám v autě. (A ne, není to tip pro zloděje!) Být bez spojení se světem byl ze začátku docela bobřík odvahy, ale otevřel mi prostor pro to podstatné – být naplno s lidmi a nebát se ticha. V dnešním zamyšlení mluvím o propastném rozdílu mezi léčivou samotou a tíživou osamělostí, o nepovedeném výletu na Helfenburg i o tom, proč Bůh nikdy nezabliká z displeje vašeho telefonu.
