Dikastérium pro nauku víry: „Údajná zjevení v Dozulé nejsou nadpřirozená“

Obrovský kříž měl zaručovat odpuštění hříchů a spásu

List prefekta kardinála Fernándeze definitivně potvrzuje negativní stanovisko biskupa z Bayeux-Lisieux k fenoménu, který se pojí s údajným viděním Madeleine Aumont v 70. letech as projektem postavit obrovský zářící kříž, který by měl zaručovat odpuštění hříchů a spásu těm, kdo by se udrželi.

„Fenomén údajných zjevení, ke kterým mělo dojít v Dozulé a které souvisí s projektem vybudování obrovského kříže, který by zaručoval odpuštění hříchů a spásu těm, kteří by se k němu přiblížili, je třeba považovat — definitivně — za nenadpřirozený.“ Takto zní rozhodnutí Dikasterie pro nauku víry, které jej oznámilo dopisem podepsaným prefektem kardinálem Víctorem Manuelem Fernándezem. V něm se uděluje biskupovi z Bayeux-Lisieux Jacquesovi Habertovi oprávnění vydat příslušný dekret. Rozhodnutí schválil papež Lev XIV. 3. listopadu letošního roku.

V městečku Dozulé ve Francii se v letech 1972 až 1978 měl Ježíš 49krát zjevit matce rodiny Madeleine Aumont a žádat vybudování tzv. . „Slavného kříže z Dozulé“, který však nikdy nebyl postaven. Měl být celý osvětlen, dosahovat výšky 738 metrů a ramena dlouhá 123 metrů, aby byl viditelný z velké dálky jako znak univerzálního vykoupení. V posledních desetiletích byly v různých zemích světa vztyčeny tzv. „Kříže lásky“, které jsou zmenšenou (stokrát menší) verzí „Slavného kříže“.

Dvakrát větší, než Eifellova věž 

Několik faktů k zamýšlené stavbě samotné:

  • Kříž by byl více než dvakrát vyšší než Eiffelova věž 
  • Jeho šířka ramen by zhruba odpovídala šířce základny Eiffelovy věže
  • Patřil by mezi  nejvyšší stavby světa.

Zajímavostí je, že kdyby takový kříž skutečně stál, dominoval by horizontu do vzdálenosti desítek kilometrů, a stal by se nejen nejvyšším náboženským symbolem na světě, ale i technickým a architektonickým unikátem přesahujícím všechny současné církevní stavby.

Fanatická propaganda ve prospěch ‚poselství', které nemá božský původ

Již v dubnu 1983 tehdejší diecézní biskup Jean-Marie-Clément Badré prohlásil, že „v žádném případě výstavba monumentálního kříže v Dozulé (...) nemůže být autentickým znamením působení Ducha Božího“. Tentýž biskup 8. prosince 1985 dodal: „Co se týká toho, co se děje v Dozulé — činnosti a rozruchu, sbírání finančních prostředků ze strany osob, které jednají na vlastní odpovědnost, bez pověření, bez úcty k autoritě biskupa, (...) fanatické propagandy ve prospěch ‚poselství' (...) a neú svědomí přesvědčen, že uprostřed tohoto všeho nepokládám za možné rozpoznat znaky, které by mě opravňovaly prohlásit údajná ‚zjevení' za pravé.“

Současný biskup Habert, opíraje se o nedávno vydané normy pro rozlišování údajných nadpřirozených jevů, předložil Dikastériu návrh na „prohlášení o nenadpřirozenosti“.

„Dikastérium – píše se v dopise kardinála Fernándeze – vás opravňuje definitivně prohlásit, že fenomén údajných zjevení v Dozulé se neuznává za nadpřirozený, to znamená, že nemá pravý božský původ.“

Mezi problematickými prvky uvedenými v poselstvích se uvádí například přirovnání „kříže požadovaného v Dozulé ke kříži v Jeruzalémě“, což „hrozí záměnu znamení s tajemstvím a vyvolává dojem, že lze fyzicky ‚zopakovat' nebo ‚obnovit' to, co Kristus už jednou provždy uskutečnil. Dále se zdůrazňuje, že "některé formulace obsažené v údajných poselstvích z Dozulé naléhají na výstavbu ,Slavného kříže' jako nového znamení nezbytného pro spásu světa nebo jako privilegovaného prostředku k získání odpuštění a univerzálního klidu. Hovoří se také o potřebě ,rozmnožit znamení´, jako by šíření těchto křížů bylo misií, kterou nám  uložil sám Kristus.“

Žádné soukromé zjevení nelze považovat za všeobecnou povinnost 

Dikastérium pro nauku víry poukazuje na to, že „kříž nepotřebuje 738 metrů oceli ani betonu, aby byl rozpoznán: vyvýšen je vždy, když se srdce pod vlivem milosti otevírá odpuštění, když se duše obrací, když se zrodí naděje tam, kde se zdála nemožná, a i tehdy se, kříž se zdá, nemožná, a i tehdy Kristu.“

Dikastérium zároveň připomíná, že "žádné soukromé zjevení nelze považovat za všeobecnou povinnost nebo za znamení, které by se vnucovalo svědomí věřících - i kdyby tyto jevy přinášely duchovní ovoce. Církev podporuje projevy víry, které vedou k obrácení a k lásce, ale zároveň varuje před jakoukoli formou materiální předmět je absolutní zárukou spásy.“

V poselstvích z Dozulé se totiž tvrdí, že „všichni, kteří přijdou činit pokání ke Slavnému kříži, budou zachráněni“, že „Slavný kříž odpustí každý hřích“ a že všichni, kteří „s vírou přijdou činit pokání, budou spaseni v tomto životě i navěky“. Dikastérium tato tvrzení označuje za „neslučitelné s katolickým učením o spáse, milosti a svátostech“.

Dopis dále uvádí i jiná poselství, která se ukázala jako nepravdivá, například to, podle kterého Ježíš žádal, aby se „Slavný kříž a svatyně“ dokončily do konce Svatého roku 1975, „protože to bude poslední Svatý rok“. Tato předpověď se nenaplnila, protože od té doby se slavila ještě dvě řádná Jubilea (2000 a 2025) a dvě mimořádná (1983 a 2016). Uvádějí se i apokalyptické výroky, jako například: „Pokud člověk nepostaví kříž, já ho dám zjevně vystoupit, ale víc už nebude času.“

"Kříž jako znak zbožnosti" - uzavírá Dikastérium pro nauku víry zvláštní úvahou o hodnotě kříže jako svátostiny - "nikdy není čirá vnějškovost.

Když křesťan uctívá kříž, neadoruje dřevo ani kov
a ani si nemyslí, že hmotný kříž by mohl nahradit Kristovo spásné dílo,
které se uskutečnilo o velikonoční noci.
Křesťan se klaní tomu, který na něm daroval svůj život.“